Deník.cz: Univerzita bývala místem, kam se panovníci chodili radit, říká rektor UK Tomáš Zima

Publikujeme rozhovor s rektorem UK Tomášem Zimou, který vyšel 12.8. na zpravodajském webu Denik.cz pod názvem Rektor UK Tomáš Zima: Univerzita bývala místem, kam se panovníci chodili radit (ZDE). Tomáš Zima hovoří nejen o spolupráci politiků s akademickou obcí a roli univerzit v dnešní společnosti, ale i o novele vysokoškolského zákona a chystaných změnách akreditačního procesu. S rektorem UK mluvila Kateřina Perknerová.

Je-li o nejstarší středoevropské univerzitě v poslední době víc slyšet, je to určitě i díky jejímu rektorovi Tomáši Zimovi. Uznávaný lékař a vědec byl do čela Univerzity Karlovy zvolen před rokem 
a půl, od té doby je nejviditelnějším reprezentantem vysokoškolské obce. Umí komunikovat s akademickou sférou, ale také s politiky a veřejností. Proto jsme hovořili nejen 
o studentech a profesorech.

Evropská unie a pochopitelně 
i Česká republika jako její součást čelí v poslední době velkým výzvám. Zdá se, že přichází doba, kdy slovo učenců a intelektuálů opět nabývá na významu. Nastává éra humanitních vědců, kteří se snaží porozumět stále složitějšímu světu?
V posledním období je hlas odborníků skutečně slyšen silněji. Je to dáno i tím, že řada politických stran hledá program a ideovou náplň, stírají se hranice bipolárního světa, jak jsme ho znali před třiceti lety. Dnes jsou na pořadu dne otázky rozvoje sociálního státu, jeho udržitelnosti. V takové době politici víc naslouchají nejen vědcům humanitního zaměření, ale obecně odborníkům, kteří nejsou spjati s výkonem politické moci a mají tudíž nezaujatý pohled. Ve středověku byly univerzity místem, kam se panovníci chodili radit, vnímali je jako centra vzdělanosti, takže s nimi úzce spolupracovali. Jsem rád, že společnost začíná aspoň verbálně, když ne ekonomicky, univerzity opět vnímat touto optikou.

Univerzita Karlova byla nedávno středobodem oslav 600. výročí upálení Jana Husa, což byla příležitost k mnoha úvahám na téma mravní síly. V novinách často čteme rozhovory s profesorem Bártou o kolapsu civilizací, doktor Cílek připomíná roli úrody a sucha v dějinách. Mluví se 
o novodobém stěhování národů. To vše jsou komplikované procesy. Opravdu máte dojem, že politici mají zájem naslouchat lidem, kteří je umějí rozplétat 
a chápat jejich příčiny?
Někteří politici se skutečně s kolegy z akademické obce setkávají, diskutují s nimi o oblastech, které třeba nepatří do jejich portfolia, 
o školství, zdravotnictví, kultuře a vědě. Debaty se zaměřují na fungování společnosti jako takové. Na Univerzitu Karlovu přijíždí řada významných osobností z celého světa, ekonomů, filozofů. I těchto akcí se naši politici účastní a naslouchají jim. Kolega Bárta koneckonců hovoří o kolapsu civilizací 
s tím, že na jejích troskách vždy vznikne něco nového. Já jsem zřídil poradní orgán rektora, který čítá asi devět lidí napříč odbornostmi, je 
v něm například generál Petr Pavel či předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Tříbíme si myšlenky z hlediska vývoje společnosti v různých vědních oborech. Klademe důraz nikoliv na kolaps, ale na změnu.

Co se závěry takových debat děláte?
My diskutujeme mezi sebou a následně i s politiky, třeba na fórech v Poslanecké sněmovně. Neexistují žádné striktní závěry či návody. Obecně ale platí, že jednoduchá řešení složitých problémů neexistují. Společnost je velmi komplexní a její vývoj ovlivňuje spousta faktorů. 
V těchto horkých dnech třeba víc přemýšlíme o nedostatku vody, silné téma jsou energetické zdroje a jejich využití, bezpečnostní otázky, pohyby civilizací.

Je současná migrační vlna zvládnutelná?
Každý problém má řešení. Uprchlická vlna nyní eskaluje kvůli situaci na Blízkém Východě, v bývalé Libyi, bojům v afrických státech i ekonomické situaci v Afghánistánu. Evropané by se k tomu měli postavit čelem.

To jest jak?
Evropa nemůže zachránit všechny migranty. Měla by být schopna vybrat skutečně ohrožené lidi, válkou postižené jedince, rodiny s dětmi. Miliony ekonomických běženců, kteří zdaleka nepocházejí jen z Afriky, ale třeba i z Balkánu, přijmout nemůžeme.

Měla by tedy Evropa částečně splatit svůj koloniální dluh přímou pomocí Africe různými rozvojovými programy?
Ekonomická pomoc je nejlepší řešení migrantského problému. Vezměme si, že ti lidé jsou v těžké životní situaci, poslední peníze dají překupníkům, kteří jim slíbí evropský ráj na zemi, vydají se na strastiplnou cestu, na níž mnohé z nich čeká smrt. Vyspělá evropská civilizace by měla řešit podstatu té situace a pomáhat v Africe všude tam, kde je to možné a účinné. Nepochybně by se také měla snažit o eliminaci válečných konfliktů, to je role pro OSN a diplomaty. Válka primárně poškozuje civilní obyvatelstvo, které si konflikt většinou nepřeje a v jeho důsledku se dává na pochod. Je tady též velké pole působnosti pro humanitární pracovníky a zdravotníky. Pokud se k nám přesto žadatelé o azyl dostanou, pak se o ně musíme umět kultivovaně postarat.

Šířit strach a stavět ploty je podle vás kontraproduktivní?
Evropa není sto zachránit desítky milionů lidí v těžké ekonomické situaci. Postavit pětimetrový plot, do kterého půjde proud, je ovšem extrémní řešení. My jsme si doby ostnatých drátů na hranicích užili až dost a jak víme, nevyřešilo se jimi nic. Důležité je mít dobrou azylovou politiku, která umí odlišit lidi, jimž je nezbytné pomoci, od ekonomických migrantů.

Mluvili jsme o nadějně se rozvíjející spolupráci akademické obce a politiků. Při přípravě novely vysokoškolského zákona je ovšem nezbytností. Klíčová předloha už prošla prvním čtením ve sněmovně, ale pak se kvůli výměně ministrů zadrhla. Jak to s ní vypadá dnes?
Kdo si přečte stenozáznam z jednání ve sněmovně, udělá si poměrně plastický obrázek. Projevily se tam ryze osobní zájmy zastírané různými pláštíky i vyostřené názory, které mají hlavně ideologické zabarvení. Představitelé České konference rektorů jednali se zákonodárci i paní ministryní Valachovou a jejími náměstky. Nyní se připravuje komplexní pozměňovací návrh, který dolaďuje některé věci, jde zhruba o 15 bodů. Obsahuje úpravu názvů oblastí, zakotvení pozice mimořádného profesora pro vynikající experty z praxe atd. Začátkem září znovu 
s paní ministryní projdeme připomínky od poslanců
a sněmovní školský výbor pak vše projedná 24. září. Věřím, že někteří potlačí osobní emoce a novela bude na podzim schválena. Připomínám, že je opravdu potřebná, viz příběh plzeňských práv a možnost odebrání neoprávněně získaných titulů. Vysoké školy jsou pochopitelně jinde, než byly v roce 1999. I těch patnáct let ukázalo nutnost změn z hlediska chodu vysokých škol.

Místopředsedkyně školského výboru Anna Putnová z TOP 09 navrhovala novelu vrátit zpátky předkladateli. Nelíbilo se jí, že jde vlastně jen o kosmetickou úpravu, aniž by přinesla průlomovou kvalitativní změnu. Rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek sice nad předlohou nejásá, ale pochvaluje si, že řeší to nejpotřebnější, totiž způsob akreditace. Jak to vnímáte vy?
Změna akreditačního procesu je jedna z nejvýznamnějších, které novela přináší. Po ní vysoké školy volaly na prvním místě. Žijeme v době, kdy všichni chtějí rychlé revoluční skoky. Vývoj světa je ale většinou evoluční. Pokud by parlament měl schvalovat jen průlomové zákony, musím se ptát, proč máme už asi stou úpravu daňových zákonů. Návrh VŠ novely přináší pozitivní úpravy, tak nevolejme po revoluci. Všichni si zajisté pamatujeme, jak podobné akce dopadly v minulosti. Byl tu pokus o přeměnu univerzitních nemocnic na akciové společnosti či snaha o řízení vysokých škol jako fabrik. Jak to skončilo? Stávkami, nošením rakví z Albertova a házením melounů. Měňme tedy to, co je potřeba.

Přibližte, prosím, čtenářům podstatu změny akreditačního procesu.
V současnosti o akreditacích rozhoduje Akreditační komise, přičemž vysoké školy jí předkládají návrhy na jednotlivé studijní programy, jichž jsou tisíce. Novela zřizuje Národní akreditační úřad, přesně definuje jeho úkoly i složení. Zavádí se možnost institucionální akreditace, o kterou mohou zažádat vysoké školy, pokud v té oblasti mají výrazný vědecký a pedagogický záběr. Když třeba vysoká škola získá akreditaci pro oblast historie, filozofie či nelékařských profesí, sama si bude moci modifikovat jednotlivé studijní programy při dodržení jistých pravidel a kontroly. Chceme-li nyní změnit název oboru, spojit dva programy nebo upravit obsah studia nad 20 procent, musíme znovu předložit kompletní akreditační spis a postoupit ho komisi. Po přijetí novely toto odpadne, bude to 
v kompetenci vysoké školy.

Čeká vás zkrátka skvělý život.
Rozhodně ne, značnou pravomoc, kterou novela tímto vysokým školám dává, je vyvážená výraznými sankcemi. Když úřad zjistí, že škola postupuje byť v jediném případě chybně, odebere jí institucionální akreditaci pro celou oblast. Dejme tomu, že Univerzita Karlova bude mít 
v oblasti filozofie a teologie 200 studijních programů, pokud selže v jednom z nich, přijde o akreditaci pro všechny a bude muset každý program dávat k posouzení akreditačnímu úřadu. Míra zodpovědnosti je tam opravdu vysoká. To ale vnímáme jako správný posun, navíc úřad se pak bude moci víc zaměřit na hodnocení prvků kvality než se zabývat posuzováním tisíců žádostí.

Univerzita Karlova se umísťuje 
v různých žebříčcích kvality – při vší znalosti jejich poměrně jednostranného zaměření na anglicky mluvící a publikující prostředí – zhruba na 250. až 300. místě. Nepochybuji, že vaší ambicí je posunout univerzitu výš, možná mezi stovku nejlepších. Je to ale za současné finanční situace vůbec objektivně možné?
Umístění v první stovce by byl zázrak a já na zázraky nevěřím. Naší snahou je se zlepšovat. My neděláme vysokou školu pro rankingy, ale abychom dobře bádali a vychovávali absolventy, kteří se ve světě neztratí. Rankingy jsou vedlejší produkty, univerzita není běžecká dráha, kde jde vždy o stupně vítězů. Přesto je pro nás potěšitelný vývoj rankingu QS. Před rokem, kdy hodnotil 30 oborů, jsme v sedmi z nich patřili mezi nejlepší. Letos bylo hodnoceno 36 oborů 
a v patnácti se Univerzita Karlova umístila mezi nejlepšími. Geografii a teritoriální studia máme v první stovce, dalších osm oborů – například anglický jazyka literaturu, ekonomii, farmacii, lingvistiku a moderní jazyky – v první dvoustovce. Nedávno vyšel ranking CWUR, kde jsme meziročně postoupili 
o 40 míst, v kvalitě akademických pracovníků jsme na 116. příčce a v citovanosti vědeckých publikací na 182. To vnímáme jako úspěch, ale já jsem si nechal udělat srovnání mezi první desítkou škol, což jsou kromě Oxfordu 
a Cambridge americké univerzity, a vybranými evropskými univerzitami, a dověděl jsem se zajímavá čísla. Třeba poměr počtu akademických pracovníků na jednoho studenta je u nás 1:11,7, na amerických univerzitách 1:4,5. Ale i v Kodani to je 1:4, v Heidelbergu 1:6,8. Druhý faktor jsou výnosy na studenta přepočtené na paritu kupní síly. Univerzita Karlova má hodnotu 13, Stanford 507, Oxford 82, Lovaň 27, Heidelberg 26, Leiden 32, Liverpool 32. Když porovnáte tyto ekonomické ukazatele, náš výsledek opravdu není špatný. My bojujeme s tím, že na jednoho studenta dostáváme od státu méně než v roce 2006.

Chcete říct, že kdybyste dostali stejný objem prostředků jako Kodaň nebo Heidelberg a dvakrát víc učitelů, dostala by se Univerzita Karlova na jejich úroveň?
Ano, v tom případě by se 
v horizontu tří až sedmi let postavení UK mohlo výrazně změnit. Přidaly by se k tomu totiž další faktory, jako je vyšší podíl zahraničních učitelů, který je u nás sedm procent, zatímco v zahraničí 30. Průměrná mzda profesora na UK je 60 tisíc korun, takže si neumím představit, že by profesor z Německa šel pracovat do Prahy za 2500 eur měsíčně. Přísun finančních prostředků by nám umožnil
i budování nových kapacit 
a také přijímání špičkových zahraničních studentů. Otevřenost univerzity je důležitá.

A to nejen do zahraničí. Například Palackého univerzita se může chlubit mimořádně úspěšnou investicí do Pevnosti poznání, kam proudí tisíce školáků i starších návštěvníků, aby na vlastní kůži „zažili“ vědu. Neuvažujete o spojení s dalšími pražskými vysokými školami 
a vybudování podobné líhně nových talentů, především přírodovědných a technických oborů? Měla bych pro vás i tip na brzy vyprázdněnou budovu multikina Galaxie na Jižním Městě. V podobném objektu vzniklo v Helsinkách veřejné vědecké centrum Heuréka.
O nějakém IQ parku nebo Techmanii přímo neuvažujeme, i když máme koncept možného Scientific parku, ale zatím jde o myšlenku v plenkách. S žáky ze základních 
a středních škol ovšem pracujeme. Mohu připomenout projekty přírodovědecké fakulty přírodovědci.cz nebo filozofické fakulty Academia Sophia či aktivity na FTVS. Nově chystáme juniorskou univerzitu v přírodovědné 
a humanitní větvi pro žáky středních škol. Tu chceme spustit v nadcházejícím akademickém roce.