Eduína 2016: Se společenskými stereotypy je potřeba pracovat již na 1. stupni základních škol

Přinášíme rozhovory se zástupci projektů oceněných v letošním ročníku ceny Eduína. První místo v kategorii Cena odborné poroty získal projekt Mapa společenských stereotypů od Centra současného umění DOX. Mapa společenských stereotypů je interaktivní materiál, který chce pomoci učitelům i žákům při práci s náročným tématem společenských stereotypů. V rozhovoru odpovídá Jiří Raiterman, vedoucí vzdělávacích programů DOXu.

Jaký společenský stereotyp vás osobně štve nejvíce?

To je dobrá otázka, ale nemám žádný žebříček; asi vždycky ten aktuální, který ničí komunikaci. No a možná nejvíc ty moje vlastní.

Do Eduíny jste se přihlásili poněkolikáté. Proč myslíte, že jste letos vyhráli?

Rozhodnutí poroty bylo prý trochu tendenční s ohledem na dění ve společnosti, chování politiků, postoje velké části veřejnosti – stereotypy jsou tu jakživa, ale letos vedly k viditelnějšímu vyostření a návrhům řešení.

Kdy jste začali s Mapou společenských stereotypů a proč? Umíte pojmenovat a časově zařadit impuls, který vás vedl k úvaze, že na ní začnete pracovat?

Něco jako mapu jsme začali vytvářet s Bobem Kartousem v roce 2013, který tehdy ještě za SCIO přišel s nápadem rozšířit povědomí o DOXu a jeho výstavách na českých školách. V tu dobu se objevila možnost rozeslat „nějaký“ fyzický materiál na celorepublikový adresář škol. V DOXu byla zrovna úplně čerstvá výstava Postiženi normalitou, která pracovala s tématem hranic normálnosti, postižení apod. a nabízelo se pozvat školy právě na tuto výstavu. Její společenský a vzdělávací přesah byl totiž jasný: hranici „co je normální a co je už postižení“ sice určuje někde v základu vědecká obec a další vymezující instituce, ale poslední slovo mívá široká společnost a její stereotypy. A mapu jsme zhmotnili v momentě, kdy nám došlo, že naprostá většina výstav centra DOX se snaží právě nějaký stereotyp nabourávat. A to byl ten nejlepší moment – v tu chvíli jsme cítili motivaci vytvořit vzdělávací materiál.

Jaký je váš názor na výuku společenských věd na základních a středních školách?

Mám příliš málo přímých zkušeností, než abych mohl hodnotit, ale znám spoustu skvělých pedagogů a taky pár průzkumů – jsou tu velké rozdíly v přístupu a smyslu předmětu.

Co jste chtěli vaším projektem změnit? 

Změnit jsme chtěli hodně, ale na to naše intelektuální hra, kterou žáci během práce s Mapou hrají, nemá úplně potenciál. Určitě se ale snažíme upozornit na problém. Nebo lépe řečeno na dvousečnou zbraň.

V čem spočívá inovace, kterou přinášíte do světa vzdělávání?

Ve vizuální stránce projektu, což je s ohledem na DOX předvídatelné. A pak je to snad kombinace mírné provokace, otevřenosti a učení se žáků navzájem.

Jak to vlastně probíhá? Učitel si stáhne mapu, a co se stane pak?

Učitel by si měl především sám zmapovat svoje stereotypy, být si vědom svých vzorů. A určitě potřebuje velký přehled. Zvlášť s ohledem na skupiny lidí, které alespoň v mapě dostávají „nálepku“. Pak se může inspirovat metodickým materiálem k mapě, ale se samotnou mapou už může pracovat hodně různě. Základem je vždy mapa vytištěná do skupin 2-4 studentů a následná prezentace map a jejich reflexe. Ta může mít samozřejmě taky různou formu a může jít daleko za samotnou mapu (následné zážitkové aktivity, cesty jinam, setkání s jinými).

Kdo je typickým uživatelem vašeho projektu? Učitelé na jakých školách? Nebo i lidé mimo pedagogickou komunitu?

Typickým uživatelem jsou určitě učitelé. Vím o průřezu od ZŠ přes SŠ až k různým odborným školám. Mimo pedagogickou komunitu vím o pár zájmových skupinách, ale to jsou výjimky. 

Získali jste nějaké reakce přímo od studentů, učitelů, veřejnosti? Co jste se z nich dozvěděli o vašem projektu, co na něj říkají? Je jim téma blízké?

Ano, reakce máme – jak od studentů, tak od pedagogů, ale i dalších. A jsou ve velice široké škále od rozhořčení po nadšení. Někoho téma a jeho zpracování uráží, někdo nevěří možnému dopadu materiálu, který nepracuje přímo s prožitkem a se setkáním s jinakostí. Pak máme ale taky výborné ohlasy jak od studentů, kteří v materiálu dokonce objevili víc rovin než jejich pedagogové, tak právě od pedagogů, kteří se ukázali jako velice tvůrčí a vyzkoušeli materiál na mnoho způsobů. A také zjistili o svých žácích a jejich stereotypech různé věci.

Co považujete za přínos vaší Mapy? Co z vašich původních představ se podařilo uskutečnit?

Mapa je vizuálně velice kvalitní a neobvyklým způsobem přitažlivá. Taky úplně nepoučuje, nikam netlačí, umožňuje otevřít se a o to větší má výpovědní hodnotu. A vypadá jako nezávazná hra, ale bývá hodně drsná.

Zkuste prosím čtenářům vysvětlit, jaký je rozdíl mezi „před a po“, tedy jaký vliv má práce s vaší mapou na studenty? Co se naučí, co si odnesou pro svůj každodenní život?

Pokud to nemá být pouze zrcadlo vlastním stereotypům, tak samozřejmě kromě mapy záleží opravdu hodně na pedagogovi. Každopádně uvědomění si role společenských stereotypů je základ. Dobrý pedagog ji může spojit s historickými událostmi a s přítomností, s propagandou, s fungováním reklamy a jiný třeba s tím, jak ovlivňuje dynamiku vztahů v rodině, ve třídě, nebo v celé společnosti.

Když jde o mapu společenských stereotypů, vnímáte nějaký společenský dopad vašeho projektu?

Přiznám se, že na takto položenou otázku musím jednoznačně odpovědět záporně.

Co se vám zatím nepodařilo naplnit?

Zatím se nám projekt nepodařilo moc rozšířit – práce s ním je náročná a vyžaduje silnou pedagogickou osobnost.

Co plánujete pro příští rok? Jak budete vaši mapu dále rozvíjet?

Díky několika rozhovorům s lidmi kolem Eduíny mám chuť zkusit obdobný materiál pro menší žáky – tam by taky mohl mít mnohem větší dopad. Pokud nemáme extrémně snaživé rodiče, většina stereotypů se začne vytvářet v čase 1. stupně ZŠ.

 

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Jakub M.
Jakub M.
3 years ago

Boj proti stereotypům je asi největším stereotypem u této sorty aktivistů.