„Ve školce jí bude líp.“ Proč jsem dceři nedala odklad a proč už odklady nemají být nadále v Česku běžným řešením

Nově se bude odklad vztahovat především na děti se zdravotními důvody, ať už s dlouhodobým zdravotním znevýhodněním nebo po náhlé závažné změně zdravotního stavu. Rodiče budou muset doložit doporučení nejen z pedagogicko-psychologické poradny či speciálněpedagogického centra, ale také od odborného lékaře či klinického psychologa.

Na první pohled to může působit přísně. Ve skutečnosti ale novela reaguje na situaci, která je v evropském kontextu dlouhodobě mimořádná. Česko se v Evropě řadí mezi země s nejvyšším podílem odkladů školní docházky. Zatímco jinde jde o výjimečný krok, týkající se jen malého počtu dětí, u nás se v posledních letech odklady týkaly zhruba pětiny až čtvrtiny populačního ročníku. Neřešíme tedy okrajový jev, ale velmi rozšířenou praxi, z níž se pro mnohé rodiny stala společenská norma. 

Dejte jí odklad. Neunese tašku.

Před nástupem  mladší dcery do školy mě překvapilo, jak jednoznačně se okolí shodlo na tom, že by měla dostat odklad, a pod jakým tlakem jsme se ocitli. Od známých, některých příbuzných i od učitelek ve školce. Hlavní argumenty byly v zásadě dva: narodila se v srpnu, takže jí bude v době nástupu do školy čerstvě „teprve šest“, a navíc byla drobná a vzhledem působila mnohem mladší. Slyšeli jsme věty jako: „Je malá“, „neunese aktovku“, „školu nezvládne, ve školce jí bude líp“.

Nepřišlo mi to jako pádné důvody pro odklad. Školu jsme měli kousek od domu, dcera se do ní těšila. Těšila se i na to, že už nebude chodit do školky, povinné spaní po obědě pro ni bylo utrpení, do první třídy nastupovalo pár dobrých kamarádek. A hlavně bylo vidět, že jí školka přestává stačit. Jediný člověk, který nás tehdy jednoznačně podpořil, byla logopedka, která dříve působila jako dětská psycholožka. Řekla nám, že jde jednoznačně o dítě zralé pro nástup do školy. 

Odklad jsme nedali a bylo to dobré rozhodnutí. Žádný problém nenastal, spíš naopak: do školy dcera chodila od prvního dne ráda a všechno bylo v pořádku i v celé její další školní docházce. Řešení bylo tehdy jednoduché: sehnali jsme jí lehkou aktovku bez pevné konstrukce. A ani roční odklad by moc nepomohl, za ten rok stejně výrazně nevyrostla.

Jsou školy na změnu připraveny?

Odklady jsou u nás společensky silně znormalizované, takže část rodičů přísnější režim asi moc vítat nebude. Jenže vedle toho je tu ještě podstatnější problém – některé děti nebudou pro nástup do školy zralé i z jiných než zdravotních důvodů. Už od letošního září tak do prvních tříd začne ve větším počtu přicházet i část dětí, které by podle dosavadní praxe odklad nejspíš dostaly. Školy proto čekají pestřejší první ročníky, v nichž budou i děti, které sice nejsou zdravotně znevýhodněné, ale potřebují více podpory, času nebo citlivější přechod mezi školkou a školou.

Zpřísnění odkladů je samo o sobě krok správným směrem. Zároveň je to ale výrazná a rychlá změna, na kterou by školy měly dostat čas i podporu. Citelnější to může být zejména u dětí ze sociálně slabšího prostředí, protože české školství jejich nerovné startovní podmínky zatím neumí příliš dobře vyrovnávat. Navíc se počítá i s rušením přípravných tříd, které dosud pro část dětí představovaly důležitý mezistupeň mezi mateřskou a základní školou.

S přísnějším režimem odkladů souvisí i rušení známkování v 1. a 2. ročníku základní školy. Cílem je dát dětem na začátku školní docházky více prostoru pro adaptaci, vytváření vztahu ke škole a postupné osvojování základních dovedností místo brzkého srovnávání a tlaku. Ministerstvo k tomu už vydalo metodiku, která má učitelům a učitelkám s touto úpravou pomoci (více o metodice najdete v komentáři Michala Černého). Je však otázka, jak se s tím školy popasují a jak novinku přijmou. Kromě změny v hodnocení ale bude potřeba uchopit i další dopady omezení odkladů, aby jejich hlavní tíhu nenesly samy školy a ve finále děti v prvních ročnících.