Film/výchova: Audiovizuální tvorba, RVP a paralelní světy škol

Publikujeme text Boba Kartouse, který vyšel v publikaci Filmová a audiovizuální výchova 2019 a upozorňuje na příležitost v souvislosti s plánovanou revizí rámcových vzdělávacích programů uchopit a reflektovat ve školní výuce probíhající revoluci ve sdílení infomací, ve které hraje zásadní roli audiovizuální obsah. Více informací k filmové výchově najdete na webu filmvychova.cz.

“Doplňující vzdělávací obor Filmová/Audiovizuální výchova (dále jen F/AV) poskytuje školám možnost obohatit vzdělávací obsah gymnaziálního vzdělávání ve vzdělávací oblasti Umění a kultura. Vymezený vzdělávací obsah podporuje rozvoj žáků jako uživatelů filmových a obecně audiovizuálních produktů a zároveň rozvíjí jejich vnímavost a tvůrčí schopnosti prostřednictvím filmových/audiovizuálních výrazových prostředků.”

Tak zní doslovná představa současného veřejného školství o smyslu audiovizuální výchovy. Na portálu RVP, kde se můžeme tuto definici dočíst, se uvádí, že “výsledná podoba vzdělávacího obsahu představuje konsenzus širokého týmu odborníků a pedagogů”. Konsenzus dovedl odborníky a pedagogy k tomu, že audiovizuální výchova je časoprostor, v němž žáci rozvíjejí svou senzitivitu, kreativitu a komunikační dovednosti. Předpokládá, nebo spíše naznačuje, že výsledným produktem činnosti A/V výchovy bude pokus o zfilmované drama, k čemuž by měl žák zvládnout jeho technickou i uměleckou složku. V případě děl, která žák přímo nestvoří, nýbrž pouze navnímá, by si měl tříbit dovednosti filmového kritika.

Vlastně tomu nelze příliš vytknout. Nic z toho není špatně, naopak jde o dovednosti, které se mohou hodit každému, kdo má ambice stát se a) scenáristou, b) kameramanem, c) režisérem, d) dramaturgem nebo aspoň kritikem, pokud se mu ani jeden z předchozích snů nenaplní. Možná měli tvůrci zadání přeci jen větší ambice a chtěli, aby se i ti, kdo nechtějí být novými Formany a Chytilovými, také něco naučili o filmu. Ostatně, když si podle ideálních představ vzdělavatelů 19. století mohl dělník přečíst Vergilia v originále, proč by současný úředník nebo technik nemohl občas napsat nějakou tu kritiku nebo po víkendech natáčet vlastní celovečerní film?

Ironický tón není namířen vůči tvůrcům konceptu A/V výchovy. Je to kondenzát celkového dojmu z jakési zvláštní dvoukolejnosti světa, v němž žijeme. Dvoukolejnosti dnešní školy, jejího obsahu a představ, na nichž je založeno současné kurikulum. Stejně jako v A/V výchově, i v dalších oblastech či oborech je stále patrnější tenze, kterou způsobuje nesrovnatelnost exponenciální rychlosti technologického a následně ekonomického i společenského vývoje a lineární rychlosti vývoje veřejného vzdělávání. Občas se dokonce může zdát, že cosi uvnitř českého školství mohutně brzdí, aby ta tenze byla co největší. A mezi těmi od sebe se vzdalujícími vlaky se pohybují žáci, příjemci vzdělávání, tedy ti, jejichž budoucí život na kvalitě získaného vzdělání do značné míry závisí.

Právě A/V výchova představuje pomyslný indikátor tohoto pnutí. Citovaná definice vzdělávacího předmětu filmové/audiovizuální výchovy je výsledkem odborné diskuse z období mezi lety 2007 a 2009. Od té doby uplynulo deset let, které z hlediska dostupnosti audiovizuálních obsahů i jejich produkce znamená zhruba stejné období, jaké urazil automobilový průmysl od Škody 120 k Tesle. Audiovizuální obsah se stal za tu dobu naprosto dominantním zdrojem informací. Na platformách typu YouTube či Facebook přibývají každou minutu stovky hodin videa. Denně si lidé přehrají miliardy videí.

Lidé vybavení smartphony se stali tvůrci obsahu pohyblivých obrazů, neboť každý trochu novější telefon je vybaven kamerou schopnou vytvářet obraz ve vysokém rozlišení, kvalitou srovnatelný s dříve nedostupným natáčecím vybavením. K lepšímu zvuku stačí přídavný “klopák” za pár set korun a můžete směle natáčet performance, rozhovor, videoreportáž, krátký dokument. Dalšího vybavení netřeba. Za posledních několik let vyrostl nový fenomén, jenž je postaven právě na snadnosti vytváření obrazu a zvuku: youtubering.

Z youtuberů, neznámých lidí, jejichž jedinou potřebnou výbavou je telefon, mikrofon a nanejvýš ještě stejně snadno dostupná aplikace na stříhání videa doplňování titulků či efektů, se doslova přes noc staly celebrity. Jejich “pokojíčková” videa sledují miliony lidí. Média pod tlakem audiovize mění podobu svých produktů a snaží se i textové obsahy doplňovat audiovizuálním obsahem. Internet je pro ně totiž jediný světem, kterému rozumějí.

Pro mnoho akademiků a intelektuálů pravděpodobně stále platí středověké “pictura est laicorum literatura”, neboli “obraz je literaturou nevzdělaných”. Dnes už toto rčení neplatí vůbec. Audiovize vtrhla velmi masivně i do vzdělávání. Rapidní nástup digitáních her nedal vzniknout pouze obrovskému businessu. Ukázal také, že v gamifikované podobě je možné učit se s vysokou mírou motivace řadu dovedností, které se v tradiční školní výuce postavené stále ještě na frontálním výkladu a unifikaci učit moc nedaří. Samostatné řešení problémů, týmová spolupráce, strategické myšlení, komunikace či cizí jazyk patří mezi ty nejvýraznější.

Existuje nicméně spousta projektů a aplikací, které jsou určeny přímo vzdělávání a které pracují s audiovizuálním obsahem. Česká společnost Corinth nabízí perfektně propracovanou aplikaci k výuce biologie, jejímž prostřednictvím může žák pochopit život stromu v ekosystému a postupným zaměřováním se na detail dojít až k principu fotosyntézy probíhající v buňkách listů. To vše s patřičným vizuálním znázorněním. Jeden z mnoha podpůrných nástrojů, které spadají do audiovizuální oblasti.

Jsou tu dokonce projekty, které na A/V obsahu staví celý koncept změny vzdělávání. Tzv. Khan Academy, projekt, jehož audiovizuální obsah denně využívají miliony převážně mladých lidí, stojí na jednoduchém obrazu a doprovodném komentáři. Vše je dostupné v původní anglické verzi i v mnoha jazykových mutacích, které na základě původního konceptu vznikly.

Zakladatel Salman Khan řešil problém s doučováním své mladší sestřenice, které nutně potřebovala lekce matematiky. Ukázalo se, že tento obsah se stal vysoce vyhledávaným poté, co ho lidé spontánně našli na internetu, což Khana následně vedlo k založení projektu a postupně k vypracování konceptu flipped classroom (v českém jazyce překládáno jako převrácená třída).

Převrácená třída je založena na tom, že právě pomocí pohyblivých obrazů a dalších digitálních prostředků může studující daleko více personalizovat své vlastní vzdělávání a do školy chodí spíše řešit problémy, na které narazí, než aby zapisoval a memoroval to, co řekne učitel. A učitel v tomto konceptu má daleko více roli průvodce a pomocníka než zvěstovatele pravdy a kontrolora její správné reprodukce.

Proč to všechno píšu? Protože v souvislosti s probíhajícími revizemi Rámcových vzdělávacích programů (RVP), ale mnohem více ještě v souvislosti s připravovanou strategií vzdělávání do roku 2030, je nutné oprostit se od úzce vymezené představy o tzv. filmové, audiovizuální či mediální výchově tak, jak je v současnosti definována. A/V obsahy jsou a do budoucna budou dominantním zdrojem informací a poznání, což se nám sice nemusí líbit, ale těžko tomu můžeme zabránit.

Proto je naprosto klíčové, aby vzdělávání vzalo tento fakt jako daný a učilo žáky takové obsahy rozlišovat, vybírat si z nich ty kvalitní a užitečné, učilo užitečné a kvalitní obsahy vytvářet na zcela běžné, uživatelské úrovni a kultivovalo přístup k A/V obsahům tím, že ukáže jejich omezenost a nedostatečnost vůči textu. Tak by měla a mohla vypadat definice příštích RVP pro české veřejné vzdělávání.