Rušení školek je snadné. Obnovit je bývá mnohem těžší

Česko zažívá historicky slabé populační ročníky. V posledních čtyřech letech se v zemi rodí mimořádně málo dětí. Loni se živě narodilo necelých 78 tisíc dětí, nejméně v historii měření. Příčiny nízké porodnosti už mnohokrát popsali demografové, sociologové, ekonomové i další odborníci. Cílem tohoto textu proto není znovu je rozebírat, ale upozornit na jedno konkrétní riziko – aby zřizovatelé po komunálních volbách nezačali mateřské školy zbrkle zavírat.

Pokles počtu narozených dětí zaznamenaly všechny kraje, ale v různé míře. A právě různá míra je podstatná. Demografický dopad nebude celostátně rovnoměrný, bude lokální, proměnlivý a pro některé obce velmi citelný. Někde budou školky prázdnější, jinde budou místa dál chybět. Situaci mohou ovlivňovat i vnitřní migrace, nová výstavba, ceny bydlení ve velkých městech, proměna životního stylu i klesající ochota lidí dojíždět. Problém tedy není jen nízká porodnost. Problém je především reakce na ni. To, zda se ze současné situace stane hrozba, nebo příležitost, závisí na tom, jak rychle a promyšleně zřizovatelé zareagují.

Když obec přijde o školku, nepřijde jen o budovu, ale o kus své budoucnosti

Uzavření školky může na papíře vypadat jako racionální úspora. Jenže malé děti nemohou samotné dojít na autobus a dojet do sousední obce. Dostupná mateřská škola je tak pro rodiny základní veřejnou službou.

Pokud v obci chybí, lokalita ztrácí na atraktivitě pro mladé rodiny. Ty, které se rozhodují, kam se přestěhovat, si vyberou jiné místo. A ty, které v obci už žijí, si brzy položí otázku, zda tam mají zůstat. Pokud odejdou, neodejdou jen děti z mateřské školy, odejdou i rodiče se svými příjmy, znalostmi a dovednostmi. A s nimi zmizí i kus komunitního života.

Zkušenosti z minulosti by nás měly brzdit v ukvapených rozhodnutích. V devadesátých letech se kapacity rušily a jejich obnova přišla draho, pomalu a často příliš pozdě. Obec, která dnes zavře školku kvůli několika slabším populačním ročníkům, může za deset let zjistit, že ji potřebuje. Jenže obnovení zrušené školy znamená vysoké náklady, a k tomu sehnat personál, zajistit provoz a znovu si získat důvěru rodičů.

Méně dětí může znamenat více času na každé z nich

Méně dětí ve třídě nemusí být špatná zpráva. Může to být příležitost dělat věci lépe. Školky, které budou mít v příštích letech méně dětí, mohou tuto situaci využít ke zkvalitnění předškolního vzdělávání: k větší individualizaci, diferenciaci, intenzivnější pedagogické diagnostice, lepší spolupráci s rodinami, užšímu propojení mateřských a základních škol, cílenějším podpůrným opatřením i rozvoji dalšího vzdělávání pedagogů. Právě menší kolektivy dětí mohou dát pedagogům to, co jim dnes nejčastěji chybí – čas na každé jednotlivé dítě. Podobně i opatření spojená s novelou o odkladech školní docházky bude snazší realizovat tam, kde pedagogové nebudou pracovat na hranici kapacit.

Volná místa lze využít také pro mladší děti nebo speciální třídy. Mateřské školy mohou přijímat dvouleté děti. V Česku jich je v předškolním vzdělávání výrazně méně než v jiných zemích OECD. Vzdělávání takto malých dětí a péče o ně je samozřejmě náročnější, protože potřebují jiný režim dne, intenzivnější péči, klidnější adaptaci, jiné hračky, a je potřeba udělat úpravy v hygieně a stravování. Je proto nutné investovat do škol i zaměstnanců.

Matky pracovat chtějí. Systém jim to často komplikuje

Dostupné mateřské školy i pro menší děti mohou části rodičů, zejména matkám, pomoci vrátit se alespoň částečně na trh práce nebo jim uvolnit čas pro jiné důležité věci, například k návštěvě lékaře, vyřízení úředních záležitostí, sebepéči či péči o partnerský vztah.

Debata o mateřských školách souvisí i se současným sporem o rodičovský příspěvek. Ministerstvo financí se obává, že jeho zvýšení může část rodičů (v praxi opět zejména matky) motivovat k tomu, aby zůstali doma déle, než původně plánovali. Tato obava vychází z toho, že pracovní síla bude ubývat, silné ročníky budou odcházet do důchodu a česká ekonomika si nemůže dovolit přicházet o lidi v produktivním věku, kteří jsou schopni a ochotni pracovat. O to závažnější je, že v mezinárodním srovnání patří Česko k zemím s nízkou mírou zapojení žen ve věku 25 až 40 let na trhu práce. 

Jenže skutečný problém nespočívá ve výši příspěvku, která je mimochodem při rostoucích cenách opravdu nízká. Mnoho matek pracovat chce (podle průzkumu MUMDOO to platí pro 93 % rodičů s dítětem do čtyř let), ale narážejí na nedostupné služby, malou flexibilitu úvazků, slabou nabídku částečných úvazků a obavy zaměstnavatelů, na což upozorňuje ve své připomínce i Ministerstvo financí.

Data Ministerstva práce a sociálních věcí ukazují, že čtvrtina matek se při návratu na trh práce ocitá v nezaměstnanosti a hledání vhodného zaměstnání jim trvá poměrně dlouho, a to přesto, že celková nezaměstnanost v Česku patří k nejnižším v EU. Dostupnost veřejných služeb je jedna ze základních podmínek, aby rodiče vůbec mohli pracovat.

Počítejte, plánujte, nepanikařte

Obce by si měly nechat zpracovat demografickou studii. A podívat se nejen na počty narozených dětí, ale také na reálné kapacity škol, počty skutečně bydlících v obci, bytovou výstavbu, migraci, dostupnost mateřských škol v okolí i konkrétní potřeby rodin. Tam, kde to dává smysl, by měly koordinovat plánování kapacit s okolními obcemi v reálné dojezdové vzdálenosti.

Ne každou mateřskou školu půjde zachovat v dnešní podobě a ne každá volná kapacita musí automaticky zůstat nedotčená. Rušení by však mělo být vždy poslední možností, ne prvním nápadem. Nejhorší, co teď obce mohou udělat, je rozhodovat ukvapeně. Školky jsme už jednou rušili a pak je draze budovali. Tentokrát bychom mohli být chytřejší.