Hospodářské noviny: České školství – Iluze, dojmy, experimenty

Publikujeme komentář Ondřeje Šteffla ke stavu českého školství a způsobu, jakým jsou do systému zaváděny změny a nová opatření. Text vyšel 27. 12. na zpravodajském webu Hospodářských novin.

Neznám za poslední léta ve školství případ, že by se u nějakého opatření či zákona analyzovala rizika, zkoumaly možné nezamýšlené důsledky nebo snad že by se něco vyzkoušelo na malém vzorku. Dopředu se nehledí, rozhoduje se na základě dojmů, pocitů, iluzí, ba i omylů. Poslední rok se lišil hlavně ještě větším množstvím nepromyšlených zásahů, jejichž hořké plody sklízíme a ještě sklidíme.

Například inkluze. Ještě v roce 2013 bylo proti jen asi 20 procent lidí, letos je to už více než 60 procent. Někde inkluze probíhá dobře, ale na mnoha školách jsou potíže větší než malé, naštvaní jsou učitelé i rodiče. Pročpak se to nejdříve nezkusilo v jednom kraji? Už je jasné, že náklady budou o miliardy větší, než se počítalo. To vše nasvědčuje tomu, že jinak rozumný záměr nebyl promyšlen. Nikdo se neptal, zda jsou na to školy, učitelé a rodiče připraveni, a pokud nejsou, co je třeba udělat? Jaká jsou rizika? Nikdo nespočítal, co to doopravdy bude stát.

A tak je to ve školství se vším. Ať se podíváme kamkoliv. Jen za poslední dva roky od povinného posledního ročníku mateřské školy přes povinné přijímačky na střední školy, povinné plavání či maturitu z matematiky až po změnu zákona o pedagogických pracovnících, nikde nerozhodovaly data a analýzy, ale dojmy, pocity a iluze.

Zcela nedomyšlená je změna financování škol, které má nastat od 1. ledna 2019. V důvodové zprávě k zákonu se píše, že to bude stát 2,5 až pět miliard ročně. Mi­liarda sem, miliarda tam. Nikdo neví! Stejně jako u inkluze. Hlavně ale nikdo neví, zda nové socialistické financování může mít pro kvalitu vzdělávání vůbec nějaký přínos. A jaká jsou rizika?

Povinná státní maturita z matematiky ještě nezačala a už roste zájem o obory, kde nebude. Čili si tam mohou žáky vybírat a budou tam studovat ti šikovnější. To asi nebyl záměr, že? A co budou dělat vysoké školy, až se v roce 2021 sníží počet maturantů. A zda o 20, nebo o 50 %, to nikdo neví. Jsou na to školy, žáci a rodiče připraveni, a pokud nejsou, co je třeba udělat? Jaká jsou rizika? A co učitelé matematiky? Dojmy, pocity a iluze máme, ale data a analýzy zase ne.

Nová vláda přidá učitelům. To je jistě správné. Někdo tvrdí, že je třeba nechat na ředitelích, komu přidají, jiní hájí kariérní řád a další by navyšovali platy plošně. A budeme přidávat i špatným učitelům, nebo jen těm dobrým? Kolik je kterých? A umíme je najít? Jak? A jak to udělat, aby další desítky miliard do školství znamenaly lepší vzdělávání pro naše děti? To by přece měl být ten hlavní, zdaleka nejdůležitější úkol a cíl. Řeší to někdo? Bez dat a analýz, bez znalosti rizik a slabých míst se snadno může stát, že do školství natečou další peníze jako do černé díry − a nezlepší se nic.

Nový ministr už ohlásil, že se na inkluzi podívá a postupy upraví. Ale shromáždit data, provést podrobné analýzy, zvážit a ošetřit rizika, vyhodnotit dopady na kvalitu a dostupnost vzdělávání, na trh práce, dopady ekonomické i sociální, a to v krátkodobé i v dlouhodobé perspektivě, to by přece mělo být samozřejmé u každého systémového opatření. Kdyby na tohle ministr uvolnil jen pár promile rozpočtu, určitě by se to nám všem vyplatilo.