Hospodářské noviny: Deset tisíc žáků za školou

Koronavirus uvrhl do domácího vzdělávání stovky tisíc žáků – na základní školy chodí celkem přes 900 tisíc dětí, na střední asi půl milionu. Děti se slabším sociálním zázemím, které nemají technické vybavení a rodiče se s nimi nezvládnou nebo nechtějí učit, jsou znevýhodněny i za běžných podmínek. Krize však jejich nevýhodu výrazně prohloubila. „Jde o děti z rodin, které řeší vážné existenční problémy, rodiče jim navíc kvůli svému nízkému vzdělání nedokážou pomoci s domácí přípravou,“ říká Zuzana Ramajzlová, která se v nevládní organizaci Člověk v tísni věnuje vzdělávání. Připomněla, že podle výzkumu Národohospodářského ústavu Akademie věd šest procent dětí nemá doma tablet ani počítač, tři procenta rodin jsou bez připojení k internetu. Podle zjištění České školní inspekce existuje téměř deset tisíc dětí, které zůstaly úplně bez kontaktu se školou.

Vysvobozením tak pro mnohé rodiny bylo znovuotevření sociálních služeb, které během krize nemohly fungovat. Devítiletý syn a dvanáctiletá dcera Hany Meisterové znovu začali chodit na doučování do místního nízkoprahového zařízení pro děti a mládež Sovička, které provozuje Charita ČR. Sourozenci ho navštěvovali i před krizí, teď se tam učí i třikrát týdně. „S dětmi tam řeší úlohy, kterým sama nerozumím. Také jim úkoly tisknou, takže už je nemusím přepisovat,“ říká matka dvou školáků, která má ještě dceru ve školce a dospělého syna. V době, kdy centrum nemohlo normálně fungovat, se pracovnice snažily s dětmi komunikovat aspoň přes Skype.

Navázat komunikaci s dětmi během krize se snažily i školy. Často však bez úspěchu. Například 8. Základní škola v Mostě byla s rodinami v telefonickém kontaktu a dala dětem možnost, aby si pro úkoly chodily do školy a odevzdávaly je písemně nebo je třeba vyfotily do mobilu. Přesto podle ředitele Romana Zieglera neprojevilo patnáct dětí (z několika set) o výuku vůbec zájem. „Nebylo to v tom, že by neměly možnost vyučovat se. Pro jejich rodiny ale není vzdělání prioritou, tím pádem pro děti také ne. Chybí tlak rodičů na to, aby dítě něco dělalo,“ říká ředitel Ziegler.

Bez on-line komunikace se školou zůstal podle školní inspekce asi každý šestý základoškolák. Ačkoliv se v květnu školy znovu otevřely, docházka je stále dobrovolná. Dětí ze sociálně slabších rodin se na konci minulého měsíce do lavic mnoho nevrátilo (podle ministerských odhadů se celkově žáků prvního stupně do školy vrátilo až 60 procent).

Sociální pracovnice z charitní Sovičky Blanka Vaňková ukazuje seznam zhruba 15 dětí, které k ní chodí na doučování. Kromě jediného je vedle všech jmen ručně napsáno velké NE, které značí, že se rodiče rozhodli potomka do školy zatím neposílat.

Dobrovolná výuka na dálku nebyla z hlediska vzdělávání vždy idylická. „Rodiče to uvítali jako dlouhé prázdniny. Byli rádi, že je dítě neotravuje s tím, že má povinnosti, a všichni jsou spokojeni, jen škola je na prášky,“ říká Ziegler.

Dětem navíc nehrozí, že by kvůli zanedbávání distanční výuky propadly. Ministr školství Robert Plaga (ANO) učitelům doporučil, aby distanční výuku neznámkovali a používali slovní hodnocení. Při psaní vysvědčení by učitelé podle ministerstva měli vycházet ze známek, které děti dostaly, když ještě do školy chodily. Případně mohou učitelé zohlednit také aktivitu při distanční výuce nebo známky z loňska. Pokud se tedy děti nezapojily do distanční výuky, nemělo by to jejich prospěch ovlivnit.

Může to mít však jiné dopady, a to především psychické. „Děti, které to nemají doma jednoduché, si do školy chodily odpočinout. A teď jsou nechány napospas rodině,“ říká programový ředitel vzdělávací organizace EDUin Miroslav Hřebecký. Děti nikdo netlačí do toho, aby něco dělaly, a návrat do školy a do rytmu každodenního života tak pro ně v září bude podle Hřebeckého velmi složitý.

S tím souhlasí i Lucie Matějovicová, ředitelka Obrnického centra sociálních služeb, které místním dětem pomáhá mimo jiné i s doučováním. „K režimu se po pauze bude velmi těžce vracet všem dětem. Natož těm, které mají specifické problémy,“ myslí si. Dopady koronavirové pauzy na děti podle ní mohly být mírnější, kdyby sociální pracovníci nemuseli během nouzového stavu přerušit svou činnost.

Kvůli riziku nákazy vláda v polovině března uzavřela nízkoprahová centra, kam děti mohou za normálních okolností kdykoli přijít. Fungovat musely přestat i takzvané sociálně aktivizační služby, takže pracovníci nemohli chodit k rodinám domů. Znovu to bylo možné až od 11. května. Do té doby se tak veškerá komunikace musela odehrávat na dálku. „Děti s námi zůstaly v kontaktu pouze přes telefon nebo Messenger. A to jen ty, které chtěly,“ popisuje ředitelka Matějovicová. Kontakt byl omezený hlavně s mladšími dětmi, nejaktivnější během krize byli podle ředitelky hlavně středoškoláci, kteří se chystali na závěrečné zkoušky.

Matějovicová a její kolegové například fungovali jako prostředníci mezi školami a rodinami při předávání učebních materiálů. „Učitelky nám na e-mail posílaly úkoly, které jsme následně dětem vytiskli a přinesli domů do schránky,“ říká Matějovicová. Jestli rodiče s dětmi doručené úkoly vypracovali, se už ale k sociálním pracovníkům nedoneslo.

Omezený kontakt podle Matějovicové v některých případech prakticky vymazal pokrok, kterého obrnické centrum s rodinami před vypuknutím pandemie dosáhlo. „Máme rodiny, s nimiž teď rozjíždíme spolupráci znovu. A jsme vlastně na začátku,“ říká Matějovicová. Uvádí příklad rodičů, které se sociální pracovníci snažili přesvědčit, aby zapsali dceru do povinného posledního ročníku školky. „Ty dva měsíce ale byly tak dlouhá doba, že už se nám to možná ani nepodaří,“ povzdechne si Matějovicová s tím, že pro sociálně slabé rodiny je klíčové, aby se mohly se sociálními pracovníky potkávat osobně.

Matějovicová chápe obavy vlády, že by se mezi sociálními pracovníky a klienty mohl šířit koronavirus. Úplně uzavřít rodinné služby, které považuje za strategické, ale nebylo šťastné, myslí si. „Kdyby to vláda nechala na službách samotných, napáchalo by to menší zlo, než když se striktně na dva měsíce zavřely,“ domnívá se ředitelka a dodává, že její centrum mělo dezinfekci i ochranné prostředky a bylo připravené si klienty zvát po jednom. „Bylo špatně, že se otevřely hobbymarkety, ale sociální služby zůstaly zavřené. Lidé, kteří byli na pomoc služeb zvyklí, bez ní byli bezradní,“ přidává se i Blanka Vaňková, která v mosteckém nízkoprahovém centru Sovička doučuje sourozence Meisterovy i další školáky.