Hospodářské noviny: Kolik jsme „pohřbili“ Ledeckých?

ilustrační foto (c) kateřina lánská, eduin

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který pokazuje na limity úspěchu mladých sportovců danými finančními možnostmi jejich rodičů. Text vyšel 21. 2. v Hospodářských novinách.

Pravděpodobnost, že Čech nebo Češka vyhrají zlatou olympijskou medaili v Super G je menší než pravděpodobnost jack potu v loterii. Přesto se stalo. Nestačím se divit, kdo všechno se najednou projevil jako oddaný fanoušek sjezdového lyžování, produkce Janka Ledeckého a češství. „Naše medaile“, „naše Ester“, „státní vyznamenání pro Ester“.

Ester Ledecká je určitě velmi talentovaná sportovkyně a zcela pravém jí patří obdiv. Jen si nejsem jist, že si všichni ti nadšení fanoušci uvědomují, že kromě specifického pohybového talentu, píle a sebevědomí je k vítězství v olympijském Super G –  jste-li Čech nebo Češka – ještě něco velmi, velmi podstatného. “

V medailonku České televize o Ester Ledecké zazněla krom jiného informace o tom, že „trávila v dětství zimu mezi Prahou a Špindlerovým Mlýnem“. Řekněme, že to je pro budoucí olympijskou vítězku ve sjezdovém lyžování naprosté existenční minimum. I tak vás taková zima přijde odhadem minimálně na čtvrt milionu korun, a to si určitě nebudete nijak vyskakovat. Když budete chtít dopřát své představivosti (a svému dítěti) olympijské stupně vítězů, budete trávit většinu roku na ledovci v Alpách. Miliónové náklady.

Není to jen lyžování. Už kdysi jsem v souvislosti s markantním úbytkem špičkových hokejistů upozorňoval na to, že rok ledního hokeje jde také do pěkných čísel. Na rozdíl od generace hokejistů okolo Jaromíra Jágra ale tyto náklady jdou čistě z kapes rodičů. Tenis? Hledejte investora, nemáte-li dostatečné zdroje. Ale což, řeknete si, dítě půjde plavat. Jedny plavky mu vydrží dlouho. Tuhle mi říkal známý, jehož dcera byla v juniorské reprezentaci. Sice vyhrávala, ale mezinárodní mistrovství jel někdo jiný. Taky šlo o peníze, ačkoliv investice byla „nepřímá“.

A tak si při tom všem nadýmání se národní hrdostí říkám, jestli by fanoušek nechtěl medailí více? Chtěl? A co kdyby peníze, které směřují do českého sportu, skutečně dotekly až k dětem? To by se teprve děly věci. To by se pak totiž značně rozšířil celkový rezervoár talentů, když bychom se neomezovali pouze na skupinku bohatých. Mám totiž obavu, že jsme za posledních téměř 30 let spolehlivě pohřbili talent nejedné „Ledecké“ a nejednoho „Jágra“ čistě proto, že financování českého sportu podporuje kdeco, jen ne děti, které to potřebují a které by pak vytvářely národní slávu, po které tolik lidí touží. Ty peníze tam jsou (milý poslanče Jando), jen by bylo třeba se podívat, jak se s nimi hospodaří.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments