Hospodářské noviny: Nerovnosti ve vzdělávání začínají už u předškoláků

Jak se vypořádat s nerovnostmi v rámci vzdělávacího systému? Tomu se věnuje text Jany Niedermeierové, který vyšel 27. listopadu v příloze Pro Byznys – Inovativní vzdělávání Hospodářských novin. 

Jeden z největších problémů českého školství jsou nerovné šance na vzdělání. Aby i děti z chudších rodin a regionů dosahovaly kvalitního vzdělání, je podle expertů potřeba vytvořit podpůrný systém pro učitele, ředitele, zřizovatele škol i rodiče.

Výsledky českých žáků silně závisí na tom, v jaké rodině a v kterém místě se narodili. Lepší vzdělání než rodiče získá asi jen pětina dětí, což je jedna z nejnižších hodnot v rámci zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Vliv socioekonomického statusu rodiny na výsledky dětí se navíc od roku 2006 v Česku zvyšuje. Panují tady zároveň velké rozdíly v kvalitě škol mezi jednotlivými regiony. Nejhorší výsledky mají děti v chudších krajích, jako jsou Karlovarský a Ústecký.

Řešit tento problém je potřeba už v předškolním věku dětí. Rodiče žijící v prostředí chudoby a sociálního vyloučení své potomky totiž často neposílají do školky. „Je důležité tyto děti co nejčasněji zapojit do předškolního vzdělávání. Dlouhodobé studie ukazují, že čím delší je jejich docházka do mateřské školy či obdobných zařízení, tím vyšší mají šanci úspěšně zvládnout základní školu, pokračovat na střední škole a získat a udržet si zaměstnání,“ uvádí Klára Laurenčíková, předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání.

Ideální je podle ní začít pracovat s dětmi ze znevýhodněného prostředí ještě před třetím rokem života. „Některé země zjišťují, zda u dětí není riziko psychosociální rodinné zátěže již v porodnici. Stát následně může rodičům zajistit specifickou službu, která jim pomáhá zvládnout rodičovskou roli a poskytovat dítěti podporu pro jeho všestranný rozvoj,“ říká Laurenčíková.

Chudoba má vliv na vývoj mozku

Česko by se mohlo inspirovat i slovenským projektem Omama, kterým chce sdružení Cesta von pomoci dětem z chudých romských osad. V každé komunitě vybírá jednu matku „omamu“, kterou vyškolí, jak pracovat s dětmi do tří let. Ta následně dochází do rodin a pomáhá dětem rozvíjet zručnost, motoriku či rozšiřovat slovní zásobu. Zároveň působí jako poradkyně pro rodiče.

„Život v chudobě a s ním spojený stres podle výzkumů Harvardovy univerzity negativně ovlivňují vývoj mozku v raném věku. Dítě z těchto poměrů, které v šesti letech nastupuje do první třídy, je na mentální a motorické úrovni čtyřletého vrstevníka ze střední třídy. Vývojový skluz se časem ještě zvětšuje a předurčuje neúspěch dítěte. Proto se snažíme, aby startovací čára chudých dětí byla nastavena férověji,“ přibližuje Oľga Shaw, programová manažerka Cesty von.

Rodinný původ ovlivňuje i výběr školy. Vzdělanější rodiče dávají své děti do lepších škol a v horších zůstávají žáci z méně podnětného prostředí. Přitom výsledky školáků v Česku závisí až ze 44 procent na tom, do které školy chodí. Průměr OECD je 31 procent.

Český vzdělávací systém je navíc silně orientován na domácí přípravu. Děti, kterým s ní rodiče nepomáhají, jsou tak oproti ostatním pozadu. „Úspěšné vzdělávací systémy nespoléhají na to, že se rodiče s dětmi pravidelně připravují do školy. Učitelé tam vědí, že mnoho rodin jim tuto podporu nedokáže zajistit, například kvůli směnnému zaměstnání. Rodiče samozřejmě do vzdělávání vtahují, ale způsoby, které odpovídají jejich možnostem,“ popisuje Laurenčíková.

Učitelé potřebují pomoc odborníků

Děti z rodinného prostředí, kde nemají dostatek podnětů k rozvoji, přitom mohou mít podobné obtíže jako děti se specifickými poruchami učení. Kvůli nedostatku zkušeností s dětskými knížkami, časopisy či edukačními hračkami mohou mít oslabené třeba zrakové a sluchové vnímání a grafomotoriku, což jim komplikuje nácvik čtení a psaní.

„Pomoci jim může například multisenzorický přístup, kdy při osvojování učiva využívají současně zrak, sluch a hmat. Někdy je také potřeba zajistit jim doučování či pravidelnou přípravu na výuku v rámci školy nebo přes poskytovatele sociálních služeb. Důležité je zároveň uzpůsobit zadávání úkolů aktuální schopnosti koncentrace pozornosti, která bývá u těchto dětí snížena,“ uvádí Klára Laurenčíková.
Podle Bohumila Kartouse ze vzdělávací společnosti EDUin si děti z méně podnětného rodinného prostředí často budují identitu „loserů“. „Dozvídají se o sobě, že jsou horší než ostatní, což postupně může vést k vlastnímu přesvědčení, že to tak je. Systém jim dává najevo, že jsou nevzdělatelné. Ony to postupně přijmou, a tím pádem se nad nimi zavře pomyslná hladina,“ líčí Kartous.

Řešením by podle něj mohl být meziresortní program, který by poskytoval podporu rodičům i školám a propojoval vzdělávání ve škole s volným časem a aktivním působením v rodině. Ten by přitom měl být založený na důkladné analýze situace.

„Učitelé musí mít k dispozici psychologa, sociálního pedagoga i kariérního poradce. Bez této podpůrné sítě si ani dobře připravený absolvent za současné situace, při daném počtu žáků ve třídách, natožpak ve školách s koncentrací sociálního vyloučení neporadí,“ upozorňuje Kartous.

Učí často nekvalifikovaní pedagogové

Vedle rodinného původu závisí výsledky vzdělávání dětí i na tom, v jakém kraji chodí do školy. Nejhorších výsledků soustavně dosahují kraje Karlovarský a Ústecký. „Rozdílná ekonomická situace krajů se promítá i do skladby obyvatelstva a v regionech, které mají vyšší podíl ekonomicky slabších obyvatel, poměrně velkou nezaměstnanost a zadluženost, to jde ruku v ruce s nízkou vzdělaností. Zároveň chybí motivace, která by zde udržela vysokoškoláky,“ popisuje ředitel Základní školy Březová Jiří Daneš.

Ta se nachází v Karlovarském kraji, kde se ve třídách často sejde větší množství dětí ze sociálně slabších rodin. „Mnohdy není v silách ani špičkových pedagogů poskytnout každému z nich vzdělávání na takové úrovni, aby s ním byl spokojen. Je velmi těžké motivovat k výkonům žáky, kteří mají ze svých rodin ‚zjednodušený‘ pohled na svět. V současném systému vzdělávání se do tříd dostává v rámci inkluze také více žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, což klade vyšší nároky na pedagogy,“ říká Daneš.
Situaci učitelům komplikuje i obtížná komunikace s rodiči, jejichž roli podle Daneše musí školy často suplovat. „Rodiče jsou nedílnou součástí vzdělávání svých dětí, ale mnohdy znají jen svá práva, a nikoliv povinnosti. V pedagogovi nezřídka vidí soupeře, a ne partnera,“ líčí Daneš.

Motivace žáků v pohraničí ke vzdělání je navíc často ovlivněna představou, že pracovat v zahraničí za vyšší mzdu mohou buď jen se základním vzděláním, nebo i bez něj. Vysoké školy přitom podle Daneše učitele na práci v problémových regionech dostatečně nepřipravují. „Často je vzdělávají perfektně po stránce vědecké, ale chybí didaktiky, práce s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami a schopnost vyrovnávat se s odlišnostmi a specifiky,“ říká Daneš.

Nižší kvalitě škol v kraji podle něj nahrává i fakt, že tady chybí vysoká škola s pedagogickým zaměřením. A učitelé, kteří studují v jiných krajích, už tam mnohdy zůstávají.

Přilákat učitele má náborový příspěvek

Karlovarský kraj chce pedagogy nalákat náborovým příspěvkem 200 tisíc korun, který plánuje zavést příští rok. Podmínkou pro jeho získání má být setrvání v dané škole pět let. Kraj zvažuje i stabilizační příspěvek pro učitele ve výši 100 tisíc korun.

Studenty pedagogiky motivuje rovněž stipendiem, které je podmíněné nástupem do některé ze základních či středních škol v kraji po úspěšném ukončení školy. Letos ho zdvojnásobil na 48 tisíc korun. Zároveň vede jednání s univerzitami o možnostech, jak získat pedagogické vzdělání přímo v kraji.
„Mezi odborníky panuje shoda, že původem slabých výsledků žáků je především druhý stupeň základních škol, kde téměř polovinu výuky zajišťují neaprobovaní pedagogové. Snažíme se proto ve spolupráci s Pedagogickou fakultou Západočeské univerzity v Plzni podpořit další vzdělávání a zvyšování kvalifikace stávajících učitelů,“ uvádí krajský radní pro školství Jaroslav Bradáč. Ke špatným výsledkům žáků podle něj přispívá i fakt, že velká skupina rodičů odmítá posílat své děti do školy, protože jim nic nehrozí. Absence, nejen neomluvená, ale i rodiči omlouvaná, podle něj výrazně roste. „Více než 12 procent dětí, které v našem kraji ukončily základní školu, navíc vůbec nikam nenastoupí, dokonce ani na pracovní úřad, protože je ekonomicky nic netlačí,“ říká Bradáč.

S problémy se potýká také Ústecký kraj, který si prošel i podobným historickým vývojem jako kraj Karlovarský. „Počátek musíme hledat již v dosídlení po druhé světové válce a ve struktuře zdejšího průmyslu, zejména toho těžkého těžebního. V Ústeckém kraji je nejnižší podíl vysokoškoláků, což se odráží i ve školství. Až 18 procent výuky na středních školách zajišťují učitelé, kteří pro výuku v daném předmětu nezískali formální vzdělání. Zároveň tam vyučuje jen 71 procent učitelů s vysokoškolským magisterským či vyšším vzděláním. To je opět nejhorší ukazatel mezi kraji,“ popisuje Vít Hnízdil z kanceláře ústeckého hejtmana.

A dodává, že na základních školách je situace obdobná. Proto se kraj rozhodl zaměřit na zlepšení výuky a podporu vzdělávání učitelů, kteří pracují se žáky se speciálními potřebami. Podle Hnízdila ale snahy regionu musí podpořit i stát.

Pilotní projekt ukáže, jak zlepšit výuku

„Reforma financování regionálního školství směřuje k tomu, že by učitelé ve všech krajích měli brát stejně. Nezohledňuje ale rozdílné složení obyvatelstva krajů. Učit dítě z vyloučené lokality nebo z disfunkční rodiny je mnohem náročnější než motivované dítě z ekonomicky zajištěné a funkční rodiny. Učitelé v problémových krajích, jako je Ústecký, by proto měli mít o 30 až 40 procent vyšší platy,“ říká Hnízdil. Bojovat s rozdíly kvality vzdělávání mezi regiony chce i projekt Eduzměna, který vychází z detailní analýzy problémů českého vzdělávání. V rámci něj chtějí nadační fondy Avastu, České spořitelny, Karla Janečka, OSF a Jablotronu vybrat jeden region a v něm spustit pětiletý pilotní projekt, který má za cíl prokazatelně zvýšit kvalitu místních škol a tuto zkušenost přenést do dalších regionů.
„V rámci projektu chceme například nastavit systém profesního rozvoje pro učitele a vedení škol.

Plánujeme také vybudovat nový článek řízení na daném území, který bude mít podpůrný charakter pro zřizovatele škol. Chceme zároveň vytvořit efektivní informační kanály pro rodiče a iniciovat takzvané lokální partnerství, tedy shromáždění lidí, kteří chtějí pozvednout kvalitu vzdělávání v regionu,“ líčí ředitel Nadačního fondu Eduzměna Zdeněk Slejška.

Tvůrci Eduzměny se zároveň snaží najít průnik se Strategií vzdělávání ČR 2030+, kterou připravilo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Jedním z jejích pilířů je právě snaha snížit vzdělanostní nerovnosti a zvýšit spravedlnost v přístupu ke vzdělání.