Hospodářské noviny: Přibylo škol, jež hodnotí žáky slovně. Většina z nich ale stále jen známkuje

ilustrační foto (c) katerina lanska

Publikujeme text Šárky Mrázové, která se věnuje hodnocení vzdělávacích výsledků ve školách. Proč stále převážně hodnotíme známkami a jak pracovat s hodnocením tak, aby si nejen žáci, ale i rodiče postupně zvykli na větší podíl slovního hodnocení, které může dát žákům konstruktivní zpětnou vazbu a pomoci jim pracovat s chybou? Text vyšel 28. 6. v Hospodářských novinách.

Více než polovina základních škol žáky jen známkuje a další zhruba třetina používá při hodnocení převážně známky. Pouze 6,5 procenta škol hodnotí slovně. Známkování tak podle školní inspekce stále dominuje, přestože se podíl škol, které volí alternativu, meziročně mírně zvýšil.

O změnách se debatuje už dlouho. Podle odborníků, které oslovily HN, známky často vyžadují sami rodiče. Považují je za měřítko kvality vzdělání a přesného a srozumitelného ohodnocení dítěte.

„Otázka zní: proč vlastně téměř za všechno žáky hodnotit? Do školy přicházejí s vnitřní motivací, na všechno se ptají ‚Proč?‘, chtějí zkoumat a najednou se v první třídě jejich snaha ohodnotí známříká člen Rady Asociace ředitelů základních škol Jaroslav Jirásko, který je ředitelem základní školy K. V. Raise v Lázních Bělohrad. Problém vidí ve známkování „výchov“, které je prý v dnešní době neobjektivním přežitkem. „Dětem se dávají jedničky za snahu, ale rozhodně tam není žádná zpětná vazba o tom, jak se jim daří v dovednostech ve výtvarné, tělesné, občanské a hudební výchově,“ míní.

Školy podle Jiráska navíc příliš svazuje školský zákon, který de facto ukládá, že hodnotit se musí. „Myslím si, že nastává doba, kdy by se mělo začít diskutovat o tom, co všechno hodnotit a co ne,“ dodal.

Kombinaci slovního hodnocení a známkování přitom využívají pouhá čtyři procenta základních škol. Prezidentka Asociace ředitelů základních škol Hana Stýblová potvrzuje, že známkování vyžadují rodiče. „Pro ně je známka srozumitelná, i když slovní hodnocení má výhody,“ uvedla. Každoročně se ale diví, pro kolik rodičů je vysvědčení překvapením. „Pokud se rodič děsí a dětem za vysvědčení vyhrožuje, selhal hlavně on sám, a to během celého školního roku,“ dodává Stýblová.

Školy by se podle ní měly věnovat zejména hloubkovému průběžnému hodnocení, aby právě to závěrečné rodiče nepřekvapilo. Tyto školy podle náměstka ústředního školního inspektora Ondřeje Andryse dosahují i lepších výsledků ve vzdělávání.

Podle dětské psycholožky Jany Nováčkové by měla škola vést děti také k sebehodnocení. Známkování podle ní spočívá v tom, že hodnotí někdo jiný a ničí původní vnitřní motivaci – chuť se učit. Považuje ho za významný mocenský nástroj v rukou učitelů. „Je používáno vlastně jako nástroj vnější motivace, tedy jako systém odměny a trestu,“ vysvětluje.

Průběžné hodnocení během školního roku je podle inspektora Andryse nejdůležitější, dítě i rodiče by se měli dozvědět, proč a kde jsou problémy. Školy a učitelé se ho ale podle odborníků musí naučit lépe používat, řada rodičů principy zejména slovního hodnocení nechápe.

„Jinými slovy, nejprve by bylo nutné edukovat rodiče, což nikdo nedělá, potom by se hodnocení na školách mohlo výrazněji proměnit. Ministerstvo školství ale dlouhodobě tuto oblast zanedbává, přitom cílenou kampaní by toho bylo možné dosáhnout,“ konstatoval Bohumil Kartous ze vzdělávacího centra EDUin, který vychází ze zkušenosti učitelů.

Ti se ale už předloni mohli proškolit v takzvaném formativním hodnocení díky evropským fondům, avšak školy o akci projevily minimální zájem.

Ať už je způsob hodnocení jakýkoli, je podle inspekce důležité, aby žáci pravidelně dostávali srozumitelnou zpětnou vazbu. „Z ní lze pochopit, co jim jde, co jim nejde a co mají dělat pro to, aby se jejich znalosti či dovednosti v dané problematice zlepšily,“ říká náměstek ústředního školního inspektora Andrys.

Že se způsob hodnocení ani výsledky dětí na základních školách za léta moc nezměnily, ukazuje i šetření, jež provádí společnost Kalibro od poloviny 90. let. Z něj vyplývá, že jak děti procházejí základní školou, známky se jim zhoršují, ale mezi sedmým a devátým ročníkem už se to moc nemění.

„Příčin je určitě více. Probíraná látka se postupně ztěžuje, přibývá jí a probírá se do větších podrobností. Po páté třídě navíc ti nejlépe hodnocení odcházejí na víceletá gymnázia. Výsledkem však je, že mnoho dětí jejich zhoršující se výsledky demotivují,“ říká šéf Kalibra David Souček.

Přidat komentář

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozorňovat mě na