Hospodářské noviny: Skryté limity financování škol

ilustrační foto by Eden, Janine and Jim (flickr.com) (CC BY 2.0)

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který se věnuje právě projednávanému návrhu změn financování regionálního školství. Povede současný návrh skutečně k řešení nespravedlivosti financování na všech úrovních školského systému? Text vyšel 15. 7. v Hospodářských novinách (ZDE).

Poslanecká sněmovna začala projednávat vládní návrh na změnu ve způsobu financování regionálního školství, tedy škol od mateřských po vyšší odborné. Dosavadní systém, v němž kraje dostaly podle počtu žáků vzdělávaných ve školách na jejich územích sumu peněz, s níž následně naložily podle vlastního uvážení, vede prokazatelně k nespravedlnosti. Jak je možné, že v zemi, kde je obsah vzdělávání určen centrálně a je pro školy závazný, má škola rozdílné podmínky pro naplňování této povinnosti jen kvůli příslušnosti ke kraji, v němž se na školách „šetří“? Tento fakt v hodnocení výsledků vzdělávání nikdo nezohledňuje.

Stále méně dětí

Financování na žáka, v němž platí více žáků − více peněz, má i jiné důsledky. Poslankyně Bohdalová s výrazem trojské Kassandry, kterou nikdo neposlouchal, prohlašuje, že se tento systém ukazuje po 20 letech jako nefunkční. No bodejť, když za tu dobu radikálně ubylo dětí a když na to vzdělávací soustava neumí reagovat jinak než tím, že se školy snaží udržet co nejvíc žáků pod střechou. To není problém financování, ale vnějšího vlivu, na nějž stát reaguje se zpožděním.

Pro změnu financování tedy existují racionální důvody. Dopady řešení, které přináší MŠMT, ovšem mohou být diametrálně odlišné na různých úrovních vzdělávací soustavy. Nespravedlnost vznikající na úrovni krajů je nesporná a neexistuje pro ni ospravedlnění. Při takto řízeném vzdělávacím systému má stát povinnost zajistit školám (dětem, rodičům) rovné podmínky. Vládní návrh počítá s tím, že kraje nebudou moci manipulovat s výší prostředků pro školy, tím pádem by tento problém měl odpadnout.

Tentýž návrh ale chce určit maximum odučených hodin, tedy nepřímo počet učitelů a tzv. optimálně naplněnou třídu. Tím efektivně omezí možnost škol přijímat neomezené množství uchazečů. Otázkou zůstává, co tento zásah způsobí na různých úrovních školského systému. Řekněme, že u ZŠ by efekt mohl být − hypoteticky − pozitivní. Omezí se tím možnost vytvářet žádané školy, které odebírají uchazeče ostatním. Kapacity budou omezené. To ale ještě neznamená, že školy nebudou nadále udržovat status těch v určitém slova smyslu „elitních“ a podobně „odpadových“ škol, mezi nimiž největší rozdíl vytváří socioekonomické rodinné zázemí žáků. A to následně určuje do značné míry i úspěšnost školy samotné.

U středních škol lze důvodně pochybovat. Strop v přijímání žáků evidentně dopadne zejména na gymnázia, skoky, které nabízejí kvalitativně vyšší úroveň všeobecného vzdělání a o něž je obecně vyšší zájem. Mezi řádky návrhu změny financování se dá vyčíst, že jedním z cílů je právě změnit poměry uchazečů, kteří směřují na gymnázia, respektive střední odborné školy a učiliště. V souvislosti se zavedením přijímacích zkoušek je patrná snaha státu diktovat společnosti, do jaké míry má nárok na vzdělávání v tomto směru a do jaké míry se musí spokojit se vzděláváním jiného typu. Jak reforma financování, tak přijímací zkoušky mají přivést více dětí do odborného středního školství.

Opačný efekt

Faktické zdůvodnění pro to neexistuje, jen potřeba krmit systém lidmi. To je ovšem perverzní. Systém má sloužit lidem, nikoliv naopak. S výhledem na budoucnost vzdělávání, ekonomiky i společnosti je žádoucí vyšší míra lepšího všeobecného vzdělání. Tento typ vzdělání v ČR rozhodně nejlépe poskytují gymnázia a zcela přirozeně je o ně mezi uchazeči největší zájem. Stát ovšem svými kroky směřuje k omezení tohoto zájmu, aniž by předložil racionální zdůvodnění. Fakt, že učiliště a střední odborné školy často nenaplňují kapacity, není argumentem tehdy, nejsou-li tyto školy schopny poskytnout vzdělání, které žákům zajistí osobní perspektivu. Argumentem rozhodně není ani okamžitá poptávka průmyslu. Zájem dětí a rodičů je z podstaty věci vyšší než zájem podnikatelů, z nichž velká část tu do 15 let nebude. Absolventi škol ale ano.

Vláda tento rozpor pravděpodobně nevnímá. To je samo o sobě důvodem pro ostražitost před dopady reformy financování a dalších doprovodných kroků, jejichž cílem má být „zvýšení kvality vzdělávání“. Efekt může být velmi jednoduše opačný.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Janek Wagner
Janek Wagner
4 years ago

Re: „Stále méně dětí“: Je potřeba si uvědomit, že predikce nárůstu porodnosti v letech 2007-2010 tu byla, zřizovatelé a MŠ příliš nereagovali, u ZŠ v řadě míst dodnes rovněž ne. Jak zareagují kraje a SŠ, když za 8-10 let na SŠ bude místo dnešních cca 365 tisíc dětí o více než čtvrtinu víc?