Hospodářské noviny: Technologie učitele nikdy nenahradí, říká vysokoškolský pedagog a autor výukových her Vít Šisler

ilustrační foto (c) kateřina lánská, eduin

Mají nové technologie revoluční potenciál ve vzdělávání? Podle pedagoga Víta Šislera nemají bez dobrého učitele technologie smysl. Přečtěte si text Jany Niedermeierové, který shrnuje Šislerovy zkušenosti s mezioborovým propojováním studentů při programování nových výukových her. Text vyšel 31. 1. v Hospodářských novinách.

Vysokoškolský učitel Vít Šisler má neotřelý způsob výuky. Ve svých kurzech dává dohromady studenty nových médií, informatiky a dalších oborů a nechává je navrhovat výukové počítačové hry. Tímto způsobem vznikly i části vzdělávací simulace Československo 38−89: Atentát, určené pro žáky středních škol, jež sbírá ocenění po celém světě. Ačkoliv je Šisler propagátorem využívání technologií ve výuce, klasický model vyučování podle něj nikdy nenahradí.

„Klíčovou roli bude vždy hrát osobní kontakt učitele a studentů,“ říká Šisler, působící jako odborný asistent na oboru studia nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jde o obor na pomezí humanitních a technických věd, který podle Šislerových slov před 11 lety doslova vybujel ze zápalu několika nadšenců.

Doktor Šisler zde mimo jiné zaštiťuje herní studia, v jejichž rámci si studenti nových médií mohou zapsat předmět vývoj počítačových her vyučovaný na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. „Na začátku semestru vytvoří mezioborové týmy, kde musí být programátor, grafik a designér. Následně dostanou za úkol společně navrhnout, nakreslit a naprogramovat hru, kterou na konci semestru prezentují. Když máte umělce a programátora, jsou to často velmi odlišné typy lidí. Pro studenty tak jde o zásadní zkušenost, kdy se mohou potkat s lidmi z jiných oborů a naučit se s nimi spolupracovat,“ přibližuje pedagog.

Lepší výsledky díky veřejné prezentaci

Klíčové je podle něj i to, že účastníci kurzů pracují na reálných projektech. Jeho studenti se podíleli na několika úspěšných výukových simulacích pro středoškoláky, které využívají učitelé po celé republice. Patří mezi ně mimo jiné vzdělávací hra Evropa 2045, v níž žáci zastupují různé názorové proudy uvnitř Evropské unie a snaží se je prosadit. Jejím cílem je přiblížit jim politické, ekonomické a sociální otázky sjednocené Evropy.

Pod Šislerovým vedením vznikla i zmíněná dějepisná simulace Československo 38−89: Atentát, v rámci níž studenti v roli vnuka nebo vnučky pátrají po tom, proč jejich dědečka po atentátu na Heydricha zatklo gestapo. V roce 2015 zvítězila v prestižních mezinárodních soutěžích v americkém Madisonu, v Římě či norském Steinkjeru. Její komerční verze Attentat 1942 vloni získala v konkurenci 800 her druhé místo v soutěži Game Development World Championship v Helsinkách a letos byla nominována na ceny na Independent Games Festivalu, přirovnávaném k Oscarům pro nezávislé tituly.

V dalším předmětu zase studenti vytvářejí výukové deskové hry. „Nedávno udělali hru pro žáky středních a základních škol o fake news, tedy nepravdivých zprávách a dezinformacích. Její hráči si mohou vyzkoušet roli šéfredaktora fiktivního deníku a kritické přemýšlení z pohledu novinářů. Dostávají různé zprávy a musí se rozhodovat, jak s nimi naloží,“ popisuje Šisler.

Na projektech pracují i studenti v kurzu The Internet and New Media in the Middle East. V týmech si vyberou výzkumné téma, napíší grantovou žádost a výsledky projektu představují na konci semestru. „Pořádáme k tomu prezentační akci, která má stejnou strukturu jako skutečná vědecká konference. Koná se v angličtině, protože se jí účastní také zahraniční studenti z programu Erasmus. Je tam pozvaná i veřejnost, což jsou většinou spolužáci. Od doby, co jsem to zavedl, jsou projektové výstupy studentů o několik tříd lepší než dříve,“ líčí pedagog.

Psaní rukou a kurz pomalého čtení

Právě projektové vzdělávání a „učení se praxí“ jsou podle Šislera klíčové kroky pro další rozvoj vysokoškolské výuky. I proto se snaží zadávat svým studentům úkoly ze skutečného světa a propojovat je s reálnými zadavateli. „Může to být třeba někdo, kdo potřebuje vytvořit multimediální projekt na propagaci nějaké akce nebo kampaň na sociálních sítích. Studenti tak mají pocit, že dělají něco, co má smysl,“ vysvětluje Šisler.

Používají při tom celou škálu technologií, od nástrojů pro analýzu dat přes statistické programy až po programovatelné stavebnice Arduino. „Naším cílem nicméně není jen naučit studenty pracovat s technologiemi. Ty jim slouží pouze jako nástroj. To hlavní, co jim studium má dát, je schopnost klást si otázky a přemýšlet,“ říká Šisler.

Aby studenti zvládli například analyzovat data ze sociálních sítí, musí se podle něj nejprve naučit kritické interpretaci textů. S rozvojem sociálních sítí má ale čím dál tím víc lidí problém soustředit se na čtení dlouhého komplikovaného textu. I proto studia nových médií zavedla kurz pomalého čtení, během něhož studenti odloží veškeré technologie, čtyři až pět hodin jen v klidu čtou a následně text rozebírají. Zdejší pedagogové se také vracejí k psaní esejů rukou, protože to nutí studenty přemýšlet jinak.

„Technologie mohou být jen doplňkem této klasické výuky. Vždy, když se objevil nějaký nový způsob komunikace, ať už rádio, film či internet, se očekávalo, že to způsobí revoluci ve vzdělávání. Nikdy se to ale nestalo. Dnes sice lidé mohou absolvovat různé on-line kurzy, ty ale nedokážou nahradit osobní kontakt učitele a studenta. Bez zapáleného pedagoga prostě sebelepší technologie nemají smysl,“ uzavírá Šisler.

Přidat komentář

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozorňovat mě na