Jaké jsou rozdíly v kvalitě soukromých a státních vysokých škol

5. 2. 2018
EDUin
3082143653_7831eb51ca_z

Publikujeme rozhovor Kristíny Paulenkové s Bobem Kartousem o kvalitě soukromých a vysokých škol. Rozhovor byl podkladem pod článek Jak to je se soukromými vysokými školami: Za školné chtějte kvalitní vzdělání, jen titul nestačí, který vyšel 31. 1. na zpravodajském webu Hospodářských novin.

Zajímalo by mě, jestli stále platí, že lepší je veřejná vysoká škola?

Předně je nutno podotknout, že o kvalitě jednotlivých škol v ČR můžeme něco sdělit jen na základě poměrně nepřesných srovnání. Existuje mezinárodní žebříček Times Higher Education, v němž se vyskytuje pouze několik velkých českých univerzit, nejlepší z nich ve čtvrté stovce. Z mezinárodního hlediska tedy nelze považovat české vysoké školy obecně za příliš kvalitní. Toto srovnání však bere v potaz řadu různých faktorů a žádný z nich se přímo netýká absolventů a jejich uplatnění. Mohli bychom se podívat na srovnání uplatnění absolventů na trhu práce, nicméně zde neexistují úplně přesná data za všechny školy. Obecně je uplatnitelnost absolventů VŠ v ČR vysoká, zvláště za situace historicky nejnižší nezaměstnanosti. Dalším indikátorem může být zájem o studium, ale ten zdaleka nemusí korelovat s kvalitou vzdělání na dané škole, pouze s prestiží a trendem. Takže vlastně hodnotíme spíše na základě nějakého společného úzu, že veřejné jsou lepší, což nemusí platit vždy a všude.
Ano, na soukromých vysokých školách učí většinou lidé, kteří mají domicil na školách veřejných a pouze si tam přivydělávají. Zároveň tam probíhá minimální výzkum.  Z tohoto hlediska tedy lze považovat obecně soukromé vysoké školy za méně kvalitní. Nemusí to ale nutně platit tehdy, pokud bychom byli schopni porovnat míru přidané hodnoty získaného vzdělání pro pracovní uplatnění či podnikání. Na to neexistují prokazatelná data, nicméně lze usuzovat, že někteří uchazeči volí soukromé vysoké školy právě z toho důvodu, že očekávají větší soustředění studia na praktické oblasti. Jde především o různé ekonomicky zaměřené studijní programy, v drtivé většině se nabídka studia soukromých VŠ orientuje sem. Z těch 12 % studentů VŠ, kteří studují na soukromých VŠ, tak jde většinou o lidi, kteří se orientují na práci v korporaci či instituci a chtějí si pravděpodobně zajistit naději na nějakou dynamičtější kariéru v těchto sektorech.
Kdy uvažovat o soukromé vysoké škole?
To je samozřejmě otázka poptávky a nabídky. Břemeno školného vylučuje ty, kteří nemohou nebo nechtějí platit školné. V současnosti je nicméně nabídka studia na veřejných VŠ tak velká, že pokryje většinu zájemců. Jde spíše o představu co se získaným vzděláním a o to, jakou reputaci má diplom z té či oné školy na pracovním trhu. Se zvyšujícím se počtem lidí, kteří dosahují na VŠ vzdělání, klesá hodnota titulu jako takového a pro zaměstnavatele začalo hrát mnohem větší roli, z jaké školy diplom pochází. Elitní zahraniční korporace pro své pobočky v ČR často hledají pouze ty uchazeče, kteří studovali v zahraničí, nebo mají alespoň zahraniční zkušenost. Jakákoliv česká VŠ je pro ně málo. Existují samozřejmě rozdíly i mezi českými školami. Některé soukromé i veřejné, mají výrazně pošramocenou pověst. Toto rozlišování příliš neplatí ve státních institucích, zejména tehdy, pokud si daný pracovník doplní vzdělání na jakékoliv VŠ, aby dosáhl na vyšší tabulkový plat. Takže asi takto, bystrý čtenář jistě pochopí…
Jaké jsou výhody a jaké jsou nevýhod soukromých vysokých škol?
Výhodou je to, že je student v pozici klienta, který platí za službu. To mu dává poněkud silnější pozici ve vyjednávání o tom, jak by mělo studium vypadat a o případných změnách, je-li nespokojen. Z vlastní zkušenosti ale vím, že to na soukromých školách ne vždy takto funguje. Výhodou naopak nemusí být to, že samotným přijetím ke studiu uchazeče jaksi automaticky získá titul, což si možná někteří lidé, kteří o soukromé VŠ uvažují, myslí. I soukromé VŠ musejí splňovat určité podmínky, kontrolované akreditačním úřadem, a ty se budou pravděpodobně zpřísňovat. Nicméně je pravda, že míra benevolence je na některých VŠ relativně vysoká. Ostatně příklady z minulosti, kdy různí prominentní „studenti“ získávali tituly, aniž by byli vůbec schopni prokázat své studium, ukazují na to, že podobné excesy možné jsou. Nelze na ně ale spoléhat. Soukromé VŠ se často chlubí tím, že dokážou připravit studenty na praxi ve vybraném oboru. Je třeba si ověřit, zda to tak skutečně je. Nejlépe si popovídat se studenty dané školy a s jejími absolventy i někde jinde než na dni otevřených dveří… Nevýhodou je pochopitelně školné, je třeba dobře zvážit „value for money“. A často také to, že škola má relativně málo kmenových učitelů, mizivý výzkum, nejasnou či špatnou reputaci u zaměstnavatelů…
Na co si dát při výběru soukromé vysoké školy pozor?
Na to, jestli získaný titul skutečně lze na trhu práce nebo ve vlastní činnosti monetizovat. Soukromá VŠ chce za studium peníze, a tedy by měla přinést přidanou hodnotu. Určitě také na to, jak často škola mění během studia podmínky studia, což lze ověřit u stávajících studentů či absolventů. Studenti bývají někdy nemile překvapeni, když po roce zjistí, že studují za podmínek, za kterých ke studiu nenastupovali. A kvalitu výuky. Občas je to mizerné, ale netýká se to jen soukromých VŠ. Nicméně ty soukromé, když například nabízejí studium marketingu, by měly zajistit lektora, jenž ví, o čem mluví, a není to pouze teoretik, který bazíruje na poučkách z pseudodborných publikací, aniž by měl vůbec představu, co vlastně marketing v praxi obnáší. Zejména tam, kde nejde o skutečnou vědu, jako v uvedeném případě, jde zejména o to zvládnout řemeslo. To ale ne vždy platí…
Měl by člověk zvažovat spíš to kritérium „bude mě to bavit“, nebo kritérium „bude mi to k něčemu“?
Ideální stav je, kdy se obojí spojuje. Jak už jsem uvedl výše, pokud platím za soukromou VŠ, předpokládá se, že takovou investici dostanu zpět. Ale jistě se najdou lidé, kteří si s tím hlavu nelámou. zejména jsou to děti rodičů, kteří chtějí, aby měli VŠ vzdělání, na veřejnou školu se nedostali a nemají problém s tím za školu platit. Je rozdíl mezi člověkem, který přichází ze střední školy a někým, kdo si doplňuje vzdělání kvůli práci. Obecně by se měl mladý člověk orientovat na to, co ho zajímá a k čemu má nadání, je to nejlepší cesta k seberealizaci, pokud to ovšem člověka uživí. Někdy je samozřejmě dobré volit kompromis, ale je nesmysl studovat cokoliv, co má sice kariérní perspektivu, nicméně k čemu daný člověk nemá žádný vztah. U lidí, kteří si dplňují vzdělání, protože to potřebují kvůli své práci, je to něco jiného. Většinou jde o kompromis, větší či menší, je to pochopitelné. I tak je ale dobré vybírat z možností, které jsou, dle nějakých vlastních preferencí, ne pouze utilitárně…
Platí poměr kvalita/cena? 
Obávám se, že ne vždy. Ale otázkou je, co je vlastně tou získanou kvalitou. Uplatnění, nebo vzdělání v daném oboru? Kontakty, nebo perfektně zvládnutý cizí jazyk? To je třeba si vždy na začátku zodpovědět.
Napadá vás ještě nějaká další podstatná věc, na kterou se neptám, ale měla bych ji vědět?
Člověk, který se rozhoduje o studiu na VŠ, by měl vždy brát v úvahu i studium v zahraničí, ať už jde o kompletní studium, nebo možnost studijních pobytů. Je to věc, která se nyní cení na pracovním trhu nejvíce.
logo-author
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články