Je maturitní kánon zapáchající mrtvola? Karel Lippmann píše Štefanu Švecovi

ilustrační foto. by Jens Schott Knudsen (flickr.com) (CC BY-NC 2.0)

Publikujeme reakci Karla Lippmanna, středoškolského učitele, který se zapojil do debaty o maturitním literárním kánonu a výuce literatury na středních školách, která momentálně běží v médiích. Štefan Švec, na kterého Karel Lippmann reaguje, napsal text Maturita z Viewegha – vyšlo v příloze Salon deníku Právo (ZDE). Štefan Švec napsal svůj komentář jako reakci na text Tomáše Feřteka Cermat vzkazuje: Na moderní literaturu se vykašlete, který vyšel původně na webu Týdeníku Respekt (ZDE).

Vážený pane,

přečetl jsem si ve čtvrtečním Salonu Vaši kritiku názorů pana Feřteka na maturitu z češtiny. Bohužel mi jen potvrdila, že výuka na našich středních školách si mimořádně oblíbila pohyb ode zdi ke zdi či v bludném kruhu. Pan Feřtek si patrně literární vzdělávání představuje jako nedělní výlet do postmoderního hypermarketu, kde si každý vybere, co se mu zrovna líbí, na co má chuť a peníze. S tím přirozeně nesouhlasím.

Bohužel Vaše názory (vycházím z toho, co jste napsal) jsou pro mne rovněž nepřijatelné. Pan Feřtek alespoň pochopil, že současný stav je více než problematický, jím navrhovaná terapie by však byla pouze krokem z bláta do louže, časem se prohlubující. Vy však stávající bláto pomíjíte a současně ignorujete jeho stále se zvyšující „zdravotní závadnost“. Váš pohled je nepřijatelně povrchní. Návrhy Pana Feřteka jsou ve skutečnosti málo nebezpečné, neumím si představit, že by se našla významnější skupina češtinářů, která by je chtěla realizovat. Vaše názory jsou nebezpečnější, protože jsou velmi blízké těm, jimž současný neutěšený stav velice vyhovuje, hlavně např. úředníkům MŠMT, kteří by nejraději všechno měřili a vážili, zakreslovali do grafů a zanášeli do statistik, prostě vykazovali činnost. „Zdravý rozum lze měřit statisticky, jde jenom o to, naučit se myslet tak, jak myslí oni“. (Orwell)

Souhlasím s Vámi, že maturovat z Harryho Pottera a Simony Monyové nemá smysl. Plně souhlasím i s tím, že díla uvedená v maturitním seznamu nejsou „zapáchající mrtvola“. Hlavním problém, k němuž se však vůbec nevyjadřujete, tkví v tom, že současná maturita, posilující tradiční pozitivistické odbornictví (nikoli odbornost), kterým jsou naše školy prosáklé, z tohoto seznamu zapáchající mrtvolu účinně dělá.

Nevím, zda jste si všiml, že tento seznam je určen pouze k didaktickému testu. Nevím, zda jste četl příslušný katalog požadavků a konkrétní testové úlohy týkající se literárního učiva. Rovněž nevím, zda jste si povšiml, že ani v jedné části maturitního hybridu se nevyžaduje interpretace díla, student má pouze cosi analyzovat. Katalog dokonce vzbuzuje vážné pochybnosti, zda jeho autoři jsou vůbec schopni analýzu od interpretace odlišit.

S panem Feřtekem musím souhlasit, pokud říká, že znát jméno autora, zařazení do literárního proudu, žánr díla a jeho obsah je oním spolehlivě umrtvujícím činitelem literního vzdělávání. Z prostého důvodu: nemá totiž smysl.

Podstatou každého vzdělávání musí být smysl toho, co se ve třídě odehrává, učitel musí proto stále hledat způsob, kterým se části a celek navzájem osvětlují. Podle H. Arendtové je povinností učitele představit žákům svět, učitel tedy skrze části musí hledat z nich složený celek. I budoucí matematik pak pochopí, proč se učí dějepis, i budoucí historik uzná, proč mu může být užitečná matematika (oba předměty by však musely být vyučovány jinak než dosud). Současné vzdělávání však k žádnému celku nespěje, jen se stále více tříští, také vinou maturity.

V jednotlivých literárních dílech i v dějinách literatury je zapotřebí hledat smysl. Jsou přece smysluplnou, dynamickou strukturou. Je důležité přistupovat k ní analyticky, význam analýzy se však ztratí (umrtví), není-li prostředkem k celku směřující interpretace. Vskutku nestačí vědět, co napsal ten či onen klasik. Těžko studentům zdůvodníte nesmyslnost slovy „a basta“. Smysl je totiž podstatným činitelem motivace k učení.

Rozdrobené pozitivistické odbornictví, přeměna žáků i učitelů na lidské zdroje, jejichž jediným životním cílem je uplatnění na trhu práce, to vše vede především k nárůstu selektivních metod zkoušení. Smysl výuky není prioritou, důležitá je změřitelnost „produktu“. Komenský byl znovu poslán do exilu, rozumnost člověka jako neustále vedený rovnomocný dialog rozumu technického, morálního a poetického (K. Kosík) je nežádoucí. „Maturus“ však může být jen ten, kdo si osvojí alespoň základy tohoto dialogu (výuka literatury k tomu poskytuje nespočet možností), nikoli ten, kdo zná jen některá jména, názvy děl, kdo si libuje v imitaci výkonů učitele a mechanických racionálních operacích. Je myslím zjevné, kdo je více ohrožen „debilitou“.

Fakt, že dnes žáci neznají to, co pokládáme za podstatné, není vyústěním metod, které navrhuje pan Feřtek, nýbrž je důsledkem již zmíněného stále sílícího pozitivistického odbornictví, které ze vzdělání dělá často jen těžko poživatelný, pejskem a kočičkou upečený dort. Nejsmutnějším faktem však je, že chce-li dnes češtinář učit smysluplně, musí tak s rizikem činit maturitě navzdory.

Možná, že jste vše napsal jen bez hlubšího uvážení a nešikovně. Hodně nešikovně. Kvalitě literárního vzdělávání na SŠ jste poskytl službu vpravdě medvědí.

S pozdravem

Karel Lippmann
středoškolský učitel (44 let praxe na různých typech SŠ, nyní na gymnáziu)

9
Přidat komentář

avatar
9 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors
Ondřej HausenblasZdeněk SotolářKarel LippmannTomáš Feřtek Recent comment authors
  Odebírat komentáře  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozorňovat mě na
Ondřej Hausenblas

Pan profesor Lippmann cituje K. Kosíka: rozumnost člověka jako neustále vedený rovnomocný dialog rozumu technického, morálního a poetického“. Nabídl nám podnět k důkladné úvaze, dřív než se pustíme do hádanice. Co považuji za vadu pozitivistického přístupu ve vzdělávání, je nejen to, že opomíjí ty významné tři složky rozumnosti, ale hlavně to, že vůbec neobsahuje ten pojem „rovnomocný dialog“. A obávám se, že vyznavači pozitivistických přístupů k výuce třebas literatury (ale i mateřského jazyka) nedokážou rovnomocný dialog ani pochopit, natož vést. V něm totiž žádná ze stran nevlastní konečnou pravdu, a nejsou v něm „správné“ výsledky, které by se daly utřídit… Více »

Zdeněk Sotolář

Jeden krajní pól byl představen, ale o druhém krajním pólu se mlčí. Chceme vést vzdělávání bez žádných pevných pravd? A změnit tak rovnomocný dialog tří rozumů jen v prázdné žvanění, kdy samozřejmě už nebude potřeba žádných přesných údajů? Nebudou takové dunivé nádoby ještě snadnější kořistí všelijakých expertů, pseudoreformátorů a jiných hanebníků nejen ve vzdělávání, ale i v denním životě?

Tomáš Feřtek

O čem přesně se podle vás mlčí? A brání vám, pane Sotoláři, něco v tom, abyste ten proud představil? Pokud možno tak, aby bylo pochopitelné, co tím druhým krajním pólem rozumíte. Z toho, co píšete, bohužel moudrý nejsem.

Karel Lippmann

Zmíněný dialog rozhodně není prázdným žvaněním, tím se naopak často stává pozitivistické odbornictví.

Zdeněk Sotolář

Pane Feřteku, ten jeden (pozitivistický) proud kritizuje Hausenblas: „znát autory a díla“. Dokonce tato cesta snad vede (na krajním pólu) až k fundamentalismu a terorismu. To je propojení dost přitažené za vlasy a po čertech zavání účelovostí. Ale já se ptám: jakou cestu sám Hausenblas tedy představuje nebo sám prosazuje. Není to v opačném krajním pólu cesta nejen bez autorů a děl, ale také cesta bez znalostí? Nebude spíše mládež bez znalostí (jmen, názvů, dat) a bez pevných pravd (třeba morálních) snadnější kořistí manipulátorů? Je snad jednání podle ušlechtilých vzorů něčím špatným? Myslím, že se Hausenblas sám pěkně zamotal. Vést… Více »

Zdeněk Sotolář

Pane Lippmanne, já přece nehoruji za pozitivismus, za to, aby studenti znali „jen“ jména. Ale obávám se druhé krajnosti. Může být žvanění odbornické, ale může být také žvanění bez opory ve znalostech. Reagoval jsem na Hausenblasův komentář.

Zdeněk Sotolář

Pane Lippmanne, já přece nehoruji za pozitivismus, za to, aby studenti znali „jen“ jména. Ale obávám se druhé krajnosti. Může být žvanění odbornické, ale může být také žvanění bez opory ve znalostech. Reagoval jsem na Hausenblasův komentář.

Ondřej Hausenblas

Nepsal jsem o tom, že by někdo chtěl provádět vzdělávání s cílem fundamentalistickým. Psal jsem o riziku, které přináší příliš jednostranná orientace školy na předávání údajů a pravd. Přináší to riziko, že se studenti a žáci nenaučí ty údaje a pravdy sami odhalovat, zabudovávat do svého myšlení a vědění i jednání. Škola sice údaje a pravdy podává, ale žák je nebere – zejména některý. Je dobré si vyjasnit, co to vlastně znamená „znát“ nebo „mládež s pevnými pravdami / bez nich“, a jak tedy se dá se žáky a studenty jednat ve výuce. Jsem přesvědčen, že co chrání člověka před… Více »

Karel Lippmann

Pozitivistické odbornictví nepokládám za odbornost, Jde o povrchní, obsahově neuspořádané, „instantní“ a pouze mechanicky propojené vědění (viz např. maturitní didaktické testy), jež snadno přechází ve „žvanění bez opory ve znalostech“. Vzdělávání začíná až oním rovnomocným dialogem, pro který je respekt k faktům nutným předpokladem.