Komora.cz: Smutná pohádka o Vzdělávání a Businessu

ilustrační foto by Alexander Ess (flickr.com) (CC BY-NC-SA 2.0)

Publikujeme text Boba Kartouse, který vyšel v zářijovém čísle časopisu Hospodářské komory ČR Komora.cz. Autor se v něm metaforickou formou pokouší nastavit zrcadlo bezútěšnému vztahu vzdělávání a byznysu v ČR.

Bylo jednou jedno Vzdělávání a jeden Business. Už dlouho takhle spolu žili pospolu, jeden bez druhého nedal ránu. Aby ne. Business potřeboval Vzdělávání, aby pro něj někdo pracoval a Vzdělávání zase potřebovalo Business, aby ho někdo živil. Jeden druhého. Dohromady jim to takhle nějakou dobu klapalo, když ještě žili pod společnou střechou, akorát že ta společná střecha byla děravá a správce domu břídil, který tvrdil, že všechno spěje k míru a přátelství na věčné časy.

Tož se stalo, že správce vyhnali a začali hospodařit sami. Business se cítil být najednou nějak svobodnější a potuloval se po volném trhu, leccos se naučil, leccos zkazil, každopádně se nějak protloukal a hleděl si hlavně svého, práce hodně. Na Vzdělávání rychle zapomněl a zdálo se, jakoby ho ani nepotřeboval. Platil nějaké daně správci trhu a ten říkal, že dává něco i na Vzdělávání. Business na daně dost nadával, ale říkal si, že je aspoň o to Vzdělávání postaráno.

Vzdělávání zůstalo v jejich dříve společném domě a tak nějak nevědělo, co si počít se životem. Když správce politruk zmizel a Business se začal toulat po trhu, nikdo už mu moc neříkal, co má vlastně dělat. A tak Vzdělávání dělalo, co umělo, když byl ještě Business doma. Akorát už nedělalo to, co po něm chtěl správce, protože se začalo říkat, že to, co ten správce chtěl, vlastně nebylo úplně dobře.

Čas plynul. Business zjistil, že hned vedle volného trhu jsou další, větší a bohatší. Zjistil, že je tam po něm poptávka, protože je z hubených let zvyklý na málo a za práci vzít umí. Začal prodávat hodně jinde, což mu přineslo nějaké peníze, jenže na daních se to projevovalo málo: hodně se totiž danilo na těch ostatních tržištích.

Vzdělávání pořád hledalo, co dělat, chudé a zanedbané. Kdekdo mu říkal, že je potřeba změnit to či ono, ale Vzdělávání vědělo své: lepší je přece zůstat sám sebou. Vždyť se nám přece dobře žilo, tehdá…

Jenže pak začal Business zjišťovat, že pro něj nemá kdo pracovat. A tak zase začal chodit za Vzděláváním, ať mu nějaké lidi dodá, že je potřebuje. Jenže Vzdělávání už to neumělo, Business byl prostě dlouho pryč a doba se změnila. Lidi už neuměli, co Business potřeboval. Uměli jiné věci, ale ty zase Business nedělal. A tak tam stáli, koukali na sebe a nevěděli, co si s tím počít, zatímco svět se měnil před očima a na těch velkých trzích se začalo rychle vyrábět jinak a jinde.

A jestli se nic nestalo, jestli hrom neuhodil a země se nepropadla, stojí tam takhle dodnes. A to je smutný konce této pohádky o Businessu a Vzdělávání.

Přidat komentář

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozorňovat mě na