Lidové noviny: Matematika? Povinná, radí tchoř

Publikujeme komentář Oldřicha Botlíka, který podporuje záměr návrhu novely školského zákona předložený ve Sněmovně Piráty umožňující dobrovolnost při výběru matematiky jako maturitního předmětu. Text vyšel 16. 10. v Lidových novinách. Oldřich Botlík je autorem iniciativy Maturitní data – odtajněno, která vyvíjí dlouhodobý tlak na transparentnost dat ze státních maturit.

Výuka, kterou mají žáci brát vážně hlavně kvůli povinné maturitě, nejspíš za moc nestojí

Říjnová schůze Poslanecké sněmovny se má zabývat novelou školského zákona připravenou Piráty. Návrh se shoduje s tím, co požaduje rovněž ministr školství Robert Plaga: maturitní testování by mělo i nadále umožňovat volbu mezi matematikou a cizím jazykem.

Krok je to logický a správný. Novela zřejmě projde, neboť ji podporují také poslanci dalších stran. Hlavní argument oponentů je navíc opravdu bizarní: bez maturitního strašáku se prý už brzy nebude matematiku učit nikdo. Pádnější kritiku převládajícího způsobu výuky matematiky si lze stěží představit.

Něco tady smrdí

Na jaře 2013, kdy poprvé proběhla dnešní jednoúrovňová zkouška s povinnou češtinou a volbou mezi matematikou a cizím jazykem, psalo test z matematiky 39 procent žáků. Jejich podíl potom trvale klesal až k letošním 22 procentům. Mezi cizími jazyky po celou dobu dominovala angličtina.

Tak zjevný pokles zájmu o maturitní test z matematiky má nějaké příčiny, nejspíš nikoli malicherné. Patří k nim také přibývající nespokojenost s výukou matematiky a vytrácející se přesvědčení žáků o smysluplnosti toho, co se mají naučit? Případně toho, co se testuje? Správné by bylo příčiny nezájmu identifikovat a usilovat o nápravu. Náš demokratický stát se ale zachoval jinak – totalitně. Chtěl potlačit projev nesouhlasu, a tak ministryně Kateřina Valachová prosadila zrušení svobodné volby s účinností od školního roku 2020/21.

S výukou matematiky není spokojen ani rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. Tvrdí, že dokud maturita z matematiky nebude povinná, výuka se nezmění. Jenže maturitní test musí respektovat poměry – převažující pojetí výuky. A když je plošný, pomáhá je zachovat. Připomíná to vtip, který koloval koncem srpna 1968. Tchoř vlezl do cizího domu a prohlásil: „Něco tady smrdí. Dokud ten smrad nezmizí, neodejdu.“ Občané Československa měli navíc jen pár dní na vybranou, zda zůstanou doma s tchořem, nebo odjedou za čerstvým vzduchem. Ti, kteří zůstali, nakonec žili ve smradu dalších jednadvacet let. S následky zaostávání, k němuž to vedlo, se potýkáme dodnes.

Jedni se učí myslet, druzí plnit

Pěstování matematiky jako vědy vyžaduje a taky rozvíjí například přesné uvažování, vytrvalost, dovednost pronikat do nových složitých situací a pochopit princip, dále představivost, vhled do vlastního myšlení, důslednost a leccos jiného. Co z toho rozvíjí tradiční česká škola? Jak u koho. U budoucích matfyzáků nejspíš všechno, neboť jim je výuka ušita na míru. Matematici ji také obvykle hájí stylem přezíravým ke spolužákům: já jsem se učil zkoumat a ptát se, ostatní se učili plnit bez otázek.

To je ale nepřijatelné, neboť v běžné třídě naprosto převládají ti ostatní. Málokdy stihnou přijít na něco sami – třídní matematik je vždycky první hotov. Brzy si přestanou věřit a začnou se matematiku učit jen mechanicky, jako sbírku postupů spadlých z nebe a prováděných rutinně: písemně násobit, půlit úhel, rozkládat mnohočlen na součin, řešit logaritmickou rovnici… Nuda a pruda, říkají žáci. Takové učení má s rozvíjením myšlení, o které primárně jde, pramálo společného. Jiný užitek je zanedbatelný, zvlášť když téměř všechno zase brzy zapomenou. Kdy jste si naposledy spouštěli z bodu tečnu ke kružnici?

Na výuku matematiky má u nás více než sto let silný vliv Jednota českých matematiků a fyziků. Podle svých stanov se mimo jiné stará o profesní zájmy svých členů a rozvíjí různé formy péče o žáky a studenty talentované v matematice a fyzice. Obyčejné žáky a studenty stanovy cudně nezmiňují – ti přece mají „plnit bez otázek“. Profesním zájmem většiny starších autorů učebnic matematiky i učitelů je ovšem dobrý odbyt tradičně pojatých učebnic a dostatek úvazků s výukou pěkně postaru. Proto také – až na profesora Hejného a několik dalších – za povinnou maturitu z matematiky lobbovali a lobbují za ni dosud.

Nesmrdí žáci, ale tchoř

Přijměme na chvíli argument se strašákem: dokud nehrozí něco osudového, žáci se neučí. Platí-li to i v jiných předmětech, proč by měl zákon zaručit „zájem žáků“ právě školní matematice, a ne třeba chemii, dějepisu nebo výtvarné výchově? Protože učitelů matematiky je víc? Nebo snad hůře vyučují? Není ve škole, do níž by žáci nechodili, kdyby nemuseli, něco od základu špatně? Neměl by ji stát zavřít?

Představte si, že by si žáci museli u státní maturity vybrat jediný předmět z trojice čeština, matematika a cizí jazyk. Suverénně by vyhrála angličtina, protože dnes už se vyučuje rozumně, její užitečnost žáci chápou, a navíc se nemusejí spoléhat jen na školu. Státní maturita z češtiny je povinná pořád a s její převládající výukou to nepohnulo. Kdyby si žáci mohli svobodně vybrat, nejspíš bychom zjistili, že jejich názor na smysl výuky a zkoušky je i u češtiny podobný jako u matematiky.

Změny ve výuce obou předmětů totiž po celou dobu blokuje nějaký tchoř prostřednictvím velmi podivných testů – přijímacích i maturitních. Jeho smrad nezmizí, dokud tady ty testy budou.