Lidové noviny: Školství? Platy u dna, zflikované zákony

29. 6. 2016
EDUin
Bez-nazvu-1

Publikujeme rozhovor s Jankem Wagnerem, bývalým šéfredaktorem webu Česká škola (ZDE), mimo jiné o tom, jakým způsobem se u nás vede diskuse o školství a reformách a jakou roli v ní sehrála Česká škola pod jeho vedením.

Skoro deset let vedl kritický portál Česká škola, který ztrpčoval život řadě ministrů školství. „Těmi hlavními problémy jsou mizerné platy a oslabení ředitelé škol,“ řekl LN Janek Wagner, jenž jako šéfredaktor webu končí – i kvůli rodinným povinnostem, vnoučatům. 

Jaké byly největší vámi či kolegy řešené kauzy ve školství? 

Ještě před mým vedením se Česká škola zapojovala do diskuse o projektu Internet do škol – Indoš; kolem roku 2001 sehrála pozitivní roli a připravovaný tunel se trošku ořezal. Tam to začalo, tehdy jsem byl ještě externím autorem, dělal jsem šéfredaktora webu Svět Namodro. Punc opozičního média tam byl, tak jsem to i převzal. V éře ministra Josefa Dobeše z Věcí veřejných jsme byli ostří kritici lecčeho; ale nebylo to jen věc má, ale všech lidí, co k nám psali.

Živé byly a jsou diskuse, web se stal diskusní platformou. 

To je unikátní. V diskusích u článků debatuje většinou několik desítek lidí, a když se s lidmi bavím o vlivu České školy, zjišťuji, že pro lidi jsou nejcennější právě tato fóra, kde diskutují opravdoví odborníci, učitelé. Do diskuse se nedávno zapojil i náměstek Stanislav Štech, poslanec Jiří Zlatuška… Lidé se přihlašují pod účtem Googlu, u některých jsem i ověřoval, zda jsou to skutečně oni.

Co se po vašem odchodu změní na provozu České školy? 

Zatím to funguje stejně. Předpokládám, že od nového školního roku přijde změna redakčního systému, vznikne normální redakce, bude vypsáno výběrové řízení na šéfredaktora. Mám příslib od generálního ředitele Albatros Media, že obsahy i diskuse zůstanou zachovány, protože si myslím, že právě na tom Česká škola stála, takže kdokoliv přijde po mně nemá důvod, aby to likvidoval.

Jak se vůbec diskutuje o českém školství obecně? Je to hnáno ideologicky, či věcně? 

Ideologicky motivované je to určitě, věcná diskuse se občas vytrácí. Je tu i problém, že se do veřejných diskusí nezapojují řadoví učitelé tolik, jak by měli. Proto existuje obrovský prostor pro takzvané odborníky, tedy ty, kteří se tak nazývají, ale jsou to spíše aktivisté, kteří mají nulové či jen mizivé zkušenosti z praxe. Trvá to zhruba od chvíle, kdy se ve školství začalo pracovat s fondy Evropské unie; jakmile tam přišly peníze, tito „takyodborníci“ v tom vycítili šanci, ale to bývá asi obecný problém fondů.

Vyvíjí se nějak diskuse o změnách ve školství? Horší se? 

Zásadní problém je v tom, že i za ministra Josefa Dobeše v operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, kdy se vymýšlely velké systémové takzvané individuální projekty národní – jako slavný Sport či Okno – tak k tomu byly vždy svolány prezenční veřejné diskuse. A tam se klidně na plnou pusu v plénu řeklo: Tohle je pitomost, podvod…

Ne-li přímo tunel… 

Tak. A plno projektů se i díky tomu zastavilo, protože odpor skutečné odborné veřejnosti byl extrémně silný. Některé problematické projekty se zastavily až v Bruselu, neboť jsme třeba napsali eurokomisaři, který to měl na starosti, a ten s Dobešem zametl. Ale ministerstvo zjistilo, že v tom má slabinu – a veřejné prezentace projektů předem už nejsou! Paradoxně jsme naší kritikou dosáhli horšího stavu, než byl, což je velké neštěstí, protože projekty v aktuálním operačním programu Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV) jsou nyní připravovány vlastně tajně. Nic se o nich nedozvíme, veřejné diskuse nejsou, nikdo se nikoho na nic neptá. To je způsob práce, který teď na ministerstvu převládá, ať se to týká evropských projektů, nebo přípravy legislativy – typicky kariérního řádu pro učitele. To jsou ostudné věci, děs.

Takže odborná diskuse už podle vás vlastně neprobíhá? 

Je tam vždy nějaký tým „odborníků“, který se pečlivě skrývá. Jako když se připravoval Rámcový vzdělávací program (RVP) pro základní vzdělávání po zrušení přílohy pro žáky s lehkým mentálním postižení – tam je celý tým neznámý… nikdo neví, kdo to dělal! Když jsem byl členem týmu, jenž před lety připravoval RVP pro gymnázia, tak dodnes je tam napsáno mé jméno. Nové dokumenty to nemají, což je úplně absurdní. Pro mne jako piráta je tohle naprosto nepřípustné. Otevřenost a větší transparentnost celému systému zásadně chybí.

Jak se to může změnit? 

Mám obavy, že za současné garnitury se toho moc změnit nemůže. K nynější ministryni školství Kateřině Valachové z ČSSD jsem byl spíše kritický, ale myslím, že se k těm informacím, že je tohle hodně špatně, snad už i dostává. Možná k nějakým změnám dojde. Ovšem je otázkou, zda současný politický establishment má na něčem takovém vůbec zájem.

Co ještě školství táhne dolů? 

Musí se neustále opakovat, že české školství je dlouhodobě podfinancované, trend je katastrofální. Asi byly jiné problémy, takže se na to trochu zapomnělo, ale statistiky OECD teď ukázaly, že Česko má nejnižší platy vysokoškolsky vzdělaných učitelů. Slováci jsou těsně před námi, my na samém dně. Je vůbec zajímavé, že tak dopadly obě země z bývalého Československa. A zatímco se na Slovensku stávkuje, tak tady je poměrně klid a mír.

Čím to, že se u nás učitelé neozývají více, neprotestují? 

To je i důsledek toho, že školské odbory, ty oficiální pod vedením Františka Dobšíka, de facto nefungují – odbory obecně jsou „béčkem“ ČSSD, takže lidé přecházejí plynule z politických do odborářských funkcí a naopak. Po osmi letech, kdy byla ČSSD u moci – za ministrů školství Petry Buzkové a Eduarda Zemana – tak odbory hrály vysloveně negativní roli. A hrají ji, myslím, dodnes.

Nezní to optimisticky. Chybí tedy odborná diskuse, hodně peněz učitelům… Co jsou další stěžejní problémy ve školství? 

Velmi nekvalitní, zflikovaná legislativa. V podstatě je tady započatá reforma před dvanácti lety, kdy vznikal nový školský zákon, spousta novel i mnohé systémové chyby. Typicky je to třeba zcela podceněná funkce ředitele školy.

Co tím přesně míníte? 

Ředitel je nucen dodržovat všechny předpisy, což už bývá skoro nadlidský úkol, a kvůli jen šestiletému funkčnímu období začíná být i strašně závislý na politické reprezentaci zřizovatele – na obci či kraji, což působí strašně destruktivně. Když to řeknu obecně, tak tento systém generuje slabé ředitele. To, že existují i ředitelé skvělí, je obvykle kombinací náhod, že někam přijde schopný člověk, má podporu zastupitelstva a daná škole je případně i historicky prestižní. Pokud se vše sejde, zafunguje to. Ale existují i naprosto opačné situace, s konflikty, a pak pochopitelně průměr.

O tom, že v dobrých školských systémech je role ředitele klíčová, jsem psal už někdy v roce 2010 na základě studie společnosti McKinsey. Hlásila se k tomu ministryně Kopicová, pak Dobeš, ale evidentně na to české školství trochu pozapomnělo. 

Jedna věc je to omezené funkční období, druhá, že je to strašně náročná pozice. Vím to i z první ruky, neboť moje manželka působila osmnáct let na základní škole, z toho šest let byla ředitelkou, což bylo mimochodem i zdrojem úspěchu serveru Česká škola; právě takoví lidé by měli fungovat jako poradci ministrů, poněvadž zkušenost je nepřenositelná. To se týká i inkluze: manželčina škola byla víceméně inkluzivní, takže průšvihy, jež integrace postižených žáků také přináší, viděla reálně. Jak to chodí. To, co nefunguje, je proklamovaná podpora, a jestli si někdo vymyslí, že vydá vyhlášku, jak na něco bude nárok, ale nedoplní to penězi, tak ten, kdo je má rozdělovat, ale mít je nebude, to nemůže ani zajistit.

Jak sledujete vyhrocený spor o inkluzi, o začleňování? 

Systematická likvidace speciálního školství je prostě hanebná. Opět ze zkušeností: má žena je vystudovaná psycholožka, a když se baví s lidmi z poraden, se svými bývalými spolužáky, tak zjišťuje, jak to ve skutečnosti funguje – jde o administrativní „buzeraci“ shora, aby odborníci byli nuceni jednat i v rozporu se zájmy dětí.

Jste dosti kritický. Vidíte něco, co může vést ke zlepšení? 

Kdybych to shrnul, tak primárně potřebný zásah je přidat peníze učitelům – o zhruba padesát procent nahoru. Když vezmu jen regionální školství, tak to je 30 až 35 miliard korun navíc ročně.

Přišli by pak lepší pedagogové? Bylo by školství pro mladé adepty atraktivnější profesí? 

Jasně. To je systémová podmínka. Bez peněz to zkrátka nepůjde. Dále by měla být posílena role ředitelů, to jsou dvě naprosto klíčové věci. A je zapotřebí reformu, která začala se zavedením rámcových vzdělávacích programů, dotáhnout do konce. Za Dobeše se v podstatě zastavila reforma, přestalo se pracovat na revizích RVP, naopak se začalo s pokusy o standardizaci, plošné testování… Učitelská veřejnost je v tom pochopitelně rozdělená, je potřeba nějaký konsenzus, ale o něj se nesnaží ani jedna strana – každá to zkouší jenom mocensky prosadit.

A jaký vliv mívá velmi častá výměna ministrů školství? 

Destruktivní. Jednoznačně destruktivní. Po odchodu Buzkové je školství destabilizováno i personálními výměnami. Dobeš byl katastrofický člověk, jenž do školství vnesl totální chaos – a tenkrát jsem říkal, že se to za deset let nenapraví. Byla to určitá nadsázka, ale to, co provedl, předčilo mé nejčernější představy. Za Petra Fialy se to trošku stabilizovalo, Dalibor Štys neměl moc času a pak přišel Marcel Chládek, následně Valachová. Výsledky vidíme denně.

Jak její rok ve funkci, který uplynul 17. června, hodnotíte? Chce sehnat právě ty peníze… 

Je důležité, že to alespoň pojmenovala. Bez výrazně větších peněz to nepůjde. Ale mluvit o tom, že učitelům zvýšíme platy o deset procent – a když o osm, tak budeme spokojeni – v dnešní situaci, kdy by bylo potřeba navýšení o padesát procent, je málo. Nejhorší je ale nekvalita lidí v jejím aparátu a absence odborné diskuse. Sama ministryně není schopna proniknout k detailům. Když ale bude spoléhat na různé za líbivá hesla skryté lobbistické partičky, dopadne špatně inkluze, kariérní řád, reforma financování regionálního školství a unijní peníze z OPVVV vyletí komínem.

logo-author
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články