Lidové noviny: Střední škola trochu jinak

ilustrační foto, kateřina lánská, eduin

Publikujeme text Radky Kvačkové o tom, jak funguje alternativní vzdělávací program v pražském Gymnáziu Na Zatlance. Přečtěte si, jak je v alternativní třídě organizovaná výuka a proč o tento program projevuje zájem čím dál větší počet dalších škol? Text vyšel 12. 12. v příloze Akademie Lidových novin. Informaci o programu na stránkách školy naleznete ZDE.

Nemá ten projekt publicity až moc? napadlo nás, když se ozvala studentka Viktorie z pražského Gymnázia Na Zatlance s tím, že studuje v tak zvané ALT neboli alternativní třídě a myslí si, že by bylo dobře o zajímavostech s touto výukou spojených napsat do novin. Vysvětlení její iniciativy přišlo do redakce zároveň s dívkou a její spolužačkou Magdalenou. Mají totiž ve třídě, která chce fungovat jako úspěšná společnost, na starosti styk s veřejností. Tak na něm pracují a kontaktují media.

Resortů se v jejich ALT třídě ale najde víc. Jiná skupinka odpovídá za vztahy mezi studenty, další řeší prospěch, tedy hlavně když někde hapruje. Něco takového na gymnáziích opravdu běžné není.

O můj názor mají fakt zájem 

Neběžná je i organizace výuky, jež je z velké části rozdělena do bloků. Jeden se jmenuje Společnost a kultura, další Přírodní vědy, třetí Tvorba a čtvrtý Osobnostní výchova. Jako samostatné předměty se učí jen některé, konkrétně matematika, informační technologie, cizí jazyky a část českého jazyka. Přesněji jazyk, styl a komunikace. Literatura už patří do bloku Společnost a kultura, v němž hraje roli i historie a základy společenských věd. Základem metodiky je interakce a přenesení odpovědnosti za výsledky učení na studenty, takže učitel působí v roli dramaturga či režiséra, který ale stojí v pozadí. Další výrazný rys je, že student učí studenta a skupina učí skupinu.

Jak se to žákům líbí? „Proti běžné škole, kterou jsem zažila na základce, cítím velkou svobodu,“ říká Magdalena. „Nejenže se nebojím projevit svůj názor, ale vidím, že učitelé mají o něj fakt zájem, což není běžné.“ Viktorie oceňuje, že nemusí chodit do školy s každodenním strachem ze zkoušení. „Čtyři týdny se probírá určité téma. Něco se učíme, diskutujeme o tom, prohlubujeme to a rozšiřujeme, pak je jeden týden na ověřování toho, co jsme se naučili. Zkouškové období je tak jasně ohraničené, takže člověk ví, kdy a na co se připravit, co po vás budou chtít.“ K tomu účelu slouží sylabus, tedy heslovitý studijní plán vypočítávající cíle předmětu včetně učebních materiálů s vyznačením, co je povinné a co nepovinné.

Momentálně se učím o sobě 

Ověřování výsledků vzdělávání se děje buď pomocí písemného testu, nebo pohovorem, v některých případech žák třeba prezentuje nějaký experiment. Hodnotí se nikoliv pomocí známek, ale pomocí procent. To proto, že je tam větší prostor pro nuance. Student si taky může lépe dávat cíle: Tohle mne zajímá, v tom bych rád dosáhl sta procent, tady by mi stačilo padesát.

Magdalena si myslí, že je to zbytečné stejně jako známkování. Podle ní by stačila zpětná vazba. „Já nepotřebuju vědět, že ten esej učitel ocenil na šedesát procent. Já bych chtěla vědět, co konkrétně té práci chybí, případně co jí přebývá, na co si dávat příště pozor.“ Zajímá ji přitom nejen názor učitele, ale i spolužáků.

S tím je srozuměna i učitelka češtiny Nina Nováková: Chce, aby v hodinách byli aktivnější studenti než učitel. Proto se často pracuje ve dvojicích nebo ve skupinách. Studenti se navzájem doplňují a třeba i doučují. Přesto je běžné, že výukový blok vedou dva pedagogové. „Třeba tenhle měsíc máme v bloku Společnost a kultura téma Já. Kolega bude se studenty probírat typologii osobností, víceméně psychologii, já jako češtinářka se napojím s literaturou. Pokusíme se hledat ty typy v Bratrech Karamazových.“

V přírodovědných předmětech se víc pozornosti než v běžných třídách věnuje příběhům, přesněji historii různých objevů, jakož i životům samotných vědců. Ale nejen. „Teď například máme téma Vesmír. To probíhá tak, že pan profesor napřed udělá jakýsi úvod, ale některé věci musíme zjišťovat sami. Nevyjmenováváme planety a hvězdy, ale děláme třeba průvodce po galaxiích. Každý si vybere hvězdu nebo planetu, o té si něco najde, pak se z toho udělá mapa a sdílíme to,“ vysvětluje Magdalena a Viktorie doplňuje: „Taky jsou tu expedice. Na začátku roku jsme měli třídenní expedici zaměřenou na sebepoznání, v lednu jedeme na týden do Krkonoš na expedici jménem Krize. Tam je role učitele dost potlačená. Musíme si zajistit všechno včetně jízdenek sami. A budeme si sami i vařit. V souvislosti s tím probíhal zdravotnický kurz, který ale připravovali spolu s třídním tři studenti. Nebo kurz topografie.“ Zdá se, že princip je zřejmý. Projekt ALT se snaží budovat vztah učitele a žáka nikoliv na principu dospělý–dítě, ale na bázi dospělý–dospělý. Otázka je, jestli takový přístup vyhovuje každému. Ředitelka Gymnázia Na Zatlance, která s nápadem na alternativní třídu přišla, si myslí, že ne. „Někteří žáci dávají přednost tradiční škole – ukažte mi to, co se mám naučit, já se to naučím a hotovo.“ Ostatně i tohle je důvod, proč se projekt zkouší jen na jedné třídě, zatímco vedle ní existují ještě tři paralelní, které se učí podle původního, tedy tradičnějšího vzdělávacího programu. Zajímavé bude, jestli se ty dva směry začnou ovlivňovat. Češtinářka Nina Nováková učí na obou a myslí si, že ano. Sama se podle vlastních slov chová v ALT třídě i ve třídách tradičních velmi podobně. „Rozdíl je v tom, že s alternativní třídou jsem šest hodin vcelku, zatímco s běžnou mám k dispozici vždycky jen 45 minut, než zazvoní. Za tu dobu se třeba k hlubší diskusi tak moc nedostanete.“ Projekt ALT zvonění vypouští. Když se žáci o něco přou, mohou pokračovat, než dojdou k nějakým závěrům. To ovšem neznamená, že se nedělají pauzy, když si to studenti přejí nebo když hrozí únava.

Taková jinakost může ovšem také znejisťovat. Ne-li ostatní žáky, tak třeba i některé učitele působící pod jednou střechou. Ředitelka Kmentová doufá, že k nezdravé rivalitě nedojde. „My měli vždycky dost učitelů, kteří se snažili učit tak zvanými aktivizačními metodami. Ostatně právě to bylo podhoubím pro projekt ALT.

Jitka Kmentová si uvědomuje, že se někteří pedagogové tradičního ražení mohou ptát, jestli náhodou nemohou být považováni za ne dost dobré, když do experimentu nejdou. „Ujišťuju je, že jejich obavy jsou zbytečné. Pro mne je důležité, aby učitelé byli dobrými odborníky, učili promyšleně a v jejich hodinách byla zřejmá vzájemná úcta a respekt,“ tvrdí.

Volají i z jiných škol a krajů 

Na hodnocení alternativní výuky na Gymnáziu na Zatlance je pár měsíců po začátku školního roku ještě brzo. Potěšující však je zájem z dalších škol, který naznačuje, že hledají efektivnější způsoby výuky. „Volají nám ředitelé gymnázií, někdy i středních odborných škol, častěji ovšem těch soukromých, ale nejen. A ptají se, jak se nám nové metody v praxi osvědčují.

Třeba ředitel Karlínské obchodní akademie Petr Žák by blokovou nebo projektovou výuku rád zavedl spolu s novým studijním zaměřením. „K zaměření na cestovní ruch a dále na firemní finance a na mezinárodní hospodářství bychom chtěli zavést ještě zaměření na sociální podnikání,“ říká. Zároveň se chlubí, že jeho škola už dávno nejede jen po kolejích vyjetých křídou na tabuli. „Od třetího ročníku si naši studenti zakládají skutečné firmy, a dokonce tak vydělávají,“ hlásí.

Soukromé pražské Gymnázium Jana Palacha vysílá na Zatlanku spojky, přičemž není pochyb, že i od něj by bylo čemu se učit. Telefonáty přicházejí například i z Liberce či Brna. Iniciativu v tomto směru vyvíjejí i sami zřizovatelé škol, v daném případě kraje. Konkrétně vedení Jihomoravského kraje vnímá tlak veřejnosti, která poukazuje na výuku přetíženou fakty a inovativní způsoby výuky chce zavést systémově. Žádá, aby až třetina gymnázií nabízela studentům vždy jednu třídu s alternativními formami výuky. Zástupce ředitele blanenského gymnázia Ivo Grin však říká, že konkrétnější představu k dispozici nemá.

Móda, nebo potřebný trend? 

Možná je to tak trochu móda, spíš ale přirozený trend. Střední školy, ostatně stejně jako druhý stupeň škol základních, reflexi bezesporu potřebují. Dosvědčují to slova středoškoláka Dominika, která jsme našli na internetu (přesněji na Britských listech): „Bylo by krásné, kdyby se z učitele stal do určité míry kamarád, se kterým mohou (žáci) řešit problémy, jenž jim pomůže zjistit a posléze rozvíjet jejich talent na danou věc, diskutovat o problémech…“ Studentka Dominika z alternativní třídy Gymnázia Na Zatlance jako by jeho slova předznamenávala, když konstatovala: „Kdybych se měla s dnešními zkušenostmi vrátit do své bývalé školy, dost věcí by mi tam chybělo. Hlavně ale to, že se tam nedbá na vztahy, nepečuje se o ně. Jámám pocit, že v běžných školách lidi nemají možnost uplatnit svoje silnější stránky. Ze základní školy si bohužel často nesou spoustu zbytečných komplexů a strachů.“

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments