Lidové noviny: V Německu se známkuje spravedlivěji

Publikujeme krátký rozhovor s Danielem Krejcarem, který navštěvuje německé gymnázium v Pirně. Text vyšel v Lidových novinách 3.11. pod názvem V Německu se známkuje spravedlivěji. O zkušenostech s přijímacím řízením, známkováním a přístupem učitelů s ním mluvila Marie Šmejkalová.

Výuka v němčině, více hodin strávených ve škole a přísné známkování podle tabulek. Na to vše si musel zvyknout Daniel Krejcar už ve dvanácti letech, kdy si místo českého gymnázia zvolil školu za hranicemi. Studuje zde už čtvrtým rokem.

Jak jsi přišel na nápad studovat v Německu?

Pocházím z Mostu, odkud to za hranice nemáme až tak daleko. Původně s tím nápadem přišla moje maminka, která se o této možnosti dověděla náhodou od své kamarádky. Bilingvní Gymnázium Fridricha Schillera je v Pirně, blízko českých hranic.

Bylo těžké projít sítem přijímacích zkoušek?

Dělal jsem několik různých zkoušek během jednoho dne. V dopolední části se dělaly písemné testy – psychologický, test z češtiny a matematiky. Pak jsme dvě hodiny čekali na vyhodnocení a nakonec byly odpoledne pohovory. Mohl jsem si vybrat, zda budu mluvit německy, nebo v angličtině. Vybral jsem si angličtinu, protože německy jsem neuměl dost dobře.

Jak ses cítil, když ses dověděl, že tě přijali? Nebál ses, že se ti bude v cizím prostředí stýskat?

Abych řekl pravdu, mně to ani moc nevadilo. Na škole tady v Mostě jsem nikdy neměl moc kamarádů, vždycky jsem byl tak trochu vlk samotář. A samozřejmě jsem byl jako každý puberťák rád, že se zbavím dohledu rodičů.

Říkal jsi, že jsi moc neuměl německy. Neměl jsi s němčinou tedy na začátku problémy?

Problém s němčinou jsem neměl, část výuky je v češtině a první dva roky v Pirně jsme měli němčinu s rodilou mluvčí, učili jsme se tedy německy od základů, ale zato velice rychle. První rok jsme měli v němčině jen zeměpis a hudební výchovu, postupně předměty v němčině přibývaly.

Jak se liší systém výuky od toho českého?

Předměty máme stejné nebo podobné jako na českém gymnáziu, jen trávíme ve škole víc času, běžně jsme v ní do půl čtvrté. Větší rozdíl je v systému známkování. Němci ho mají dost propracovaný, snaží se být spravedliví, aspoň u nás ve škole to platí.

V čem je známkování jiné?

Nejhorším stupněm není pětka, ale šestka. Známkuje se striktně podle daných tabulek. Mám-li správně 96 procent, tak už je to dvojka. Na trojku je potřeba 60 procent, 20a méně už je šestka.

Známkují se tak všechny předměty, včetně tělocviku?

Ano, dokonce i v tělocviku je přesně určeno, za jaký čas musí člověk uběhnout daný úsek, kolikrát se musí přitáhnout na hrazdě a podobně.

Ve třídě jsou namíchaní Češi a Němci?

Jsme rozdělení na dvě poloviny, českou a německou. Máme různé rozvrhy a střetáváme se jen na tělocviku, hudební a výtvarné výchově a na předmětu, kterému se říká kontaktní hodina. Na ní probíráme třeba to, kam pojedeme na třídní výlet.

A co učitelé? Dělají rozdíl mezi českými a německými studenty?

Čeští ne, němečtí celkem dost. Někdy si za to ale můžeme sami. Měli jsme třeba na dějepis Němku a jednou jsme měli ukazovat sešity, jen česká polovina, ale háček byl v tom, že jsme si ty sešity prostě nevedli. Takže to vypadalo hrozně nacionalisticky, ale byla to vlastně naše chyba.

Studium si platíš sám, nebo máš stipendium?

Mám stipendium, které je vypláceno ve spolupráci s českým a německým ministerstvem školství.

Myslíš, že tě zkušenost s německou školou nějak ovlivnila?

Domluvím se bez problémů německy, což je vlastně hlavní důvod, proč jsem do toho šel. A jsem také samostatnější. Naučil jsem se uklízet, starat se sám o sebe.