Martin Šmok: Stránky o moderních dějinách nabízíme v češtině i angličtině

3. 7. 2014
EDUin
Illustration-2

Nabízíme rozhovor s dokumentaristou a historikem Martinem Šmokem, který v v Česku zastupuje americkou Nadaci Šoa (USC Shoah Foundation). Jejím smyslem je nabízet materiály, především vizuální povahy – dokumentární filmy, záznamy výpovědi pamětníků, které se vztahují k moderní historii. Nadace Šoa je u nás vnímána především jako instituce zabývající se holocaustem, jde však o nepřesný výklad. Nadace shromažďuje dokumentaci ke všem událostem v moderní historii, které lze považovat za genocidu, hledá jejich společné rysy a na ty se snaží ve svých materiálech upozorňovat. Jde o skvělé podklady především pro učitele společenskovědních předmětů, případně pro výuku jazyků. Stránky jsou dostupné v češtině i angličtině (ZDE).

S jakým záměrem jste vytvářeli českou stránku webu nadace Shoah Foundation?

Česká stránka USC Shoah Foundation je v podstatě ochutnávkou toho, co kompletní Archiv vizuální historie nabízí. Tisíce lidských osudů. Na české stránce naleznete připravené podklady pro vyučovací hodiny věnované Terezínu, identitě, rozhodování – ale také norimberským zákonům, které umožnily vydělit část populace někdejšího Československa a vyvraždit ji.

Kolik takových životních příběhů česká stránka nabízí? 

Martin Šmok

Martin Šmok

Několik desítek úryvků filmových svědectví zpracovaných do podoby školních hodin. A pro ilustraci, také tři kompletní interview v původní nesestříhané a neupravené podobě.

Jedná se pouze o židovské pamětníky?

V materiálech přístupných na české webové stránce jsou využity zejména sestřihy z interview s osobami perzekvovanými kvůli židovským kořenům svých rodin. Archiv vizuální historie ale neobsahuje jen svědectví osob, které byly rasistickým zákonodárstvím označeny za židy. Jsou zde i výpovědi osvoboditelů koncentračních táborů, rozhovory s odbojáři, poskytovateli pomoci a zachránci, účastníky procesů s válečnými zločinci. Pozornost věnujeme i svědkům z dalších skupin určených k fyzické likvidaci, jako byli například Romové, homosexuálové nebo Svědci Jehovovi.  Z pozdější historie tu najdete svědectví těch, kteří přežili genocidu Tutsiů ve Rwandě, genocidu v Kambodži a nově jsou do archivu zařazována interview přeživších z genocidy Arménů na počátku dvacátého století.

K čemu může být portál užitečný učitelům?

Kromě základních informací o USC SF nalezne uživatel na stránce celé série materiálů využitelných v hodinách.  Jejich základem jsou úryvky svědectví v češtině. Národní jazykové portály (jako je česká stránka USC SF) jsou jednou z několika možností přístupu k obsahu archivu, který je jinak dostupný pouze v takzvaných přístupových bodech, většinou na univerzitách.

Rozumím správně, že veškeré materiály je možné stáhnout si přes internet a nemusím nikam cestovat?

Pokud jde o český portál USC Shoah Foundation, pak ano.

Co je součástí materiálů kromě videozáznamů?

Nabízíme metodiky, které vznikaly v partnerství s místními vzdělávacími organizacemi, jako jsou Památník Terezín či Židovské muzeum v Praze. Ty vznikly v rámci projektu Naši nebo cizí. Každý takový materiál je jiný, některé může učitel ihned využít, jiné vyžadují další práci a přípravu. Také lze použít dostupné úryvky svědectví k tvorbě vlastních hodin. Každý materiál obsahuje část filmovou, tedy sestřih či úryvek svědectví, a část textovou či obrazovou, kde jsou instrukce, pracovní listy. Na stránce je také možno najít první IWalk v češtině, materiál propojující konkrétní lokalitu se vzpomínkami na historické události v této lokalitě. Je věnovaný deportačnímu centru v Praze na takzvaném Radiotrhu ve Veletržní ulici. Pedagog, který považuje propojení místopisného kontextu s výukou o historii za přínosné, má kromě úryvků svědectví k dispozici i základní informace o lokalitě a událostech, které se na ní odehrály.

Je možné podklady využít i jinak než v hodinách dějepisu?

Obsah Archivu vizuální historie se ve středoškolském prostředí kromě dějepisu, etika či občanská výchovy dá využít i ve výuce jazyků, literatury či náboženství. Jazykové portály USC Shoah Foundation s unikátním obsahem existují kromě češtiny i v dalších evropských jazycích.

Pro jaký stupeň školy se materiály hodí?

Většina vzdělávacích materiálů, o kterých hovoříme, cílí na středoškolskou výuku. Zájem učitelů základních škol o filmové vzpomínky na dvacáté století je však značný. Pokud se objeví partnerská organizace, která by měla zájem prozkoumat možnosti využívání filmových svědectví na úrovni základních škol, můžeme se vydat i tímto směrem.

_FIS0069

Studenti pracují s Archivem vizuální historie

Tématu holocaustu se školy hodně věnují, myslíte, že je třeba věnovat mu ještě víc pozornosti?

Hlavním smyslem vzdělávacího využití Archivu vizuální historie není pouhá výuka o holocaustu, ale zkoumání mechanismů lidského chování vedoucích k projevům nenávisti, které mohou mít podobu násilných činů a genocid. Chceme přitáhnout pozornost k tématům jako je propaganda, role předsudků a stereotypů, k technikám manipulace davu, ale také k fenoménům lidského chování jako je rozhodování, odpovědnost, občanství. Výsledkem našeho vzdělávacího úsilí by měl být poučenější, myslící, odpovědnější občan.

V čem se stránka liší například od archívu Paměť národa?

Archiv vizuální historie se od archívu například Paměti národa liší rozsahem a obsahem. USC Shoah Foundation shromáždila v 61 zemi světa přes 53 000 svědectví ve 39 jazycích; jde o jeden z největších podobných digitálních video archívů na světě, s unikátními možnostmi prohledávání.

V čem spočívá hlavní přínos toho, že jde o filmové materiály?

Filmová orální historie poskytuje v rámci dnes dostupných technologií vjemy a reakce nejbližší prožitku osobního setkání. Správně natočené filmové interview má podobný efekt jako osobní rozhovor mezi čtyřma očima.

Pracujete tedy výrazněji s emocemi?

Emoce tam patří, ale nejsou naším pedagogickým cílem. Ano, setkal jsem se s pedagogy, kteří za úspěšnou hodinu o holocaustu považují tu, kdy žáci nezadržitelně štkají či se chvějí hrůzou. Já osobně ukazování obrázků hromad mrtvol za vzdělávací aktivitu nepovažuji. Emoce a empatie by měly být především prostředkem k pochopení faktu, že všichni jsme lidské bytosti žijící svůj život, individuálně, s individuálním rozhodováním, individuální odpovědností a individuálním prožitkem.

V mnoha případech se jedná o drastická svědectví. Poskytujete učitelům nějakou metodickou podporu, jak s podobně silnými příběhy a emocemi, které mohou vyvolat, v hodině pracovat?

Instrukce jsou součástí každé hodiny. Na emoce ale často ani ta nejlepší písemná metodika na internetu nestačí. Absolventi vzdělávacích seminářů Svědectví pamětníků ve výuce pro 21. století, kteří si připravovali vlastní hodiny založené na svědectvích pamětníků z Archivu vizuální historie, měli možnost účastnit se řízených skupinových diskusí pod vedením odbornice. V hodinách zpřístupněných na českém portálu USC SF žádná drastická svědectví nenajdete. V archivu samotném jich ale je mnoho. Proto je v Centru vizuální historie Malach k dispozici kurátor, který může pomoci.

logo-author
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články