Škola nemá připravovat jen na první práci. Jaké dovednosti budou potřeba v budoucnu

Tímto článkem startujeme novou sérii EDUinu Česko v mezinárodních datech, v níž budeme vybírat důležitá zjištění z důvěryhodných zahraničních analýz a vysvětlovat jejich význam pro české vzdělávání. První díl vychází především z analýzy Cedefopu „Spotlight on jobs and skills: Czechia (2025)“, která spojuje data o současném trhu práce, dovednostech a výhledu do roku 2035. Článek  je doplněn i dalšími zdroji, zejména OECD, analýzami EDUinu a českým kontextem. 

Cedefop ukazuje, že český trh práce je dnes velmi silný – v roce 2023 měla ČR s 3 % nejnižší nezaměstnanost v EU. Zároveň ale platí, že vzdělání výrazně zvyšuje odolnost na trhu práce: zatímco u nízko kvalifikovaných dosahovala nezaměstnanost 11 %, u vysoce kvalifikovaných jen 1 %.

Na budoucím trhu práce nebude stačit jen úzce odborná znalost. Stále větší roli budou hrát také přenositelné dovednosti: digitální gramotnost, schopnost řešit problémy, komunikace, spolupráce, samostatnost a ochota učit se po celý pracovní život. Podobně o tom mluví i zástupci zaměstnavatelů a průmyslu v Česku. Ředitel pro rozvoj a strategii ČTK Petr Orálek na konferenci Technické Česko letos v květnu připomněl, že hranice mezi technickými a humanitními obory se postupně stírají. Budoucnost podle něj bude patřit lidem, kteří zvládnou technologie, ale zároveň budou umět komunikovat, kriticky přemýšlet a chápat širší souvislosti. 

Co se na trhu práce mění

Analýza Cedefopu pro Česko ukazuje, že se vedle vzniku nových pracovních příležitostí proměňují také kvalifikační nároky a poptávka po dovednostech v existujících profesích. Proměnu práce dnes urychlují především technologie a digitalizace, stále častěji i automatizace. Český kontext je v tomto směru specifický i tím, že výroba zůstává základem domácí ekonomiky a zaměstnává přibližně čtvrtinu pracovní síly. Zároveň je ale česká ekonomika technologicky náročná a podíl zaměstnanosti v high-tech výrobě dosahuje 11 %, zatímco průměr EU je 5 %. 

To znamená, že pracovníci budou muset častěji zvládat nové pracovní postupy, nové nástroje i nové formy spolupráce. V mnoha profesích už nebude stačit jednou získaná kvalifikace na začátku kariéry. Důležitou součástí pracovního života se stane průběžné doplňování, prohlubování a obměňování znalostí i dovedností. Zástupci průmyslu v ČR se shodují i na tom, že zaměstnavatelé dnes nehledají pouze úzce specializované absolventy, ale lidi schopné kriticky myslet, komunikovat a přizpůsobovat se změnám.

Pro školy z toho plyne podstatná věc: jejich úkolem není připravit žáky jen na první zaměstnání, ale i na schopnost zvládat změny, které přijdou později. Jde o tzv. udržitelnou uplatnitelnost, která je v analýze Auditu vzdělávacího systému za rok 2024 s názvem Jak důležitý je kariérový rozvoj a jak ho umožnit všem žákům? definovaná jako „schopnost jedince nejen najít první zaměstnání po dokončení školy, ale také si dlouhodobě udržet a rozvíjet místo na pracovním trhu. Tento proces je spojen se schopností celoživotně se učit a dokázat rozeznávat svůj potenciál“.

Nestačí připravit „hotového absolventa“

Česká debata o odborném vzdělávání bývá často postavená na představě, že škola má dodat co nejrychleji použitelného absolventa pro konkrétní pracovní pozici. Je to sice pochopitelné, zvlášť v době nedostatku pracovníků v některých oborech, jde ale o krátkozraký pohled. 

Na některé souvislosti Českou republiku upozornila i OECD. Ve zprávě z roku 2025 doporučuje omezit brzkou specializaci odborného vzdělávání, snížit roztříštěnost středoškolských programů a více posilovat všeobecné gramotnosti a přenositelné kompetence. Právě ty podle OECD rozhodují o tom, nakolik bude pracovní síla schopná reagovat na proměny trhu práce a udržet si konkurenceschopnost. 

Konkrétní technologie, pracovní procesy i požadavky firem se mění rychleji, než na ně může školský systém pružně reagovat. Pokud škola připraví žáka příliš úzce jen na jednu podobu konkrétní práce, může být jeho uplatnění v čase méně stabilní a jeho pozice na trhu práce zranitelnější. Naopak absolvent, který má vedle odborného základu i širší dovednosti, se snáz přizpůsobí změně oboru, firmy nebo pracovních podmínek.

Zvlášť důležité je nepodléhat představě, že „dobrá příprava na trh práce“ znamená co nejtěsnější napojení žáka na jednu konkrétní profesi už v patnácti, respektive osmnácti letech. Takové nastavení může krátkodobě působit prakticky, ale v době rychlé technologické změny a nejistého vývoje trhu práce zvyšuje riziko, že absolvent bude připraven spíše na dnešní podobu práce než na budoucí proměny během své kariéry. 

Budoucí odolnost na trhu práce proto nebude stát jen na specializaci, ale na kombinaci odbornosti a přenositelných kompetencí.

Graf 1
Podíl žáků (15–19 let) zapsaných do odborných programů

Zdroj: OECD, 2023

Které dovednosti budou nabývat na významu

Cedefop upozorňuje především na potřebu modernizovat vzdělávací programy a rozvíjet dovednosti pro 21. století, zejména digitální kompetence. Tím ale okruh důležitých budoucích dovedností nekončí. Další mezinárodní analýzy i česká debata mezi zaměstnavateli a zástupci průmyslu ukazují, že vedle odbornosti a digitálních dovedností poroste také význam přenositelných kompetencí, jako je schopnost učit se, řešit problémy, komunikovat, spolupracovat a přizpůsobovat se změnám. Ve veřejné debatě se přitom budoucí dovednosti často zjednodušují na IT nebo programování. Ve skutečnosti je ale okruh důležitých kompetencí širší. 

1. Digitální dovednosti

Nejde jen o vysoce specializované technické profese. Digitální kompetence budou čím dál potřebnější i v tradičních oborech – při práci s informačními systémy, stroji, daty, online komunikací nebo administrativními nástroji. Digitální dovednosti se stávají novou základní vrstvou zaměstnatelnosti. Zároveň jde o oblast, ve které má Česko rezervy: podle Cedefopu mělo v roce 2023 vysoké digitální dovednosti jen 35 % populace, zatímco u lidí ve věku 25 až 34 let to bylo 54 %. 

2. Schopnost učit se

V prostředí rychlé změny roste význam schopnosti osvojovat si nové postupy, technologie, inovace, orientovat se v informacích a reagovat na nové požadavky. To je klíčové nejen pro vysokoškoláky, ale i pro absolventy učebních a odborných oborů.

3. Řešení problémů a samostatnost

Rutinní činnosti budou častěji přebírat technologie. O to větší cenu bude mít schopnost vyhodnotit situaci, najít řešení, rozhodnout se a převzít odpovědnost za výsledek.

4. Komunikace a spolupráce

Mnoho pracovních rolí se dnes odehrává v týmech, napříč profesemi i mezi lidmi s různou odborností. Schopnost domluvit se, spolupracovat a předávat informace už dávno není jen „měkká dovednost“, ale praktická pracovní kompetence. V českém odborném školství se tyto dovednosti někdy stále podceňují jako něco vedlejšího oproti „poctivému řemeslu“. Ve skutečnosti jsou ale důležité i v tradičních profesích – a u řemesel je to často vidět ještě zřetelněji než jinde. Řemeslník totiž nebývá schovaný v rozsáhlé organizační struktuře velké firmy nebo úřadu, ale je v přímém kontaktu se zákazníky, dodavateli, kolegy z jiných profesí i úřady. Musí si umět vyjednat cenu a podmínky zakázky, naplánovat práci, sladit termíny, řešit problémy na místě, zvládat reklamace nebo konfliktní situace a nést odpovědnost za chyby. A pokud jednou vede vlastní podnik nebo tým, přibývají k tomu i další nároky: umět lidi vybrat, zaučit, motivovat a někdy i propustit. 

5. Adaptabilita

Schopnost přizpůsobit se novému prostředí, technologiím, pracovní organizaci nebo změně profese bude stále důležitější. Právě adaptabilita často rozhoduje o tom, kdo se v proměňujícím trhu práce udrží.

Fotografie: Ema Šnajdrová

Co to znamená pro české střední školy

Cedefop sice popisuje vývoj trhu práce a dovedností, sám o sobě ale neříká, jak přesně mají české střední školy změnit výuku nebo strukturu oborů. Český systém naráží na další strukturální problémy: jen omezeně reaguje na demografický vývoj a migrační trendy, dlouhodobě se v něm rozchází poptávka žáků s nabídkou oborů středního vzdělání a v řadě regionů přetrvává nedostatečná nabídka všeobecně vzdělávacích oborů. Pokud chceme mluvit o budoucnosti středních škol smysluplně, nestačí řešit jen to, pro které profese dnes na trhu práce chybějí lidé.

Z hlediska budoucího vývoje je důležité i to, že podle Cedefopu bude do roku 2035 v Česku přibližně 46 % pracovních příležitostí vyžadovat vysokou kvalifikaci a zhruba polovina střední kvalifikaci, zatímco jen 3 % nízkou nebo žádnou kvalifikaci. To posiluje argument, že střední školy nemají připravovat jen na okamžitý vstup do zaměstnání, ale i na další vzdělávací a profesní dráhy. 

Pro české střední školy, a zvlášť pro odborné vzdělávání, z výše uvedeného plyne několik důležitých důsledků. 

1. Nestačí sledovat jen to, zda absolventi po škole rychle najdou práci. To je sice důležitý ukazatel, ale neříká nic jistého o tom, jak dobře budou připraveni na změny v delším horizontu. Nestačí sledovat jen rychlost nástupu do práce, ale i to, jak stabilní a odpovídající je uplatnění absolventů v delším horizontu.
2. Odborné vzdělávání by nemělo být chápáno jen jako příprava na úzce vymezenou profesní roli. Pokud má být skutečně kvalitní, musí spojovat odborný základ s rozvojem širších dovedností a je potřeba postupovat od širších základů směrem k postupné profilaci.
3. Větší význam získává kvalita praktické výuky a propojení školy s reálným pracovním prostředím. Právě tam se mohou přirozeně rozvíjet nejen odborné, ale i komunikační, organizační, adaptační kompetence i možnost vyzkoušet si nejnovější technologie, na které odborné školy často nemají peníze.
4. Stále důležitější bude návaznost na další vzdělávání po škole. Vzdělávací systém nemůže stát jen na jednorázové počáteční přípravě, musí vytvářet podmínky pro průběžné doplňování kvalifikace v průběhu života. Právě tady má Česko rezervy: v roce 2023 se dalšího vzdělávání účastnilo 11 % dospělých, zatímco průměr EU činil 14 %. 

Český problém: silná orientace na obor, slabší důraz na přenositelnost

V českém kontextu se závěry Cedefopu potkávají s dlouhodobou debatou o míře specializace odborného vzdělávání a o tom, nakolik školy rozvíjejí i přenositelné kompetence. Česko má ve srovnání s řadou jiných zemí silnou tradici odborného středoškolského vzdělávání. To může být výhoda, pokud školy dobře reagují na proměnu ekonomiky a profesí. Rizikem ale je, že se část systému bude příliš držet úzce vymezených oborových profilů a méně se soustředit na širší připravenost absolventů.

Právě tady může vznikat napětí mezi krátkodobými požadavky trhu práce a dlouhodobým zájmem mladých lidí i mezi rozvojem společnosti, státu a ekonomiky a ad hoc naplňováním potřeb některých současných aktérů. Zaměstnavatelé často oprávněně chtějí absolventy, kteří se rychle zapojí do provozu. Škola ale zároveň musí myslet i na to, že dnešní žáci budou během života pravděpodobně měnit pracovní obsah, někdy i profesi samotnou. Zaměstnavatelé přitom patří mezi důležité aktéry vzdělávací politiky, jejich role ale nespočívá v tom, aby školám zadávali úzce vymezené požadavky na „hotového absolventa“. Podstatnější je, aby do debaty přinášeli informace o proměnách pracovního prostředí, technologií a dovedností, které budou absolventi potřebovat v delším horizontu.

Vedle požadavků zaměstnavatelů je přitom potřeba mnohem víc zohledňovat i preference a motivaci samotných uchazečů. V českém prostředí se dnes stále častěji ukazuje, že pod tlakem nedostatku kapacit v žádaných oborech nebo školách se část mladých lidí hlásí do úzce zaměřených oborů, které ve skutečnosti studovat nechtěli.

Takové nastavení má řadu negativních důsledků. Slabší motivace se může promítat do horší školní úspěšnosti, přestupů na jiné obory nebo i předčasných odchodů ze vzdělávání. V horším případě tak mladý člověk odchází bez kvalifikace, kterou by mohl na trhu práce doložit. A ani když studium dokončí, ještě to neznamená, že v oboru skutečně zůstane. Pokud absolvent nákladného odborného programu nakonec pracuje mimo svůj obor, nejde jen o individuální příběh nenaplněného zájmu nebo potenciálu, ale i o otázku efektivity veřejných investic do vzdělávání. I to je důvod, proč nelze debatu o odborném vzdělávání oddělit od tématu kapacit žádaných škol a oborů ani od dostupného a kvalitního kariérového poradenství.

Dobré odborné vzdělávání proto není to, které připraví absolventa jen pro dnešní pracovní místo, ale to, které mu dá základ obstát i v budoucích změnách.

Graf 2
Důvody absolventů SŠ, kteří pracují mimo obor, 3 roky od ukončení SŠ

Zdroj: Vytvořeno na základě dat z infoabsolvent.cz.

Revize RVP rozhodnou i o tom, jak obstojí absolventi na trhu práce

Cedefop neposkytuje návod na podobu českého kurikula, jeho závěry ale posilují argument, že budoucí konkurenceschopnost absolventů nebude stát jen na úzké odbornosti. Právě proto bude pro český systém důležité i to, jak dopadnou revize RVP. Debata o budoucnosti středního vzdělávání není jen otázkou toho, kolik budeme mít oborů a jak budou široce nebo úzce vymezené. Stejně důležité je, co se v jednotlivých oborech skutečně učí, a právě tady bude důležitá role revizí RVP. Pokud mají mladí lidé obstát na trhu práce, který se bude dál proměňovat, potřebují vedle odbornosti i širší všeobecný základ, schopnost učit se, řešit problémy, spolupracovat a reagovat na změnu. Revize kurikula tak budou jedním z okamžiků, kdy se rozhodne, zda střední školy dál připravují hlavně pro první pracovní pozici, nebo i pro budoucí profesní proměny.

Zároveň je důležité nezúžit smysl vzdělávání pouze na zaměstnatelnost. Jak připomíná Strategie 2030+, cílem vzdělávání je rozvoj kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život. I debata o podobě středního vzdělávání a revizích RVP by proto měla sledovat nejen bezprostřední potřeby trhu práce, ale také širší připravenost mladých lidí orientovat se ve světě, učit se, rozhodovat se a nést odpovědnost za vlastní životní dráhu. 

Současně je užitečné dívat se na reformu středního vzdělávání v širším rámci celoživotního učení. Člověk by měl mít možnost svou kvalifikaci v průběhu života měnit, doplňovat nebo prohlubovat, aniž by pokaždé začínal od nuly. I proto by se odborné vzdělávání mělo méně vázat na úzce vymezenou profesi a více stavět na širším profesním základu. Část odborných programů, o které je v počátečním vzdělávání malý zájem nebo nedává smysl je držet jako samostatné obory pro patnáctileté, může mít větší uplatnění v dalším vzdělávání dospělých, rekvalifikacích nebo kratších kvalifikačních modulech.

Právě v tomto směru by se mohla proměnit i role středních odborných škol. Vedle počátečního vzdělávání by mohly více fungovat jako centra dalšího vzdělávání dospělých, nabízet kurzy, mikrocertifikáty, rekvalifikace nebo moduly navázané na Národní soustavu kvalifikací a úžeji spolupracovat se zaměstnavateli. Takové pojetí by lépe odpovídalo trhu práce, na němž bude stále důležitější průběžné doplňování dovedností. Zároveň by mohlo přinést i silný motivační efekt, a to setkávání mladých žáků s dospělými, kteří se ke vzdělávání vracejí s jasným cílem získat nebo doplnit kvalifikaci.

Jak to souvisí s českou inovací oborové soustavy?

Zjištění Cedefopu dobře zapadají do závěrů auditu EDUinu k inovaci oborové soustavy z roku 2023. Ten upozorňoval na to, že české střední odborné vzdělávání je nastavené příliš úzce, vede žáky k brzké specializaci a jen v omezené míře rozvíjí širší kompetence potřebné pro dlouhodobou uplatnitelnost. Obsahuje také velké množství – téměř 300 – oborů. Vedle vysokého počtu úzce vymezených oborů audit popsal i slabou prostupnost systému, příliš brzkou profilaci, existenci oborů bez dlouhodobého uplatnění, rozdílnou kvalitu programů a skutečnost, že značná část absolventů nakonec mimo svůj původní obor stejně odchází (pouze asi třetina absolventů SOŠ/SOU zůstává v oboru). Právě důraz na adaptabilitu, schopnost učit se, řešit problémy, komunikovat a pracovat s technologiemi ukazuje, proč je takové nastavení čím dál méně udržitelné.

Audit už v roce 2023 zároveň otevíral klíčovou otázku, jak posílit všeobecnou složku vzdělávání v odborných oborech a jak oborovou soustavu zjednodušit tak, aby nebyla postavená na příliš rané a úzké profesní volbě. Podle analýzy je potřeba systém zjednodušit, modernizovat, zvýšit prostupnosti i flexibilitu. Data o proměně trhu práce tento směr podporují: v prostředí rychlých technologických i ekonomických změn nestačí připravovat žáky jen na první pracovní pozici aktuálního trhu práce, ale je třeba posilovat i přenositelné kompetence a schopnost dalšího učení, protože některá povolání mizí, některá mění svůj charakter, některá vznikají a vzdělávací systém na to zatím neumí flexibilně reagovat.

Právě kombinace odborného základu a širší vzdělanostní výbavy bude rozhodovat o tom, jak stabilní bude uplatnění absolventů v delším horizontu.

Podstatné přitom je, že od zveřejnění auditu v roce 2023 se v Česku v této oblasti zásadní posun neodehrál. Inovace oborové soustavy zůstává nedokončená, otevřené koncepční otázky nebyly uspokojivě dořešeny a nadále chybí shoda státu, krajů i části zaměstnavatelů na tom, jakým směrem odborné vzdělávání proměnit. O to důležitější je číst aktuální mezinárodní data jako připomínku, že nejde jen o technickou úpravu seznamu oborů, ale o širší rozhodnutí, zda bude české střední vzdělávání připravovat mladé lidi hlavně pro dnešní provozní potřeby, nebo také pro budoucí změny práce, profesí a kvalifikací. Škola nemá připravovat jen na první práci, ale vytvářet základ pro další učení, profesní proměny i aktivní občanský a osobní život.

Fotografie: Ed Jahelka

Co data neříkají

Je důležité nepodlehnout iluzi, že lze přesně předpovědět, jaké konkrétní profese budou za deset let nejvíce žádané. Analýzy dovedností ukazují spíš směr změny než přesný seznam budoucích pracovních míst. Data také sama o sobě neříkají, jak přesně mají školy změnit výuku, učební plány nebo organizaci vzdělávání. To už je otázka vzdělávací politiky, kapacit škol, přípravy učitelů i spolupráce se zaměstnavateli i univerzitami. A konečně: evropské trendy se mohou v jednotlivých zemích a regionech projevovat různě. O to důležitější je spojovat mezinárodní zjištění s českým kontextem, ne je jen mechanicky přebírat.

Další studie a publikace k tématu:

Závěry Cedefopu potvrzují i další mezinárodní instituce, například OECD, MMF, Světové ekonomické fórum nebo Mezinárodní organizace práce. Jde konkrétně o tyto publikace

1. OECD – OECD Employment Outlook 2023: Artificial Intelligence and the Labour Market

Podporuje tvrzení, že AI proměňuje pracovní úkoly, požadavky na dovednosti i kvalitu práce, a že důležité bude další vzdělávání zaměstnanců.
https://www.oecd.org/employment-outlook/

2. Mezinárodní měnový fond – Gen-AI: Artificial Intelligence and the Future of Work (2024)

Podporuje argument, že AI ovlivní významnou část pracovních míst, ale dopady budou různorodé; klíčová bude schopnost přizpůsobení a doplňování dovedností.
https://www.imf.org/en/Publications/Staff-Discussion-Notes/Issues/2024/01/14/Gen-AI-Artificial-Intelligence-and-the-Future-of-Work-542379

3. World Economic Forum – Future of Jobs Report 2025

Podporuje závěr, že poroste význam analytického myšlení, adaptability, odolnosti, technologické gramotnosti a celoživotního učení.
https://www.weforum.org/publications/the-future-of-jobs-report-2025/

4. Mezinárodní organizace práce – Generative AI and Jobs: A global analysis of potential effects on job quantity and quality (2023)

Obsahuje vysvětlení k často zjednodušenému tvrzení, že AI hlavně „bere práci“, a ukazuje, že umělá inteligence častěji mění náplň práce, než přímo ruší celé profese.
https://www.ilo.org/publications/generative-ai-and-jobs-global-analysis-potential-effects-job-quantity-and

5. Deloitte – The jobs that are most exposed to generative AI (2023)

Podporuje tvrzení, že dopady AI se neomezují na technologické profese a že změna se týká širokého spektra pracovních činností.
https://www2.deloitte.com/us/en/insights/economy/issues-by-the-numbers/generative-ai-impact-on-jobs.html

6. Průzkum Deloitte a ČAUI: AI přestává být experimentem (2026)

Dopad AI už není jen hypotetický: české firmy ji postupně zavádějí do běžného provozu, nejčastěji kvůli vyšší efektivitě, lepšímu rozhodování a inovacím. Klíčovou podmínkou širšího využití AI budou dovednosti lidí, kvalitní data a organizační připravenost.

https://www.deloitte.com/cz-sk/cs/about/press-room/pruzkum-deloitte-a-caui-ai-prestava-byt-experimentem.html

Zdroje: 

Hlavním zdrojem tohoto článku je analýza Cedefopu „Spotlight on jobs and skills: Czechia (2025)“. Text doplňuje český kontext a další relevantní zdroje, zejména OECD a analýzy auditu EDUinu. 

• Spotlight on jobs and skills: Czechia z roku 2025 (Cedefop) a další analýzy Cedefopu
• Matematika nesmí být strašák, zaznělo na konferenci pořádané ČTK Connect | 15. 5. 2026
• Inovace oborové soustavy: na prahu změny
• Jak důležitý je kariérový rozvoj a jak ho umožnit všem žákům?