Mladá fronta Dnes: Zbytečně zmatená stávka

ilustrační foto (c) Katerina Lanska

Publikujeme komentář Tomáše Feřteka, který analyzuje jednodenní stávku školských odborů, která proběhla minulý týden, ve středu 6. listopadu. EDUin své stanovisko ke stávce představil v tiskové zprávě, komentář vyšel v sobotu 9. listopadu v deníku Mladá fronta Dnes.

Tento týden proběhl ve znamení středeční stávky učitelů. Fiasko? Sukces? Kromě toho, že rozdělila sborovny, by jejím nejhorším výsledkem bylo, kdyby se odbory samy vyloučily z debat o budoucnosti vzdělávání u nás.

Nemá cenu soudcovat, jestli v hodnocení středeční stávky má více pravdu ministr Plaga, který ji označil za odborářské fiasko, nebo představitelé odborů, kteří ji mají za mimořádný úspěch. To je otázka úhlu pohledu na příslovečnou sklenici. Fakt je, že škol, které opravdu zamkly na jeden den dveře, bylo něco přes deset procent. Další se připojily v různé míře – omezením provozu, cedulkou na dveřích vyjadřující podporu. Obvykle proto, že ani uvnitř sborovny nepanovala shoda, zda má v tuto chvíli stávka smysl. Celkově šlo pravděpodobně o víc než polovinu škol, přesná čísla zatím známá nejsou. Výsledek je spíše rozpačitý, ale rozhodně stojí za to se ptát, proč to tak je a co by měly školy a učitelé udělat, aby veřejnost a stát jejich požadavky příště akceptovali.

Jsme pro stávku, ale…

Od pátku, kdy Českomoravský odborový svaz pracovníků školství stávku vyhlásil, se na pedagogických webech, blozích i ve sborovnách intenzivně diskutovalo. Kdo ten ruch sledoval, byl možná překvapen. Bylo totiž jen minimum těch, kteří by řekli, že stávkovat nemá smysl. Naopak. Mnozí opakovali, že pokud by se stávkovalo za dlouhodobou jistotu zvyšování investic do školství, narovnání podílu HDP věnovaného na vzdělávání nebo za zásadní redukci učiva, jsou rozhodně pro. Ale pokud se stávkuje fakticky za to, aby dobří i špatní učitelé dostali přidáno stejně – to byla podstata sporu o dvě procenta buď do odměn, nebo tarifů – považují stávku za nesmyslnou.

Tento vnitřní rozpor uvnitř pedagogické komunity se projevil i v podpoře stávky. Ze dvou učitelských spolků ji podpořil jeden – Pedagogická komora, Učitelská platforma byla proti, právě s výše uvedenými argumenty. Z odborných asociací byla pro CZESHA, organizace sdružující asociace ve vzdělávání, ale někteří její členové – Asociace ředitelů základních škol nebo Asociace ředitelů gymnázií – byly jasně proti. Nejednota a vnitřní spory, to je pro podobné, na veřejnost orientované akce vždy velký problém.

Rozpaky odboráře Dobšíka

Projevilo se to názorovým chaosem při stávce samotné, kdy i ti, kteří stávku podporovali, udávali různé důvody. Někdo tvrdil, že stávkuje kvůli obecně špatné situaci ve školství, někdo pro opakované nedodržení vládních slibů, někdo proto, aby vláda dala příští rok na platy místo deseti procent patnáct, jiný prostě jen, aby si veřejnost na učitele nedovolovala a oni dali najevo, že se umí bránit.

Výsledek byl očekávatelný. Pokud se vlastně ani stávkující neshodnou, kvůli čemu stávkují, a veřejnost se obecně domnívá, že prostě chtějí jen více peněz, pak jen těžko může přijít úspěch. Jeden a jasně pojmenovaný smysl stávky je v takové situaci klíčový. Sledovat například v televizním Rozstřelu šéfa odborů Dobšíka, jak šermuje stále nesrozumitelnějšími čísly, bylo nefalšované utrpení. Po půlhodině Dobšíkova vysvětlování byl zmaten i ten, kdo si původně myslel, že věci rozumí.

Veřejnost se fakticky rozdělila na ty, kteří smysl stávky nechápali a buď měli za to, že učitelé jsou jen nenažraní, nebo jim naopak přejí tak nějak obecně více peněz. Ti, kteří porozuměli, proč odbory chtějí stávku, si o to intenzivněji klepali na čelo. Pan Dobšík jim připomínal dítě, které si lehlo do otevřených dveří a křičí, že chce dovnitř.

Den po stávce se totiž konala konference ke strategii vzdělávání na dalších zhruba dvacet let. Nadějný dokument a velmi rozumná debata obsahující i mnohé z toho, co by mohlo konvenovat panu Dobšíkovi a jeho kolegyním a kolegům. Vláda už přislíbila jasnou částku na zvyšování platu učitelů i pro přespříští rok. Od ledna startuje nový systém financování škol, který má kromě jiného zajistit, aby ředitelům opravdu dorazily všechny peníze, které ministerstvo do škol posílá, ať už na tarify nebo odměny, a nezadrhly se v krajských rozpočtech. Pokud by se například na jaře ukázalo, že tento slib není dodržen, do škol přijdou jen tarifní složky mzdy, ale zbytek bloudí bůhvíkde, byla by stávka zcela na místě. Ale teď? Typické ejaculatio praecox.

Ztráty a nálezy

Stávka tedy ničeho dosáhnout nemohla. I kdyby vláda učitelům ustoupila, jakkoli tomu nic nenasvědčuje, přijde učitelům stejně peněz. Jen to nebude 8+2 ale 10. Za pozitivum se dá považovat, že týden bylo vzdělávání v médiích téma číslo jedna, a tedy bylo dost příležitostí pojmenovat, že situace je ve školách opravdu vážná. Naprostý nedostatek učitelů, nesmyslně mnoho učiva, mizivá přítomnost podpůrných profesí – speciálních pedagogů, psychologů, etopedů – bez nichž se situace nezlepší. Bohužel ale došlo k ostrému konfliktu mezi ministrem a odbory. Ty tvrdí, že už s ministrem mluvit nebudou, že se obrátí přímo na poslance. To je velmi nešťastné ve chvíli, kdy, pokud se má něco změnit, je shoda různých aktérů ve vzdělávání klíčová. Čtvrteční konference o tom, jak bude školství vypadat v budoucnu, naznačila, že po letech je taková shoda možná. Bylo by nešťastné, kdyby se odbory samy z takové debaty vyloučily. A ještě hůř, pokud by se staly hlavní žábou na prameni.

Přidat komentář

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozorňovat mě na