Novinky.cz: Povinný rok ve školce a úvod do praktické sociologie Daniela Prokopa

Publikujeme analýzu sociologa Daniela Prokopa, která vyšla 2. února v příloze Salon deníku Pravo (ZDE). Daniel Prokop upozorňuje především na to, že předškolní vzdělávání může opravdu pomoci pouze v případě, že se ho dětem, které z nějakého důvodu zaostávají oproti svým vrstevníkům, dostane péče dostatečně brzy, nejlépe už od tří let. S tímto zadáním ale připravovaná legislativa zavádějící povinný předškolní rok nepracuje.

V Česku dlouhodobě přibývá lidí žijících na okraji společnosti, ve vyloučených lokalitách, často v zoufalých podmínkách, lidí s malou možností uplatnit se na trhu práce. Výzkumy prokazují, že jedním z nástrojů, který může začarovaný kruh chudoby, často děděné z generace na generaci, protrhnout, je předškolní vzdělávání. Tlak na jeho posílení a zkvalitnění se v Česku ještě zvýší se snahami o inkluzi sociálně znevýhodněných dětí do běžného školství. Zatím se plánuje jeden povinný předškolní rok. Ale to zřejmě stačit nebude.

V USA studují vliv předškolního vzdělání na děti z ghett a sociálně znevýhodňujícího prostředí již půl století. V Michiganu, Severní Karolíně či v Chicagu byly náhodně vybrány chudé rodiny, jejichž děti byly umístěny do kvalitních školek. Vědci je pak sledovali až do věku okolo čtyřiceti let a srovnali jejich životní příběhy s vrstevníky ze stejného prostředí, kteří tuto možnost nedostali. Tyto dlouhodobé výzkumy se shodují, že dobré předškolní vzdělání zvyšuje šance dětí dosáhnout solidního vyššího vzdělání i získat v dospělém věku zaměstnání. Tyto děti také v dospělosti páchají méně kriminálních činů a s menší pravděpodobností končí ve vězení, pobírají méně sociálních dávek a tolik netrpí některými formami nemocí. Ekonomové, včetně laureáta Nobelovy ceny Jamese Heckmana, pak porovnali investice do předškolního vzdělávání s tím, co na výše zmíněných věcech společnost ušetří a získá. U dobrých programů jim to vycházelo mezi 4 až 11 dolary na jeden investovaný.

Americké studie ale přinášejí i varování. Předškolní vzdělání má podstatně pozitivnější dopad, když se s ním začne brzo. V pěti letech, jak se to navrhuje u nás, už může být pozdě. Školky také mají větší přínos, když nepůsobí jen přímo na sociálně znevýhodněné dítě, ale i na jeho rodinu a její vztah ke vzdělávání. Možná i proto mají masové předškolní programy pro chudé děti v Americe slabší a krátkodobější efekt než ty menší a specializovanější, byť i ony situaci pomáhají.

Problémem Česka je, že dětem ze sociálně vyloučených oblastí se předškolního vzdělání často vůbec nedostane. Přitom školka u nich může snížit hendikep daný vyrůstáním v chudobě a v méně podnětném prostředí, který dítě limituje ve škole a v pozdějším věku už je malá šance se ho zbavit. Dle dat výzkumu OSN školku v roce 2011 navštěvovalo jenom zhruba 30 % čtyř- až pětiletých romských dětí z vyloučených lokalit a pod 10 % dětí tříletých. I u neromských rodin z těchto lokalit a jejich okolí chodilo do školky významně méně procent potomků než v běžné populaci, kde ji navštěvuje 80 % dětí ve věku 3–5 let.

Proč u nás děti z chudinských oblastí do školky nechodí? Vliv může mít menší důležitost připisovaná vzdělání a u Romů strach z nepřátelského prostředí. Rodiny ale nejčastěji argumentují kombinací finančních důvodů (náklady spojené se stravováním, vybavením, cestováním do školky) a faktu, že v domácnosti je nepracující příbuzný, který se může o dítě postarat. Právě tyto rodiny bychom měli k předškolnímu vzdělávání motivovat, a zvyšovat tak šanci, že jejich děti v chudobě neuvíznou. Místo toho ale ještě před pár lety ombudsman řešil případy, kdy se nezaměstnanost rodičů stala důvodem, že ve školce dostalo přednost jiné dítě. Zhruba 15 % rodičů dětí ve věku 3–5 let také ve výzkumu OSN uvedlo, že by své potomky do školky posílali, ale v jejich okolí jsou plné a oni byli odmítnuti či skončili na čekací listině.

Výsledky dlouhodobých výzkumů obdobných těm americkým u nás k dispozici nemáme. Data OSN z českých ohrožených lokalit ale ukazují, že předškolní vzdělání a uplatnění v životě spolu mohou souviset. U těch tamních obyvatel, kteří alespoň dva roky chodili do školky, se významně zvýšila šance na dosažení nějakého stupně středního vzdělání. Pracovně aktivní jsou ve více než polovině případů, zbytek jen ve 30 %. V omezenější míře přitom tyto vztahy existují, i když odstíníme vliv etnicity a vzdělání rodiny, z níž respondenti pocházejí. Skutečný vliv předškolního vzdělání navíc může být i vyšší, protože lidé, u nichž byla školka začátkem „cesty k jinému životu“, už v ohrožených lokalitách ani nemusejí žít.

Vláda se na tyto trendy snaží reagovat zavedením povinného předškolního roku, který by měl vyrovnávat rozdíly mezi dětmi ještě před příchodem na základní školu. Tento krok má kritiky i mezi zastánci inkluze. Opatření je podle nich příliš paušální (proč nutit školku dětem střední třídy?) a znevýhodněné děti půjdou příliš pozdě do už tak přeplněných školek. Vzhledem k výše uvedeným americkým zkušenostem, ukazujícím, že důležitá je především kvalita a včasnost předškolního vzdělávání, což v hrubém potvrzují i česká data, skutečně nelze čekat zázraky. Povinný předškolní rok by ale mohl mírně působit proti trendu, že děti z „horších“ rodin končívají na horších základkách. Pozitivní bude také to, když s povinně docházejícím předškolákem začnou do školky chodit i jeho mladší sourozenci, třeba čistě proto, že to rodině ušetří organizační starosti.

Co ale skutečně potřebujeme, je posílení kapacit veřejných školek (nejlépe s garancí místa pro ty, kteří chtějí své dítě přihlásit už ve třech letech), omezení souvisejících nákladů odrazujících od předškolního vzdělávání chudé a nezaměstnané rodiny a vytvoření speciálních předškolních programů v ohrožených lokalitách, jejichž součástí bude i práce s rodiči, kteří by pak ve výsledku mohli více docenit pozitivní vliv vzdělání na budoucnost svých potomků a dál je ve vzdělávání podporovat.

Bude to samozřejmě něco stát. Ale jde o investici, která slibuje vysoké výnosy, protože může pomoci státu ušetřit významnou část peněz určených na řešení problémů spojených se sociálním vyloučením. Ano, chudoba může být někdy zasloužená. Ale ne pokud se v ní narodíte a systém je nastaven tak, že ve chvíli, kdy o sobě můžete začít rozhodovat, je už na změnu životní situace většinou pozdě.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments