Ondřej Šteffl: Je na čase státní maturitu zrušit

Publikujeme komentář Ondřeje Šteffla, který vyšel původně v Lidových novinách  a v rozšířené verzi byl pak publikován i na jeho blogu na Aktuálně.cz (ZDE). Věnuje se tomu, jakou roli dnes hraje maturita a jak by měla státní maturita vůbec vypadat.

Role maturity ve společnosti se úplně změnila. Může se nám to nelíbit, můžeme proti tomu i bojovat, ale tak to dnes prostě je. Uvažovat o státní maturitě podle principu: když jsem to uměl já, mají to umět i ostatní, to nemůže přinést nic dobrého.

Podle sebe soudím všechny
Když jsem to uměl u maturity já, mají to umět i ostatní. Tak to vědomě či jen podvědomě vnímá většina z nás. Pěkně to bylo vidět na debatách o epizeuxi (viz třeba zde). Hájili ji ti, co ji znali. Hájili ji i přesto, že viděli, v jaké jsou menšině a jak ji všichni ostatní pokládají za zcela nepotřebnou a zbytečnou. Kdyby tam místo epizeuxe byl oxymóron, jistě by našel víc příznivců. Jeho užitečnost je sice stejná, ale zná ho víc lidí – „Zborcené harfy tón“, znáte že?

Také s logaritmickými rovnicemi, kolineárními vektory či s kombinacemi, variacemi a permutacemi by to bylo podobné. Většina těch, co se to k maturitě učili, budou – poněkud nelogicky – hledat argumenty, proč to v maturitě má být. Třeba, že to rozvíjí logické myšlení. Vůbec jim nebude vadit, že kolem sebe mají spoustu chytrých lidí, kteří z matematiky neznají skoro nic, že to sami nikdy v životě nepoužili, možná to ani nikdy neuměli a dnes už to znají jen podle názvu. A taky nevezmou na vědomí, že u většiny dnešních maturantů to žádné logické myšlení nerozvíjí, protože příprava na maturitu z matematiky se zredukovala na pouhý nácvik typových algoritmů.

A jak by měla být státní maturita obtížná? Těžší než ta moje? No, to asi ne. Proč? To bych měl divný pocit, že bych dnes neodmaturoval. A lehčí? No to určitě ne! Jak by k tomu dnes maturanti přišli, aby to měli jednodušší než já. Přesně takhle uvažuje o státní maturitě většina lidí, a to bohužel včetně mnohých z těch, co o její podobě rozhodují. Jak myslíte, že se tam dostal epizeuxis, permutace a všechny ostatní hlouposti?

Role maturity se změnila

Spolu s mým otcem maturovalo kolem 5 % populačního ročníku, se mnou 35 %. Podle Bílé knihy z roku 2001 by dnes mělo mít maturitu 75 % populačního ročníku. Jisté je, že svět se změnil od maturity mého otce, od mé i od té vaší. Maturitu dnes potřebujete nejen pro vstup na vysokou školu, ale pro výkon řady běžných povolání. Musí jí mít policista, hasič, kosmetička, realitní makléř i opravář plynových kotlů. Takových je hodně. Ptal jsem se na MŠMT, kdo přesně. Ale nevědí to. Asi to nepotřebují, :-/.

Role maturity ve společnosti se úplně změnila. Může se nám to nelíbit, můžeme proti tomu i bojovat, ale tak to dnes prostě je. Připravovat státní maturitu podle principu: když jsem to uměl já, mají to umět i ostatní, to nemůže přinést nic dobrého. Znamená to ignorovat realitu, a nutně nás to zavedlo tam, kde jsme.

Za šest let žádný přínos

Za šest let jsme utratili kolem dvou miliard, ale stejně jako před spuštěním státní maturity, maturitní vysvědčení nedokazuje ani teď praktiky nic. Zato na úřadech práce se každý rok objeví několik tisíc těch, co neznali nějakou tu epizeuxi či permutaci. Vysoké školy stále nehlásí kvalitnější uchazeče, spíš naopak, a také stesky zaměstnavatelů na úroveň absolventů trvají. Stěžují si maturanti, jejich rodiče i řada učitelů středních škol, soustavně třeba Společnost učitelů českého jazyka. Na sociálních sítích vedle slábnoucích hlasů typu „Když jsem to uměl já…“, rychle přibývá argumentů pro úplné zrušení státní maturity. Uvedu dva.

Učitelé nejlépe znají studentovy klady i slabiny. Mají je zkoušet a hodnotit dávno před maturitou. Ta by měla být jen završením čtyř let práce. Centralizovaný test nemůže nikdy nic podobného zajistit. Možností, jak dnes realizovat školní maturitu je celá spousta. 15 minut na potítku, 15 minut u komise je už dlouho jen jedna z mnoha možností, vedle třeba obhajoby portfolia nebo maturitní práce.

Uniformita rozvoji brání, diverzita jej podněcuje

Druhý důvod je ještě mnohem pádnější. Jednotná maturita chce nutně od všech maturantů totéž. Všichni by tedy měli znát epizeuxis a logaritmické rovnice. Ale my nevíme, co budeme potřebovat za pět, natož na patnáct či třicet let. Bylo by tak mnohem lepší, kdyby někdo znal nejen epizeuxis, ale uměl třeba i napsat báseň, jiný uměl řešit nejen logaritmické ale třeba i diferenciální rovnice, a někdo další věděl, co je teorie mysli a zrcadlové neurony, další rozuměl islámu, jiný se vyznal mikropůjčkách a další, proč se v tisku nepoužívají smajlíky ;-). Ano, cizí jazyk by měli umět všichni.

Pro budoucnost celé společnosti by přinášelo mnohem víc, kdyby si maturanti vybírali svá témata na TED.com, než když se řídí jednotným katalogem požadavků k maturitě. Každá škola by si měla připravovat maturity podle svého. Jestli má mít maturita nějaký smysl, tak jako závěrečná zkouška z toho, co se na té které škole žáci učily, a v té náročnosti, která tam byla.

Pokud chceme zvyšovat úroveň vzdělanosti, je diverzita jistě lepší cestou než jednotnost a uniformita. A pokud chceme kontrolovat úroveň maturit, můžeme třeba zavést povinnost vystavovat portfolia maturantů, jejich maturitní práce a písemky na internetu, stejně jako to platí pro diplomové práce na VŠ. Veřejnost ráda najde a zesměšní největší úlety, ale vedle toho bude místo, kde se škola i maturant mohou pochlubit skvělými výsledky. Ty pak budou inspirovat a potáhnou ostatní dopředu. Lze také změnit zavedenou praxi a maturitní komise sestavovat ne podle tříd ale podle předmětů, pozvat do nich odborníky z praxe a z vysokých škol a třeba i rodiče či ještě lépe nejúspěšnější absolventy. Je řada jiných levnější a efektivnějších cest, jak dohlížet na úroveň maturit, než jednotný test. A nebo dokonce o letoška nově zavedené CERMATem cntrálně vytvořené scénáře a typové otázky pro ústní zkoušku a dokonce seznam předepsaných spisovatelů.

Objektivní a srovnatelné – Raděj ne!

A že to pak nebude objektivní a srovnatelné? Ano, nebude. To ale není ani dnes (podrobně zde) a je to vlastně nemožné. Jak by mohla jednotná státní maturita současně objektivně ověřit, že z maturanta bude dobrý vysokoškolák, policista i kosmetička. A srovnat, ano, srovnat to umíme – všechny hodně nízko.

Celá ta postupující centralizace má ještě jeden velmi negativní dlouhodobý dopad. Stát tak projevuje nedůvěru ke kantorům . Jak pak ale chceme, aby kantoři důvěřovali žáků. A bez důvěry k žákům je nelze vést k zodpovědnosti a budovat jejich sebedůvěru. Není pak divu, že když škola žákům nevěří, oni zas nevěří škole. A jak po rodiči může stát chtít, aby důvěřoval učitelům a dal dítě povinně do školy a zároveň učitelům nevěřit, že správně opraví přijímací zkoušky a že umí maturanty vyzkoušet u maturity.

Nedávej všechna vejce do jednoho košíku, radí česká lidová moudrost. Jednotná státní maturita asi nebyl dobrý nápad. Polické strany by měly zvážit, zda si její zrušení nepřidat do svých volebních programů. Přibývá voličů, kteří to ocení, a české vzdělanosti to rozhodně pomůže.