Publikujeme komentář Miloše Rathouského, zástupce ředitelky Sekce zaměstnavatelské SP ČR pro oblast vzdělávání a kohezní politiku, který vyšel 26.3. v komerční příloze Hospodářských novin. Miloš Rathouský je bývalý učitel střední školy, ředitel odboru středního vzdělávání na ministerstvu školství a v současnosti se věnuje zejména oblasti spolupráce škol a firem, vztahu vzdělávací nabídky a potřeb trhu práce.
Kvalita a relevance vzdělání ve společnosti je ve svém důsledku ovlivňována řadou vzájemně spolupůsobících faktorů. Mezi ty hlavní patří především kvalita škol, pedagogů, kvalita a obsah vzdělávacích programů či kvalita a motivace žáků a studentů. Jako zásadní se jeví i kvalita a vzájemná propojenost celého vzdělávacího systému, aby poskytoval funkční a flexibilní rámec schopný reagovat na průběžně se měnící potřeby společnosti a ekonomiky.
Majitelé a manažeři firem se většinově shodují v tom, že absolventi všech stupňů škol (tj. vyučení, maturanti či vysokoškoláci) přicházejí do pracovního procesu s výraznými mezerami jak v odbornosti, tak i ve všeobecných znalostech a dovednostech. V čem však výrazně vynikají nad svými předchůdci, to je v sebevědomí a představě o nadprůměrném ohodnocení ihned po nástupu do práce. Jde jen o generační rozdíl, nebo se tento trend bude nadále prohlubovat?
Výrazná liberalizace školního vzdělávání v uplynulých dvaceti letech nebyla dosud plně následována nastavením minimálních standardů, které musí žák či student prokázat, aby mohl pokračovat na vyšším stupni, resp. uplatnit své studium v praxi. Zástupci některých občanských iniciativ tvrdí, že nezáleží na tom, co a jak dlouho žák studuje, ale že stát by ho měl v této snaze maximálně podpořit. Dokonce se dozvídáme, že nejdůležitější jsou všeobecné znalosti a dovednosti a odbornost si pak může každý doplnit v praxi. Navíc podle informací z ministerstva školství stálo studium jen loňských neúspěšných maturantů (bylo jich kolem 20 procent) přes dvě miliardy korun. A co si myslet o absolventech, kteří po mnoha letech vzdělávání neovládají základní matematické operace a neumějí přemýšlet logicky? Právě proto prosazujeme povinné přijímací zkoušky do maturitních oborů středních škol a povinnou matematiku u maturity.
Ze zahraničních analýz jasně vyplývá, že největší vliv na to, jestli žák využije v průběhu vzdělávání celý svůj talent a možnosti, má učitel. Vždyť kdo jiný je s žákem pravidelně několik hodin denně v intenzivním kontaktu? Učitel může (v závislosti na svých schopnostech) mnoho zlepšit, ale také mnohé zkazit. Jakou by podle vás měl procházet budoucí učitel přípravou a praxí, aby dokázal většinu svých žáků vytáhnout k maximálnímu výkonu? Souhlasíte s tím, že učitel by měl procházet během svého profesního působení několika stupni atestací (podobně jako lékaři), na něž by se vázaly i změny v jeho finančním ohodnocení? A jak lze vůbec poznat, kdo je dobrým učitelem?
Sledujeme také se znepokojením, jak se pomalu vytrácí mezi žáky schopnost něco konkrétního vytvořit a vyrobit. Snažíme se proto o podporu polytechnické výchovy a technických předmětů nejen na základních, ale už v mateřských školách. Podporujeme technické zájmové vzdělávání na všech úrovních. Bude to ale pro uchování příslovečné tvořivosti a vynalézavosti českého národa stačit? Svaz průmyslu a dopravy, který zastupuje více než 1400 firem, chce výrazně působit na změny vzdělávací soustavy od mateřských školek až po vysoké školy. Stát již na základě našich doporučení podnikl několik kroků k výrazným změnám ve vzdělávání. Vědí všechny firmy například o tom, že školní vzdělávací programy středních škol jim umožňují se školou dohodnout výuku konkrétních témat a technologií, které daný podnik používá? A že ředitel školy může angažovat jejich zkušené pracovníky jako tzv. odborníky z praxe?
Co si o tom myslíte vy?
Souhlasím s atestacemi učitelů. V průběhu by určitě šli pryč učitelé kteří by přišli na to, že to není pravé ořechové pro ně. Teďka jsou opravdu vhozeni do oceánu téměř bez plavek, tj. ryba ve vodě..