Pro vzdělávání: Nástroj UNESCO pomáhá směrovat vzdělávací politiku k inkluzi

Publikujeme shrnutí Anety Stehlíkové, které přináší základní body revizního rámce UNESCO, který slouží pro evaluaci legislativních záměrů a jejich implementace při proinkluzivním směřování vzdělávacího systému. Text vyšel 24. 11. na webu provzdelavani.nuv.cz.

Revizní rámec, který připravilo UNESCO, usnadní aktérům působícím ve vzdělávání zasadit principy inkluze a rovného přístupu do jejich vzdělávacího systému, a to v oblastech koncepce, politických prohlášení, struktur a systémů i praxe.

Průvodce zajišťováním inkluze a rovného přístupu ve vzdělávání, který vydalo v první polovině letošního roku UNESCO, přináší aktérům působícím ve vzdělávání rámec pro revizi, jehož prostřednictvím organizace usiluje o zavedení inkluze a rovného přístupu ve vzdělávání.  Rámec poslouží při evaluaci stávajících vzdělávacích politik, navrhování zlepšovacích opatření a jejich implementaci a při sledování dalšího vývoje, a to jak na lokální, tak na národní úrovni.

Pojetí inkluze a rovných příležitostí ve vzdělávání spočívá na čtyřech překrývajících se klíčových dimenzích: koncepci, politických prohlášeních, strukturách a systémech, praxi. Čtyřmi dimenzemi, včetně oblastí, kterým je třeba věnovat pozornost, provede představitele vzdělávání pracovní list pro revizi vzdělávací politiky. Zároveň jim pomůže ujasnit si, do jaké míry jsou v jejich kontextu principy inkluze a rovného přístupu rozpracovány.

Hlavní znaky klíčových dimenzí

I. Koncepce

• Inkluze a rovný přístup jsou zastřešující principy, které určují směr všech vzdělávacích politik, plánů a postupů, protože všichni žáci by měli mít přístup ke kvalitnímu vzdělávání.
• Národní kurikulum a k němu přidružené systémy hodnocení jsou navrženy tak, aby reagovaly na všechny žáky. Inkluzivní kurikulum vychází z myšlenky, že učení se odehrává za aktivní účasti žáka, zatímco rolí učitele je tento proces zprostředkovávat.
• Všichni, kdo pracují se žáky a jejich rodinami, chápou a podporují cíle národní politiky v aspektech inkluze a rovného přístupu ve vzdělávání.
• Jsou zavedeny systémy sledování docházky, zapojení a výsledků všech žáků ve vzdělávacím systému. Hodnocení vzdělávacích systémů by se například nemělo omezovat jen na měření výsledků žáků v mezinárodních testech, které nebere v potaz znevýhodněné skupiny žáků.

II. Politická prohlášení

• Důležité dokumenty vztahující se k národní vzdělávací politice kladou důraz na inkluzi a rovný přístup, z toho důvodu není žádoucí legislativně separovat speciální vzdělávání.
• Vedoucí pracovníci na národní, oblastní i školní úrovni zajišťují vedení v oblasti inkluze a rovného přístupu tak, že analyzují situaci, identifikují překážky a plánují proces rozvoje.
• Vedoucí představitelé na všech úrovních formulují shodné politické cíle k rozvoji inkluzivních a spravedlivých vzdělávacích postupů.
• Vedoucí představitelé na všech úrovních bojují s neinkluzivními, diskriminujícími a nespravedlivými vzdělávacími postupy.

III. Struktury a systémy

• Existuje kvalitní podpora pro ohrožené žáky, která stojí na partnerství mezi klíčovými aktéry vzdělávání a zejména na zapojení rodičů žáků.
• Všechny služby a instituce mající vztah k žákům a jejich rodinám spolupracují na koordinaci vzdělávacích politik a postupů v otázce inkluze a rovného přístupu.
• Lidské i finanční zdroje jsou rozdělovány k prospěchu potenciálně ohrožených žáků, s důrazem na efektivní využívání lidských zdrojů, například zachycení marginalizovaných žáků.
• Je definována role speciální složky vzdělávání (např. speciálních škol) v podpoře inkluze a rovného přístupu. Speciální školy tak například mohou fungovat jako doprovod běžných škol na cestě k inkluzi.

IV. Praxe

• Školy a ostatní vzdělávací centra disponují strategiemi na podporu docházky, zapojení a úspěchu všech žáků z místní komunity. Pozornost by se zároveň měla přesunout od jednotlivých opatření (asistentů pedagogů, individuálních vzdělávacích plánů) k celkovému nastavení zařízení.
• Školy a ostatní vzdělávací centra zajišťují podporu žákům, kterým hrozí školní neúspěch, marginalizace či vyloučení. Například průběžnou reflexí vlastního vyučování by měli učitelé usilovat o zahrnutí všech žáků do procesu učení.
• Učitelé i podpůrný personál jsou připravováni na žákovskou rozmanitost během svého počátečního výcviku.
• Učitelé i podpůrný personál mají příležitost účastnit se dalšího profesního rozvoje týkajícího se inkluzivních a spravedlivých postupů.

Hlavní znaky jednotlivých dimenzí jsou v publikaci doplněny příklady dobré praxe z různých zemí. Vymezení role speciálního vzdělávání ve vzdělávacím systému je například ilustrováno opatřením z Kambodže, kde byl představen systém putujících učitelů. Ti zajišťují pomoc dětem se znevýhodněním i jejich učitelům a rodičům. Na podporu žáka s Downovým syndromem se tak mohla uskutečnit setkání, která zvýšila povědomí jeho spolužáků o toleranci a odlišnostech a umožnila ho vrátit zpět do vzdělávacího procesu.