Radio Proglas: Distanční vzdělávání prohlubuje nerovnosti mezi žáky

ilustrační foto (c) Brad Flickinger (CC BY 2.0)

Publikujeme záznam části vysílání dopoledního speciálu Radia Proglas ze dne 15. dubna, který se věnoval aktuální situaci ve školství. V pořadu vystoupili Tomáš Habart (Varianty – Člověk v tísni), komeniolog Jan Hábl, středoškolský pedagog Jan Čada a programový ředitel EDUin Miroslav Hřebecký. Záznam celého pořadu najdete ZDE. Text k vlivu distančního vzdělávání na prohlubování nerovností mezi jednotlivými žáky i školami publikoval Proglas 15. dubna ZDE.

Zavření škol v důsledku koronavirové krize zasáhlo většinu učitelů nepřipravených a bez zkušeností s online výukou. Učitelé organizují výuku různě, a vliv rodiny na vzdělávání se při tom ještě více zesiluje. To ukázal průzkum Život během pandemie, který proběhl ve spolupráci s Člověkem v tísni. Z něj vyplynulo, že o situaci v jednotlivých školách a regionech chybí data, MŠMT vydává pouze obecná doporučení, která přitom nejsou pro školy závazná. Touto problematikou se blízce zabývá Tomáš Habart, ředitel programu Varianty při společnosti Člověk v tísni, se kterým jsme hovořili v dopoledním vysílání Proglasu.

„Obvolávali jsme stovky rodin, kterým poskytujeme podpůrné služby, a naše data ukazují to, že je velký rozdíl mezi školami i mezi učiteli v rámci jednotlivých škol,“ říká Tomáš Habart a pokračuje, „hlavně ze začátku některé školy přistupovaly k situaci velmi frontálně: zahlcovaly rodiny a žáky, velká část učitelů a škol si nevyžádala zpětnou vazbu od rodičů a dětí – jestli se k nim ty informace dostávají, jak se s tím potýkají.“

Habart dále upozorňuje na podle něj obecně známou skutečnost, že „Česká republika je nechvalně proslulá dlouhodobou velkou závislostí výsledků vzdělávání dětí na rodinném zázemí: na socioekonomické situaci rodičů, jejich vzdělání.“ Současná situace podle jeho slov tyto aspekty ještě umocňuje, protože se velká část odpovědnosti za vzdělání přenáší právě na rodinu. „Domníváme se, že distanční vzdělávání, jak vypadá v České republice, dále prohlubuje nerovnosti mezi školami i jednotlivými žáky. Jsou školy a učitelé, kteří se snaží tuto situaci vyrovnat – všechna čest, je to velmi těžká práce. Zároveň z výzkumů vyplývá, že část škol to řeší velmi frontálně, a tam se potom zvyšuje závislost dětí na jejich rodinách.“

Koronavirová epidemie odhalila nedostatky

Lze však vůbec zajistit stejné podmínky všem dětem? Tomáše Habarta jsme se ptali na to, co by měl stát v tomto směru podniknout: „Delší dobu upozorňujeme na to, že vysoká míra decentralizace, která v České republice nastala po zrušení školských úřadů v roce 2000, umožňuje nebývalou autonomii škol. Vzdálenost mezi centrálními pokyny na úrovni ministerstva školství a jednotlivými školami je velmi dlouhá.“ Jako jedno z možných řešení uvádí Habart vznik „středního článku řízení“, který by posílil centrální roli státu a umožnil ministerstvu školství lépe koordinovat situaci.

„Koronavirová epidemie podle nás odhalila v plné šíři to, jakým způsobem jsou školy do té situace vhozeny, a že na to mohou reagovat velmi rozdílně. Ministerstvo by mělo mít nástroje, aby mohlo stanovit nějaký minimální standard, co se ve školách má podniknout směrem ke všem dětem, to znamená i k těm, které jsou znevýhodněné například sociální nebo vzdělanostní situací rodičů,“ pokračuje Habart. „Ministerstvo by mělo být schopné rychle získat data o konkrétní situaci a potřebách, a na základě těchto dat upravovat svá pravidla. Nemělo by to být jen na úrovni doporučení, že úřad doporučuje nehodnotit, ale mělo by být jasně řečeno, toto se musí stát v tomto rozsahu. Minimálně jednou týdně je třeba ozvat se každému dítěti po telefonu, po chatu, konzultovat s ním situaci, zjišťovat zpětnou vazbu, a podobně. A to se v terénu neděje, hodně to závisí na iniciativě a kompetenci jednotlivých škol a učitelů, uzavírá Habart.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments