Respekt: Trojice středoškoláků ví, jak se zajímavě vzdělávat, a nebojí se to říct ostatním

Publikujeme článek o iniciativě ProStředoškoláky.cz, který vyšel ve 41. čísle týdeníku Respekt pod názvem Nespoléhat jen na školu. Rozhovor s Robinem Iblem, zástupcem projektu Pro středoškoláky.cz, který založili sami studenti a jehož cílem je zprostředkovat středoškolákům v ČR informace o mimoškolním vzdělávání, si můžete přečíst ZDE. Texty Tomáše Zahradníka, spoluzakladatele ProStředoškoláky.cz,  publikované na EDUin.cz si můžete přečíst ZDE. Autorkou článku je Barbora Janauerová.

Tomáš Zahradník si svá středoškolská studia nezařídil špatně. Nemusel vysedávat ve třídě, nemusel ani chodit do školy. Dokonce si mohl čas organizovat podle svého. Není přitom nějak znevýhodněný. Je spíš nadprůměrný. Jednak inteligencí, ale hlavně odvahou dělat věci jinak, než je obvyklé, vymýšlet a uskutečňovat své vlastní projekty. A zatím to přináší užitek jemu i okolí. 

Co takhle zkusit výzkum? 

Každý večer odpovídá na dotazy, které během dne do jeho e-mailové schránky přijdou od středoškoláků z různých koutů republiky. Nejčastěji si píší o tip na zajímavou domácí či zahraniční mimoškolní akci. Někdy ale chtějí jen sdílet zážitky nebo se ptají na jeho zkušenosti. Tomáš jim podle svých slov pošle obvykle alespoň deset odkazů na zajímavý kurz, soustředění, letní školu, stáž nebo soutěž a k tomu většinou přidá tipy na zajímavou publikaci v angličtině, výukové video nebo webovou stránku podle jejich zájmů. 

Sám byl přitom ještě před prázdninami studentem gymnázia v pražském Radotíně. Když tehdy napsal na svůj blog o svých zkušenostech, všimla si ho česká média a napsala, že vyvěsil návod, jak nechodit do školy. V jeho projektu přitom vůbec nejde o to odradit někoho od vzdělávání – právě naopak. Prosazuje názor, že vzdělávání nespočívá jen v chození do školy, a nabádá další studenty, aby zaujali aktivnější přístup. Tak jako to udělal on. 

V současné době student informatiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy spolu se svými dvěma kamarády založil výukový portál ProStředoškoláky.cz – databázi mimoškolních aktivit typu soutěží, seminářů, on-line kurzů, stáží, které nejsou příliš známé. Místo šprtání biologie z učebnice se lze zúčastnit vědeckých výzkumů, studovat prostřednictvím on-line kurzů a videí připravených světovými odborníky v daných oborech. Například zájem o mezinárodní vztahy se dá okořenit účastí na Pražském studentském summitu nebo je možné pilovat jazyky na mezinárodních prázdninových kempech. 

Na projektu pracují už více než rok a za tu dobu přidali na server přibližně sto položek. Navíc se rozhodli sami akce užitečné pro středoškoláky pořádat. Ještě během studia na gymnáziu organizovali na pražské právnické fakultě besedu o studiu v zahraničí. Jindy dělali seminář, kde se studenti mohli s odborníky na personalistiku poradit o svých plánech a možnostech, jak je uskutečnit, nebo si třeba natrénovat psaní životopisu. To vše ve spolupráci s firmou Nestlé, která jim k tomu poskytla prostory. Prací na projektu strávili už mnoho hodin, přitom z toho zatím sami nemají nic víc než dobrý pocit. Přístup na jejich akce je zdarma, stejně jako většina mimoškolních vzdělávacích aktivit, které se kluci snaží dostat do povědomí středoškoláků prostřednictvím svých stránek. 

Jejich web se těší například podpoře a uznání ředitele společnosti Scio Ondřeje Šteffla, který navíc dává veřejně najevo i souhlas s některými Zahradníkovými názory na vzdělávání. 

… a pak do Princetonu 

Nedá se říct, že by cesta Tomáše Zahradníka ke zmíněným metám byla nějak zvlášť klikatá. Od prvního ročníku gymnázia měl výborné výsledky ve všech předmětech. Zářil zejména ve fyzice. A jak ujišťuje – mimo jiné proto, že se jí věnoval i ve volném čase. Již v nižších ročnících se účastnil fyzikálních soutěží, četl populárně naučné knížky a rychle předehnal úroveň i rozsah výuky ve škole. Ve druhém ročníku měl pocit, že už mu škola v jeho oblíbeném oboru nic důležitého nepřinese, a rozhodl se požádat o přechod na univerzitu, což je u mimořádně nadaných lidí možné například v USA. Šel tedy za zástupcem ředitelky gymnázia a požádal, aby mohl za rok, ve třetím ročníku, odmaturovat. To mu rodiče s vedením školy rozmluvili, prozíravý zástupce ředitelky mu ale zařídil individuální studijní plán. 

V jeho rámci Tomáš studoval rok a půl až do konce předposledního ročníku. Na poslední rok se musel do školy vrátit. Během té doby zjistil, že mnoho věcí se může naučit sám rychleji, a zbývá mu tak spousta času na rozvoj v oblastech, které ho zajímaly. Začal například studovat fyziku na stáži při Akademii věd ČR, absolvoval kurz programování na ČVUT, jezdil na různé mezinárodní stáže a soutěže – například na Turnaj mladých fyziků v Německu nebo Mládež v akci v Lucembursku a Istanbulu. „Cítil jsem, že kdybych neměl individuál a musel trávit čas ve škole, musel bych něco omezit – vlastní vzdělávání, zájmy nebo třeba sport,” říká Tomáš. 

Od kvinty se také snažil dostat na prestižní kurz – letní školu Center for Talented Youth na americké Princetonské univerzitě. Jde o letní program, na který se dostávají nejtalentovanější teenageři v Americe, kteří se díky tomu mají možnost mezi sebou seznamovat a poznávat zázemí světové univerzity prostřednictvím různě zaměřených programů. Tam se Tomáš, ač předtím milovník fyziky, zaměřil na studium lidských práv a globální politiky. 

Stáž v Princetonu sponzoruje vybraným českým studentům organizace, kterou založili Češi žijící v Americe. Ve výběrovém řízení se na stipendijní pobyt hlásí každý rok kolem sto padesáti českých středoškoláků, uspěje pouze pět, někdy i méně. Tomáš zkoušel štěstí od prvního ročníku střední školy, dvakrát se nedostal, ale napotřetí těžkým přijímacím řízením prošel a stipendium získal. „Myslím, že to bylo právě proto, že jsem se mezitím účastnil takového množství akcí mimoškolního vzdělávání,“ říká. 

Kromě nových znalostí a přátel, kteří dnes studují prestižní americké univerzity jako Harvard či Yale, mu prý Amerika dala také poznání jiného způsobu myšlení. A právě tam se zrodil nápad udělat něco i pro ostatní české středoškoláky. Inspirovali ho prý lidé, které v Americe potkal a kteří stipendijní program pro české studenty organizují – čeští emigranti z dob komunismu. „Dlouho jsme mluvili o českých studentech, o tom, že jsou pasivní,“ říká Tomáš. Nakonec odletěl s doporučením, aby zkusil své vrstevníky k aktivitě popostrčit a vymyslet nějaký projekt. Své prý ale také sehrál vliv americké mentality a chuť něco ze svého nadání a dosažených výsledků vracet společnosti. 

Objevit talent, nebo ho pohřbít 

Navíc měl štěstí na spolužáky, kteří uvažují stejně. Také bratři dvojčata Filip a Robin Iblovi trávili hodně času během studia na radotínském gymnáziu mimo školní lavice – přípravou a obhajobou práce, na které spolupracovali s pedagogy Vysoké školy ekonomické v rámci Středoškolské odborné činnosti (nebo také SOČ). Jde o možnost pro talentované středoškoláky zkusit pracovat na vědecké práci, kde nejúspěšnější řešitelé postupují do mezinárodních soutěží. Bratři Iblovi ve své vědecké studii zkoumali fungování bankovní unie EU. 

Motivací k této náročné aktivitě pro ně byla hlavně chuť dělat něco výjimečného, co by jim pomohlo později obstát v náročném přijímacím řízení na vysokou školu v zahraničí. Důležitou roli sehrál ale také jejich zájem o ekonomii. Kromě sledování globálního trhu, čtení novin, odborných časopisů a publikací zkoušeli chlapci už na gymnáziu například investovat na burze. Kromě SOČ absolvovali mnoho kurzů, workshopů a stáží mimo školu. Se Zahradníkem si brzy padli do oka a rozhodli se společně vytvořit zatím svůj nejdůležitější projekt – zmíněný web s poradenstvím pro středoškoláky. 

Trojice přitom vyšla z přesvědčení, že na jejich znalostech a schopnosti nenese zásluhu ani tak střední škola jako právě mimoškolní aktivity. Přitom věděli, jak pracně si je museli hledat a jak málo informací ostatní studenti mají. Proto dali společně dohromady databázi mimoškolních vzdělávacích aktivit. Začali akcemi, kterých se sami zúčastnili. Pak těmi, o nichž slyšeli od známých, a postupně přidávají další. „Přišli jsme na to, že vzdělávacích akcí pro středoškoláky se zúčastňuje jen velmi úzká skupina studentů, stále ti samí lidé, které jsme na nich potkávali,“ říká Filip Ibl. 

S vytvářením databáze a specializovaného webu začali o prázdninách a pokračovali během celého maturitního ročníku. Brzy ale zjistili, že pro vytvoření profesionálního webu potřebují peníze na profesionálního programátora a grafičku, reklamu na Facebooku, letáky a občerstvení na akcích, které začali pořádat. A začali shánět sponzory. Vytvořili si seznam stovky nejúspěšnějších českých firem a rozeslali e-maily s žádostí o podporu svého projektu. Odpovědělo pouhých dvacet firem, které si je pozvaly na schůzku, žádná jim ale nakonec nepřispěla. Zahradník a bratři Iblové to dnes přičítají i svému tehdy ještě neprofesionálnímu přístupu. „Měli jsme sice nápad, neměli jsme ale v ruce nic, co bychom mohli při prezentaci ukázat. Teprve časem nám došlo, že pokud chceme někoho přesvědčit, musíme mít už něco hotového,“ říká Zahradník. S žádostí o podporu nakonec uspěli ve fondu miliardáře Karla Janečka. Dnes tedy provozují webové stránky s radami pro středoškoláky, kde se v rámci mimoškolních aktivit dál vzdělávat. Web láká své návštěvníky pro mnohé možná provokativním mottem: „Na střední můžeš objevit svůj talent. Nebo ho taky pohřbít na zbytek života.“ A aby bylo jasné, co tím trojice zakladatelů myslí, mají na homepage ještě svá vlastní kréda. Zahradník v něm říká, že „vzdělávání je víc než jen škola“. „Kdybych pouze chodil do školy, neobjevil bych své zájmy,“ sděluje zase Filip Ibl a jeho bratr Robin souznění podtrhuje slovy: „Nechci se učit jen od učitelů, ale i od profíků z praxe.“ 

Kromě sestavování databáze různých aktivit se rozhodli akce užitečné pro středoškoláky sami pořádat. Aktuální je například jejich říjnová Akademie, což je série čtyř kurzů, které sami zorganizovali. Dohodli si pro ně lektory etiky, moderního umění, rétoriky a investování. Domluvili také prostory, kde se budou semináře konat. Kurz moderního umění například povede Jiří Pospíšil v Museu Kampa a kurz rétoriky Jan Čenský v Národním divadle. Jak už bylo řečeno, semináře jsou zdarma, navíc jsou zároveň soutěží a nejlepší absolventi Akademie vyhrají odměnu. Nároku na honorář se vzdali lektoři i kluci, kteří to celé s pomocí kamarádů organizují. Jejich tým momentálně tvoří šest lidí. 

Dvě hodiny po zveřejnění programu Akademie měli sto třicet přihlášených lidí. A právě od takového čísla se pro ně odvíjí hlavní kritérium úspěchu: co nejvíc mladých lidí v Česku, kteří přijmou za své jejich krédo, že vzdělávání daleko přesahuje jen pouhé chození do školy a že k němu vedou stovky cest.

2
Přidat komentář

avatar
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
  Odebírat komentáře  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozorňovat mě na
Oldřich Botlík

To, čím se ti tři mladí lidé už mohou pochlubit (kdyby chtěli), je krásným příkladem významu vnitřní motivace pro život člověka. Kdo si ji nenechá vzít, dokáže velké věci! Objeví svůj talent a nepohřbí ho na zbytek života. Mají v sobě zjevně velkou touhu dělat něco smysluplného (pro sebe i pro jiné), kterou škola nejspíš nedokázala uspokojit. Škole se to daří stále hůř, a tak mnozí rodiče, učitelé, úředníci i politici sázejí na motivaci vnější (hrozby a tresty, dobré a špatné známky, jednotné testy nebo centralizované zkoušky). Jenomže přesně to je cesta, jak vnitřní motivaci žáků při školních aktivitách zcela… Více »

Alena Kulhavá

Děkuji za zajímavý odkaz pro kolegy na středních školách. Už samotný projekt a i jeho prezentace pomáhá v tvůrčím a zodpovědném přístupu k vlastnímu životu a štěstí. Tvůrčím způsobem, ne jen pasivní konzum a očekávání.