Týden: Byznys s doučováním. Kolik stojí úspěch?

Publikujeme text, který vyšel 10. 10. v časopise Týden pod názvem Byznys s doučováním. Kolik stojí úspěch? Text se věnuje byznysu kolem doučování a podvádění ve školách. Jakou roli v posilování těchto jevů hraje způsob výuky a hodnocení zaměřený převážně na soutěživost a výkon a podfinancované školství?

Klidně i desetitisíce korun utrácejí rodiče za doučování svých dětí. Nejvíce vydají za soukromé biflování maturantů a uchazečů o studium na vysoké škole. Ale táhnou i jazykovky nebo matematika.

Byznys s doučováním těží ze snahy rodičů udělat vše pro úspěch svých dětí. Je tomu tak od nepaměti, v posledních letech ale přišla doslova doučovací exploze. Hlásí se vaše dítě na víceleté gymnázium, vysokou školu nebo chce ve studiu pokračovat mimo Českou republiku na některé z prestižních zahraničních škol? Ve všech těchto případech si připravte peněženku.

Příprava za deset tisíc

Jeden příklad z mnoha: paní Vlková chystala v loňském roce své nejstarší dítě k přestupu na víceleté gymnázium. Přijímací řízení sestávalo i z matematiky a tam potřebovala jedenáctiletá dcera pomoc. Vlkovi se obrátili na Matematickou pohotovost, kterou provozuje na Březince v Praze 5 třikrát týdně Petr Husár. Za pár týdnů se ale ukázalo, že matematika nestačí. Přijímačky se psaly i z angličtiny, a ani v ní se dívka necítila příliš jistá.

„Dcera chodila zvlášť na matematiku a zvlášť na cizí jazyk. Ceny byly 300 a 400 korun za lekci. Docházela několik týdnů od Vánoc až do přijímaček,“ řekla TÝDNU paní Vlková s tím, že za doučování svého dítěte utratila přinejmenším deset tisíc korun. „Nakonec to za to stálo, dostala se. Ale samozřejmě už se dnes nedozvíme, jestli by ji přijali i bez doučování,“ míní Vlková.

Stres od deseti let

Ne že by byznys s doučováním byl velká novinka. S nějakou formou doučování se v průběhu života setkala nebo setkává většina z nás. Rozdíl je ale v tom, že tlak na výkon se dostavuje u čím dál mladších lidí. Nyní se podle odborníků nechávají doučovat i děti, které míří na druhý stupeň základní školy. „Už známky z páté třídy se počítají coby kvalifikační kritérium na víceletá gymnázia. Poprvé tak doučováním, srovnávacím zkouškám a přijímačkám čelí už deseti- a jedenáctileté děti, když se hlásí na osmiletá gymnázia,“ říká Šárka Fajglová, učitelka prvního stupně v Židlochovicích.

Dostat své dítě na gymnázium je pro rodiče dlouhodobě prestižní záležitost. Zaklínají se tím, že chtějí pro děti to nejlepší. A i statistiky jim dávají za pravdu. Více než 95 procent absolventů gymnázií pokračuje ve studiu na vysoké škole. Tam si nejčastěji vybírají z lékařských, právnických či ekonomických oborů. Následně se uplatní v nejlukrativnějších profesích.

Snadno vydělané peníze

A právě ve chvíli, kdy se rozhoduje o budoucnosti dětí, se rodiče začínají obracet na některou ze společností, které za patřičný obnos nabízejí pomocnou ruku. Statistika o tom, kolik firem a jednotlivců se na trhu s informacemi a doučováním pohybuje, bohužel neexistuje. „Přesná čísla o počtu doučovaných a doučujících v celé republice nikdo neeviduje,“ řekla TÝDNU Denisa Bernardová, která zpracovávala analýzy doučování pro ministerstvo školství.

Jednou z firem, poskytujících tento typ služeb, je třeba Doučka.cz. Služba funguje od roku 2008 a na různé úvazky pro ni pracuje už dva a půl tisíce vyučujících v devíti největších městech ČR. „Lektoři nejsou naši zaměstnanci, jsou to nejčastěji studenti nebo čerství absolventi VŠ, kteří tímto způsobem dosáhnou na vítaný přivýdělek. Máme v databázi ale i pedagogy škol, rodilé mluvčí a další,“ popsal TÝDNU systém najímání lektorů Jan Matoušek z Doučky. Služby projektu údajně jen za loňský rok využilo více než třináct tisíc klientů.

I přesto Doučka patří spíše k středně velkým hráčům na doučovacím trhu. Jasnou jedničkou je společnost Scio. V devadesátých letech začala vysokým školám dodávat přijímací zkoušky na klíč a k nim poskytovat i přípravy na ně. Nazvala je „Národními srovnávacími zkouškami“, byť neměly žádnou záštitu státu. „Dnes národními srovnávacími zkouškami projde ročně přes dvacet tisíc uchazečů. Přípravný kurs si pořídilo v loňském roce osm set uchazečů, internetový něco přes tisícovku. V loňském roce jsme ještě prodávali i tištěné sady testů z minulých let,“ upřesňuje mluvčí Scio Markéta Majerová.

Jde to i zdarma

Konkurenci pro Scio vytvářejí firmy Sokrates, Tutor či Amos, které své příjmy počítají v milionech korun. Ve srovnání s obratem Scio, jež vykazuje roční tržby okolo 60 milionů korun, ale jen paběrkují. Tyto příjmy však neplynou jen ze samotného doučování, nýbrž i z testů a přijímaček, za které klienti – uchazeči o studium na vysokých školách – platí.

Jsou ale náklady za doučování opravdu nutné? Rodiče i žáci často zapomínají, že doučování nabízejí i samy instituce, mnohdy zdarma. Například jazykové vzdělávání formou kroužků a kursů pokrývají samotné školy – od základních až po vysoké. Stejně tak jsou často k dispozici i testy k přijímacím zkouškám na vysoké školy.
Například Masarykova univerzita v Brně eviduje všechny své testy studijních předpokladů a volně je na internetu nabízí ke stažení široké veřejnosti i s instruktáží, jak na které typy úloh, na svých webových stránkách.

Přilepšení pro učitele

Jak uvádí expert Bohumil Kartous, na internetu je i řada doučovacích služeb zdarma. Na jedné straně je doučování pro mnohé děti nutnost. Na straně druhé se k němu ale musí uchylovat i sami pedagogové prostě proto, že mají nízké platy a nevyjdou s nimi. Třeba učitelé jazyků mají ze zákona odpracovat 21 hodin týdně, s přesčasy se dostanou na 24-26 hodin. „Přesčasy nám ale ředitel nechce dávat, protože je za ně dvojnásobný plat. Fixní plat bez přesčasů nemáme ani 20 tisíc čistého,“ popisuje středoškolskou realitu učitelka Monika z jižní Moravy. „Učíte pět hodin denně, tři hodiny vám vezmou přípravy a opravování. Pokud ale chceme mít trochu slušný příjem, jedeme každý den další dvě hodiny doučování. To už je 10 hodin čistého času,“ vypočítává Monika.

Stejně jako další „jazykáři“ z její školy svůj příjem z doučování nepřiznává. Ceny se na Moravě pohybují od dvou set korun za 60 minut, u angličtiny je to až o sto korun více. „Když jdu potom já sama na španělštinu, má naše lektorka za hodinu a půl ve čtyřech lidech dvanáct set korun,“ vypočítává Monika.

Byznys s doučováním je každopádně výhodný pro všechny strany. Žáci si odnášejí praktické informace a znalosti do dalšího studia. Oficiálně registrované firmy za provizi poskytují platformy, kde se doučující a doučovaní setkají. A podfinancovaní učitelé alespoň trochu zlepší svůj ekonomický příjem, který patří k nejnižším v Evropě.

Je libo diplomku?

Zatímco doučování je naprosto legální a vlastně i prospěšný byznys, to samé se nedá říct o jiných službách, které se nabízejí na českém internetu a slibují vypracování slohových, seminárních či dokonce vysokoškolských závěrečných prací takříkajíc na klíč. „Netrapte se již se svou prací a obraťte se na profesionální tým,“ slibují některé služby (TÝDEN je nejmenuje, aby jim nedělal reklamu).

Zaměstnávají lektory, učitele a vysokoškolské studenty s různým zaměřením a za úplatu vám zprostředkují zpracování prakticky jakékoli písemné práce, kterou následně odevzdáte ve škole pod svým jménem. Za slohové cvičení zaplatíte kolem tisícovky, několikastránková seminární práce vyjde na pět tisíc. Cena odborné práce vysokoškolského typu se může podle náročnosti vyšplhat i na desetitisíce korun.

Ačkoli to není etické, tyto společnosti se nedopouštějí nezákonného jednání. O jejich služby je velký zájem, proto jich v poslední době přibylo jak hub po dešti. Problém ale mohou mít sami studenti a žáci, kteří takovou práci následně odevzdají.

Pokud se totiž dokáže, že ji nezpracovali samostatně a bez pomoci druhých (kromě svých vedoucích), hrozí jim pořádný postih. Například vysoké školy mohou za takovou činnost studenta okamžitě vyloučit. Pokud student opsal nebo si nechal zpracovat závěrečnou vysokoškolskou práci, může podle nového vysokoškolského zákona dokonce přijít i o titul. Dokazování je ale značně složité.