Autor článku:
EDUin
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
Události v českém vzdělávání 2014, 5. díl: Otisk Marcela Chládka v českém vzdělávání aneb role ministra je klíčová
30. 1. 2015
EDUin
Připomeňme si nejpodstatnější události roku 2014, které určí další vývoj vzdělávání v této zemi.
Strategie vzdělávání 2020 a rozporuplnost jejích záměrů ve srovnání s reálnými kroky MŠMT, novela školského zákona a dopady na posuzování handicapu ve vzdělávání, zákon o pedagogických pracovnících a jeho důsledky pro vzdělávání na českých školách, jednotné přijímací zkoušky na střední školy, zákon o dětské skupině, rostoucí počet rodičovských a komunitních škol, diskuse o kariérním řádu, povinná maturita z matematiky v roce 2019 a tlak byznysu na formování vzdělávacího systému. Otisk Marcela Chládka v českém vzdělávání. Připomeňme si nejpodstatnější události roku 2014, které určí další vývoj vzdělávání v této zemi.
Vzhledem k rozsáhlosti materiálu vám jej budeme dávkovat, a to v pěti tematicky koncipovaných vydáních během následujících 14 dní. Obsah jednotlivých vydání bude následující:
Strategie 2020 má správné cíle, kam ale kráčí ministerstvo?
Digitalizace českého vzdělávání a otevřené vzdělávací zdroje
Novela školského zákona v bludném kruhu skupinových zájmů
Zákon o dětské skupině ohrožující lesní školky a dětské kluby a vítězství „občanské nespokojenosti“
Potřebujeme dobré učitele, nebo učitele s papírem z pedagogické fakulty?
Kariérní řád bude. Bude k něčemu dobrý?
Jednotné přijímací zkoušky a jejich nejasný smysl
Matematika, tlak na formování vzdělávání a jak jedno s druhým úzce souvisí
Zakládání komunitních a rodičovských škol versus reakce státu
Školní stravování směrem ke smysluplnější podobě
V. díl: Řízení vzdělávání
Otisk Marcela Chládka v českém vzdělávání aneb role ministra je klíčová
Zároveň připomínáme Audit vzdělávacího systému v ČR v podobě SWOT analýz, který EDUin zveřejnil v listopadu.
V. DÍL
Otisk Marcela Chládka v českém vzdělávání aneb role ministra je klíčová
Český školský systém (záměrně uvádíme školský, protože mimoškolní vzdělávání je relativně mimo zájem státního aparátu) je dlouhodobě ovlivňován nestabilitou řízení. Průměrná doba „životnosti“ jednoho ministra je zhruba rok a tři měsíce, medián je ještě výrazně kratší. Zároveň se ale ukazuje, že osoba ministra školství je pro rozvoj veřejné vzdělávací soustavy zcela určující. Poslední změny v úřadu to potvrzují.
Josef Dobeš nejen že činil naprosto nepochopitelné kroky, navíc se mu podařilo rozvrátit úřad, v jehož čele seděl. Za Petra Fialy a jeho relativně krátkého působení došlo k očividné konsolidaci úřadu i k tomu, že ministerstvo začalo dělat zcela konstruktivní a koncepční kroky: reforma nefunkční maturity, zahájení tvorby Strategie vzdělávání 2020 atp. Petr Fiala také udělal něco, co bylo do té doby těžko představitelné, zahájil diskusi napříč odborným i politickým spektrem o tom, co se vzděláváním.
Působení Dalibora Štyse za éry úřednické vlády lze hodnotit pouze jako „udržovací“.
Marcel Chládek se při nástupu do úřadu jevil jako relativně rozumný pokračovatel Fialových záměrů, byť s odlišným politickým zadáním, které vyplývá z jeho politické příslušnosti. Jeho proklamace z doby před tím, než se stal ministrem, bylo jen stěží možné rozporovat. Chtěl se odklonit od masivního testování, chtěl se inspirovat ve funkčních vzdělávacích systémech, chtěl rozvíjet vzdělávání pro 21. století. Na začátku své ministerské kariéry se dokonce pokusil o to udržet dosavadní platformu odborné diskuse, kterou ustanovil Fiala.
Tyto tendence ale vzaly velmi brzy za své. Chládek postupně začal ignorovat ty, kdo přinášeli kritické pohledy a obklopil se bezvýhradně loajálními spolupracovníky a poradci. Postupně se ukázalo, že jeho orientace je silně proekonomická a že nejvlivnějšími organizacemi, které mají na ministra vliv, jsou odbory a lobbistické organizace typu Svazu průmyslu nebo Hospodářské komory. To se velmi transparentně odráží v agendě, kterou Chládek prosazuje: plošné zvýšení platů učitelů, byť neexistuje záruka, že takový krok povede ke zvýšení kvality jejich práce (není ji čím měřit) a snaha podporovat technické vzdělávání a učiliště (přijímací zkoušky na SŠ, rok technického vzdělávání, povinná maturita z matematiky) na úkor ostatních.
Marcel Chládek také navázal na nechvalně proslulou taktiku ministra Dobeše v tom, jak vede svěřený úřad. Na jaře prosákly informace o jeho neurvalém a ponižujícím chování vůči podřízeným. Vedle toho přicházejí neoficiální informace, že existuje „blacklist“ organizací, s nimiž mají ministerští úředníci zakázáno spolupracovat i komunikovat. Úřad také omezuje zveřejňování informací a komplikuje tak kontrolu vlastní činnosti.
Marcel Chládek se ukazuje jako člověk, který není schopen ministerstvo školství řídit. Dopouští se zcela pravidelně pozoruhodných omylů, jako v případě Národní rady vzdělávání, kdy jmenoval jejím předsedou bez jakékoliv konzultace Václava Klause st. a pod mediálním tlakem během dvou dní zcela změnil své rozhodnutí i záměr. Podobně se zachoval, když slíbil pětimilionovou dotaci na program CTYOnline, který kromě příslibu od ministra vyhrál i výběrové řízení na spolupráci v oblasti vzdělávání nadaných žáků. Nejhorší jsou však jeho nekoncepční kroky, které ilustruje s nikým nekonzultované rozhodnutí zavést plošné přijímací zkoušky na SŠ, což zcela odporuje jeho předchozím proklamacím. Podobně je to s povinnou maturitou z matematiky.
Tyto kroky prokazatelně odporují Strategii vzdělávání 2020, kterou MŠMT přijalo, paradoxně za působnosti Marcela Chládka.
Pro český vzdělávací systém je role ministra klíčová, jelikož jeho osoba významně ovlivňuje nastavení kurzu a rychlost vývoje. Je třeba znovu apelovat na to, že tato funkce by měla být především odborná a měla by být obsazena v prvé řadě autoritou, nikoliv politicky profilovanou personou.
K tématu: http://www.eduin.cz/beduin/ci-zajmy-zastupuje-marcel-chladek/
http://www.eduin.cz/tiskove-zpravy/tiskova-zprava-jednani-ministerstva-skolstvi-je-politovanihodne/
http://divoka-karta.eduin.cz/2014/09/13/co-by-se-mel-naucit-marcel-chladek/
