iDNES.cz: Nechceme čekat, jestli budou mít děti štěstí na učitele

ilustrační foto. Laurie Sullivan (CC BY 2.0)

Publikujeme krátkou reportáž Zdeňky Trachtové o fenoménu rodičovských škol, která vyšla 24.10. na zpravodajském webu iDNES.cz pod názvem  Státní škola je nesvobodná, dětem založíme vlastní, rozhodli se rodiče (ZDE). Velmi dobře shrnuje hlavní důvody, které vedou rodiče k tomu, aby hledali vzdělání pro své děti jinde než ve státních školách. Situaci kolem „rodičovských“ škol na brněnsku zmapovala Karolína Svobodová (ZDE). K tématu „rodičovských škol“ nabízíme zářijovou reportáž z časopisu Respekt V hlavní roli rodiččlánek o zakládání škol rodiči vyšel také na začátku prázdnin v Lidových novinách (ZDE). K tématu si můžete přečíst komentář novinářky Hany Čápové, ve kterém popisuje, co jako rodič očekává od školy (ZDE). Rozhovor s Evou Dittrich Sanigovou zakladatelkou soukromé školy Livingston můžete číst ZDE a blogový příspěvek Moniky Stehlíkové, která má dceru v ZŠ Purkrabka, najdete ZDE.

Žádné zvonění, žádné oddělování předmětů, žádné známky, tresty ani pochvaly. Základní škola Da Vinci v Dolních Břežanech funguje jinak. Pro své děti ji totiž založili samotní rodiče, kterým se přístup veřejných škol nelíbil. „My jsme vyrůstali v komunistických školách, takže se teď sami učíme, jak učit jinak,“ říká ředitelka.

Přestože je již podvečer, po budově školy Da Vinci stále pobíhá spousta dětí. „Většina z nich jsou naše. Skoro všichni učitelé tady mají své děti,“ vysvětluje ředitelka Jitka Lukešová. Později nás během rozhovoru v ředitelně několikrát navštíví i obě její ratolesti. Ve škole vládne rodinná atmosféra a i učitelé jsou spíše kamarádi než kolegové.

Do státní školy Jitka Lukešová své děti posílat nechtěla. „Nelíbí se mi, jak to tam chodí. Je to nesvobodný zkostnatělý systém, v němž učitel je nadřazený dětem,“ vysvětluje. Založila proto školu vlastní.

„Když bylo synovi pět a blížila se první třída, oslovila jsem další rodinu, která měla stejně starého chlapečka. Domluvili jsme se na spolupráci. Během prázdnin jsme zrekonstruovali budovu opuštěné staré školy a v září 2010 se v ní otevřela první třída i školka,“ popisuje začátky a podotýká, že v té době za sebou měla již neúspěšný projekt mateřské školky, která po roce fungování zkrachovala. Rodičovská škola v Dolních Břežanech nicméně funguje už pátým rokem a dokonce se již staví další budova, kde vznikne gymnázium.

Škol založených přímo rodiči za posledních pár let vzniklo hned několik. „Těmto rodičům se zdá, že školství a veřejný sektor neposkytuje dětem to, co oni od vzdělávání očekávají. A druhá věc je, že se často obávají určitých sociálních patologií, které jsou časté ve veřejných školách, například šikany,“ vysvětluje Bohumil Kartous z obecně prospěšné společnosti Eduin důvody, které rodiče vedou k investici energie, času a peněz do vlastní školy namísto toho, aby děti jednoduše poslali do školy státní.

Ve státní škole musíte mít štěstí na učitele

Také za loňským vznikem škvorecké školy Purkrabka byla původně nespokojenost skupiny rodičů s klasickými školami. „Ve státní škole je to o učitelích. Systém nám nezaručuje vůbec nic. Věděli jsme, že buď tam budeme mít štěstí na dobrého učitele, anebo ne,“ říká Vladimíra Burianová, jedna ze zakladatelek. Na veřejných školách jim také vadil velký počet dětí ve třídě.

 „To nás motivovalo, abychom začali jednat sami. V první skupině zakladatelů bylo asi devět rodin. Za klíč našeho úspěchu považuji, že jsme složili dobrý, abych tak řekla, projektový tým, který měl potenciál dotáhnout to do cíle,“ domnívá se Burianová. Všichni rodiče na přípravách pracovali při zaměstnání ve svém volném čase.

Založení školy není organizačně nic jednoduchého a obnáší mnoho dní strávených po úřadech. Burianová i Lukešová se však shodují, že spolupráce s úřady byla dobrá. „Instituce nám pomáhaly. Co jsme nevěděli, to nám vysvětlovaly. Například do kdy, kam a jak podat různé žádosti,“ popisuje Burianová. Loni 1. září tedy čtrnáct prvňáčků poprvé zamířilo do školy Purkrabka.

Jelikož jsou rodičovské školy soukromé, ne každý si může dovolit platit školné. Například ve škole Da Vinci se platí 9 500 a v Purkrabce 4 000 korun za dítě na měsíc. „Toto školné je pro nás únosné, bez státního příspěvku by ale bylo o dost vyšší,“ říká Burianová.

Děti i učitelé hlasují o pravidlech školy

V čem se tedy rodičovské školy odlišují od těch veřejných? Podle Lukešové se učitelé nechávají inspirovat praxí alternativních škol Waldorfské a Montessori, nepřebírají je však kompletně.

„Vztah s dětmi máme postavený úplně jinak, než jak to bývá ve státních školách. Nikdo je do učení nenutí. S tím souvisí i to, že nepoužíváme žádnou vnější motivaci jako třeba známky, tresty, ale ani pochvaly,“ říká Lukešová. Zásadní podle ní je, aby děti byly vnitřně motivované. „Děti u nás vědí, proč se učí, baví je to a rozhodly se pro to samy. Hodnocení je slovní, konstatujeme v něm, jak se dítě posunulo vůči sobě samému, nesrovnáváme děti mezi sebou. Ostatní jsou tak pro dítě inspirace a ne soupeři,“ říká.

„Nemluvíme sprostě, nezamlouváme si místa, nepereme se.“ To jsou příklady pravidel, které visí na nástěnce v tělocvičně. Děti a učitelé si je společně schválili hlasováním. Jednou týdně se totiž v tělocvičně sejde celá škola a zasedá „rada“. Děti i dospělí společně diskutují o různých problémech a demokraticky hlasují o řádu školy.

Pravidel však není mnoho a žáci mají poměrně velkou svobodu. Školní zvonění zde neexistuje a výuka není rozdělená na jednotlivé předměty. Děti často pracují v malých skupinkách, z nichž každá dělá něco jiného. Podle Lukešové se často stává, že druhák zvládá třeba matematiku na úrovni třetí třídy a čeština mu jde pomaleji. Proto je zde prý důležitý individuální přístup.

„My jsme ještě vyrůstali v komunistické škole, takže se teď sami učíme, jak učit jinak. Myslím, že si tím trochu opravujeme svoje vlastní zkušenosti ze školy,“ dodává Lukešová.

Přechod na střední bývá problém, upozorňuje Kartous

Zakládání rodičovských škol je nový trend a zatím se proto nedá říci, jak bude jejich výuka efektivní. Dá se to ovšem odhadnout ze zkušeností s alternativními školami, které již v Česku fungují delší dobu, například zmíněné Waldorfské školy či Montessori. Podle Kartouse někdy drhne přechod dítěte z tohoto typu škol na školu standardní.

„Ke střetu dochází v okamžiku, kdy vzdělávací systém po dítěti požaduje, aby naplnilo nějaký stanovený cíl, například přijímací zkoušky. Standardní škola vede děti k tomu, aby se připravovaly na tyto zkoušky. Alternativní školy ale považují vzdělávání za něco jiného než jen za přípravu na testy. Tím pádem může docházet k problémům v přechodech z jedné školy na druhou,“ říká Kartous. „Myslím, že je špatné, když systém nutí děti ke standardizovaným úkonům na úkor vzdělávání samotného,“ dodává. Burianová však podotýká, že přechod na střední školu bývá problematický často i z veřejné základní školy.

Jestli je vznikání rodičovských škol v současnosti pouze jednorázová vlna, či zda jich bude i v budoucnu přibývat, zatím není jasné. „Jejich počet je zatím v rámci jednotek. Je to počínající trend, jehož vývoj je dnes ještě těžké předvídat,“ domnívá se Kartous.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
19 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
5 years ago

Nechceme čekat ,jestli budou mít děti štěstí na:¨
1/manžele – najdem jim toho správného
2/zaměstnavatele – raději jim založíme vlastní továrnu,firmu
3/lékaře – budeme je léčit sami
Kdo najde něco dalšího,může přidat.

Josef Nožička
Josef Nožička
5 years ago

Před týdnem jsem napsal na tohle téma blog. Kdo chce, nechť si přečte:
http://nozicka.blog.idnes.cz/c/432299/V-statni-skole-by-se-nase-deti-musely-ucit-zalozme-vlastni-skolu.html

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
5 years ago

„My jsme ještě vyrůstali v komunistické škole, takže se teď sami učíme, jak učit jinak. Myslím, že si tím trochu opravujeme svoje vlastní zkušenosti ze školy,“ dodává Lukešová. Bu – bu – bu… Strašáček komunismu, aby se to lépe četlo? Nemyslím, že my „oběti“ komunistických škol jsme se naučili hůře číst, psát a počítat. A že jsme sedali s rukama za zády? Možná máme rovnější páteř, něž budou mít ty dnešní kobercové děti rodičovských škol. Za těmi ideořečmi o komunismu a nesvobodě vyčuhuje něco jiného: že se rozevírají nůžky mezi těmi, kdo na to má a kdo na to nemá.… Více »

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
5 years ago

Ještě připojím – nenazveme toto právě tou segregací o které se stále mluví? Proč rodiče nenapnou své síly a nebojují za podobné podmínky na státních školách? Ale to by museli bojovat na ministerstvu, v poslanecké sněmovně apod. Aby bylo ve třídách méně dětí, čímž by se lépe navozovala atmosféra třídy a odpadala by šikana. Byly by i menší školy ve kterých je skoro vždy rodinná atmosféra (viz mnoho vesnických škol – malotřídek státních!). Všechno se dá,ale tito rodičové raději vše svedou na zkostnatělé učitele. Ten boj o lepší a jinou legislativu, která by umožnila mít stejné podmínky ve škole jako… Více »

Markéta Literová
Markéta Literová
5 years ago

Za nelehkým úsilím rodičů při zakládání soukromých škol je jejich píle, trpělivost, odvaha a mnohdy finanční oběti. Opravdu si myslíte, že to je banda ignorantů, která jen rozmazluje potomky? Velmi si vážím jejich nasazení. Vytváří totiž další možnost výběru a doufejme i nastavují vysokou laťku v komunikaci „učitel dítě rodič“. Podle mého, přispívají ke smysluplnosti školního vzdělávání. Věří tomu, že vnitřní motivací dosáhnou lepších výsledků. Tomu já věřím také.

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
5 years ago

Za nelehkým úsilím učitelů státních škol je také trpělivost píle a odvaha.Mnohdy i určité finanční injekce(i když samozřejmě jen v maličkostech). To se ale skoro nikde ,a především zde na Eduinu ,nezdůrazňuje. Na rozdíl od soukromých rodičovských škol si učitelé těch státních nemůžou sami vytvořit podmínky,jaké by si představovali.O to horší a kopmlikovanější je jejich situace. Oni si nemohou stanovovat počty dětí ve třídách a zaplatit asistenty,i kdyby je nakrásně potřebovali.Oni si nemohou stanovit vlastní klasifikační metody a další a další předpisy, kterým by se i rádi vyhnuli. Přesto jsou v tisku stále oslavováni rodiče – zakladatelé škol. Ti ,kteří… Více »

Oldřich Botlík
5 years ago

Paní Karvaiová, přestal jsem Vám rozumět. Článek pojednává o rodičích, kteří jsou nespokojeni se státním školstvím, a tak se rozhodli umožnit svým dětem, jež mají nepochybně rádi, aby se státní škole vyhnuly. Vy píšete o učitelích na státních školách, jimž poměry znemožňují dělat svou práci dobře. Přesto ale prostředí státních škol zuby nehty hájíte. Píšete totiž také (31. 10 .2014 14:11 v závěru), že děti mají státním školstvím procházet, aby „poznaly bídu a hlad“. Aby byly připraveny na reálný život. A vydáváte to za dobrou radu pro ty, kteří mají své děti rádi. Rodiče v tom článku vynaložili a ještě… Více »

l.snirch
l.snirch
5 years ago

Ta povinná předškolní docházka je podle mě na hranici ústavního práva. Je to nesmysl, proč by děti, pro které je perfektně zajištěná celodenní výchova, péče a předškolní vzdělávání, musely povinně chodit do školky ? Taková rodina jim dá mnohem víc.

Já ani moji oba synové do školky nechodili, já měl rodiče se základním vzděláním, vystudoval jsem matfyz. Moji synové studuji oba elektrofakultu.
O co v životě bez školky jsme přišli? Možná má stát strach, že takové děti nedostane včas pod kontrolu a můžou jim takto vyrůst oponenti.
Nechápu, že proč učitelský stav proti povinné předškolní docházce v diskusi neprotestuje.

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
5 years ago

Já nehájím stav státního školství tak, jak je dnes nastaven.To jste tu dost nepochopil. I učitelé na státních školách by rádi viděli změny. Jsou mnozí, kteří se ,v rámci jim nastavených podmínek a legislativy ,snaží o změny. Že to jde velmi ztuha je nasnadě. „….Vy však nepokládáte ani takové rodiče, o nichž se v článku píše, za kompetentní posoudit, co je pro jejich děti lepší. Měla byste pak tedy rovnou uvažovat o systému, který rodičům odebere děti ihned po ukončení kojení a svěří jejich výchovu státním institucím. … Toto mi ,prosím, ani nevkládejte do úst, to už opravdu hraničí s… Více »

Oldřich Botlík
5 years ago

Jak myslíte.

Jiri Janecek
Jiri Janecek
5 years ago

No, nevim… ‚Statni skola‘ zni tak nejak trochu negativne… Nerika se tomu spis ‚verejna‘? Nezrizuje je obec? Ma vubec stat na existenci ‚statnich skol‘ nejaky vliv?
No, a trochu kontroverzni nazor – myslim, ze pokud je neco povinne, tak by to stat mel vcelku logicky poskytovat zdarma… A pokud je neco poskytovano statem zdarma, nemel by k tomu byt pripustny paralelni soukromy pilir. Vubec. Ale s tim asi bude tady malokdo souhlasit…

Vladimír Václavík
Vladimír Václavík
5 years ago

K povinnému poslednímu roku MŠ: To jsou ministerské představy na úrovni myšlení z dob Marie Terezie. Ale dítě se postupně blíží ke stavu školní zralosti a školní připravenosti, jak tyto pojmy dnes používáme. Protože mezi mateřskou školou a školou je ostrý předěl. Vytvořený systém vzdělávání je zkostnatělý a je přizpůsoben byrokratickým principům, například kontrolovatelnosti. Zájem dítěte je až druhotný. Tradiční systém nám svazuje ruce. Škola, jako budova, by mohla být pro děti už od 4 let a dítě by do ní začalo chodit právě po 4. narozeninách (kdykoli během roku). Odpadly by problémy se zápisem, s odklady školní docházky apod.… Více »

Oldřich Botlík
Oldřich Botlík
5 years ago

Naprosto s Vámi souhlasím, pane Václavíku. Systém postrádá reflexi toho, co potřebují děti a jak se ve škole cítí. Ve školním roce 1992/93 jsme s kolegou Součkem uspořádali ve spolupráci s tehdy ještě vycházejícím a hojně čteným časopisem Mladý svět anketu Škola mých snů. Vyjadřovaly se děti všech věkových skupin (až do maturity, občas dokonce i nějaký vysokoškolák), jejich rodiče i učitelé. Výsledky ankety pak vyšly v několikastránkovém článku nazvaném ŠKOLA MÝCH SNŮ JE ŠKOLA BEZ ŽÁKŮ. A titulek opravdu odpovídal duchu, v němž se naprostá nesla většina příspěvků. Od té doby také znám způsob, jak by se úředníci a… Více »

Kadlecová Šárka
Kadlecová Šárka
5 years ago

Zdravím všechny, velice obdivuji rodiče, kteří si založí „rodinnou školu. Také bych něco takového pro svoje děti (a děti známých) brala, ale přijde mi neférové, že by rodiče těchto dětí měli za výuku platit. Myslím, že by bylo lepší vytvořit jakési volné prostředí ve školství, poskytnout prostory v obecních školách pro výuku,dávat peníze ze státní kasy nikoli škole, ale jednotlivým skupinám učitelů dle toho, kolik žáků k nim bude docházet na výuku. Proč by nemohla vypadat „škola snů“ tak, že by si rodiče (děti) sami vybrali, která skupina lidí je bude vzdělávat? Sama mám ve svém okolí pár lidiček, kteří… Více »

O. Hausenblas
5 years ago

Na dětech je důležité, na rozdíl od jiných „rodinných majetků“, na které má rodina výsadní práva, že jsou NAŠE. Kdyby bylo dítě a děti jen mé rodiny, bylo by to vzdělávání daleko snazší, a v nedávném středověku to tak víceméně bylo, dokud děti lepších rodičů vzdělával domácí učitel. V naší době se ještě více stírá vědomí, že mláďata jsou starostí a budoucností celé tlupy, ne jenom příslušného rodiče. Možná se to vědomí (pozdě) obnoví, až budeme co přespočetní důchodci skutečně hladovět, protože mladá generace nebude vychovaná k zodpovědnosti za nás, tak jako naše generace se zřekla odpovědnosti za blaho každého… Více »

Oldřich Botlík
5 years ago

Souhlasím s Vámi, pane Hausenblasi, prakticky ve všem. Možná úplně ve všem – jen bych si potřeboval vyjasnit ještě jednu věc. Jsem přesvědčen, že to, o čem píšete, si i v naší společnosti lidé před sto lety uvědomovali a jednali podle toho. Když ale přemýšlím o příčinách, proč to dnes už vůbec samozřejmé není, napadá mě jediné: stále významnější dopady rozhodnutí, která v českém školství zpravidla nabývají podoby „tohle zakázat“ nebo „tohle nařídit“. Dá se myslím poměrně spolehlivě předpovědět, jak by to skončilo, kdyby zákonodárce skutečně zavedl povinný nultý ročník základní školy (snad tomu říkají takhle). Ti učitelé, kteří na… Více »

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
5 years ago

Ale to co píše p. Hausenblas jsem tu popsala také.Jen asi trochu ne úplně odborně hezkými slovy )občas, když se mě něco dotýká,mám tendenci k emotivnímu vyjadřování). Je třeba napnout síly a „polepšit“ naše státní školství. To školství, které by mělo být pro všechny,i když nejsem idealista, který neví, že stejně budou školy soukromé či církevní. Mě napadá vyřešit personální otázku nultých ročníků speciálními pedagogy – například. jsou to lidé, kteří šli do tohoto oboru již s vědomím, že ne vše bude v jejich práci ideální.Že se budou setkávat s dětmi mnoha postižení a budou je muset přijmout takové ,jaké… Více »

Vladimír Václavík
Vladimír Václavík
5 years ago

První třetina devadesátých let byla pro transformaci školství velice zajímavé období. Tehdejší dokument „Otevřenost, rozmanitost, kvalita“ počítal s rozmanitým prostředím vzdělávací nabídky. Také program rozvoje vzdělávací soustavy ČR „Kvalita a odpovědnost z roku 1994 (to je už 20 let!) byl dobrý impulz pro nastartování reformy. Už přesně nevím, pane Botlíku, kde a proč se to tenkrát zadrhlo a dobré nápady šly k ledu. Samozřejmě selhalo ministerstvo školství a tehdejší ministr Piťha. A ani další ministři neuřídili rezort tak, aby se vzdělávání koncepčně rozvíjelo. Mnoho lidí dnes ví, jak by se to mělo dělat lépe, ale ta celá mašinérie jede setrvačností… Více »

Oldřich Botlík
5 years ago

Pravý důvod, proč „se to tenkrát zadrhlo“, podle mého názoru velmi přesně pojmenoval Hrabal: Některé skvrny nelze odstranit bez porušení podstaty látky. Nevím, co všechno tvoří podstatu látky v případě školství. Určitě k ní ale patří pohodlí mnoha zájmových skupin (úředníků, politiků, rodičů, autorů osnov všeho druhu, učebnic apod. – přinejmenším výrazné většiny uvnitř každé skupiny). Významnou, ale víceméně ignorovanou skupinou jsou také děti. Vůbec teď nemám na mysli to, že by měly mít ve škole „leháro“. Naopak, ony tam přicházejí s tím, že školní aktivity pro ně budou představovat hodnotné, důstojné a zajímavé výzvy. Podobně, jako tomu bylo, když… Více »