Jak se proměňuje role České školní inspekce? Rozhovor a spolupráce namísto přísné kontroly

Hledání sebemenších pochybení či nepříjemná atmosféra v celé škole. To se možná vybaví jako první některým ředitelům škol při zmínce o návštěvě České školní inspekce (ČŠI). Přestože se její přístup v posledních několika letech proměnil, změna obrazu ve veřejném prostoru postupuje pomaleji. 

Zároveň se často ve veřejné diskuzi objevuje i opačný argument, že by ČŠI měla mít silnější roli v zajišťování kvality vzdělávání. Ani výrazné posílení pravomocí by ale neřešilo nedostatek kvalitních ředitelů a dlouhodobé problémy systému, se kterými se české školství potýká. Současná inspekční praxe se stále více zaměřuje na podporu a vedení dialogu. Oproti tvrdé kontrole nabízí škole pohled zvenčí a hledá společně cestu, jak školu posunout dál. „Ředitelé, kteří zažili inspekci v posledních letech, oceňují, že poprvé vnímali inspekci jako skutečného partnera. Místo formální kontroly se stále více vede rozhovor o práci školy a hledají se cesty k jejímu rozvoji,“ uvádí Miroslav Hřebecký, programový ředitel EDUinu.

V dalším zlepšování a modernizaci role ČŠI má pomoci i chystaná novela školského zákona, která je momentálně zařazena do třetího čtení Poslanecké sněmovny. Jedním z bodů této novely je totiž například úprava konkurzů na ředitele škol. Nově by mělo být jasně dáno, že šestileté funkční období stávajícího ředitele automaticky zanikne v momentě jmenování nového. Pokud uspěje ve výběrovém řízení dosavadní ředitel, nebude nutné ho nejdřív odvolat a znovu jmenovat.

Změny se dotýkají i formálních náležitostí inspekce. Inspekční zprávy už nově nebudou obsahovat podpisy přizvaných osob, pouze jejich jména. Ruší se také povinnost, aby ředitel školy převzetí zprávy stvrzoval podpisem – zprávy se dnes posílají do datových schránek a tam je okamžik doručení dohledatelný.

Když se škole změna nedaří
Pokud škola však při inspekci opakovaně selhává, inspekce může nařídit nápravná opatření a kontrolovat jejich plnění. Zřizovatel dostává jasný signál, že by měl situaci aktivně řešit, třeba i změnou ve vedení školy, pokud to situace a načasování umožňují.

Novela zákona také navrhuje změnu intervalu inspekčního cyklu. Místo dosavadního šestileté frekvence pro všechny školy se nově počítá s rozdělením do tří skupin. Školy s nejlepšími výsledky bude inspekce navštěvovat jednou za devět let, běžné školy zůstanou u šestiletého intervalu a rizikové školy bude inspekce sledovat častěji: každé tři roky.

Mezi další podpůrné mechanismy pro rozvoj škol s horšími výsledky patří i možnost metodické pomoci od mentorů z Národního pedagogického institutu (NPI), kteří by pomohli s plánováním změn i se zaváděním konkrétních kroků ke zlepšení výuky. Příkladem takové pomoci je projekt Kompas, jehož cílem je doprovázet a metodicky podporovat znevýhodněné nebo dlouhodobě slabší školy. I tak ale zůstává na vedení školy, zda nabídku pomoci přijme a aktivně s ní bude pracovat. Postoj ředitele, jeho lídrovské schopnosti a ochota pro změnu jsou tak naprosto klíčové faktory v otázce zlepšování výsledků škol.