Heroine: Kdy přijde revoluce v rodinné politice? Předškolní péče by měla být v jejím centru

Přečtěte si rozhovor Šárky Homfray s Filipem Pertoldem, ekonomem, který působí v think tanku IDEA při CERGE-EI. Rozhovor vyšel na webových stránkách časopisu Heroine.

Lidský kapitál, tedy to, co umíme a jak to v životě aplikujeme, se na rozdíl od běžné představy netvoří v dospělosti v lavicích univerzit, ale naopak v nejranějších stádiích života. S ekonomem a odborníkem na školství a trh práce Filipem Pertoldem si Šárka Homfray povídá o tom, jak velký vliv má předškolní vzdělávání na děti i na jejich rodiče, jak ekonomické faktory ovlivňují střídání rodičů v péči, a proč se toto všechno u nás zkoumá méně, než by mělo.

Skočíme do toho rovnýma nohama. Proč by měly školky a předškolní vzdělávání vlastně zajímat ekonomy trhu práce?

V ekonomii se pro to uvádějí v zásadě dva důvody: jeden z nich je považovaný za důležitější a ten druhý je zas asi známější. Ten první vychází z toho, že aby byli lidé úspěšní na trhu práce a jejich práce se prodávala dráž, potřebují to, čemu ekonomové říkají lidský kapitál. Lidský kapitál spolu s technologiemi, finančním trhem a veřejným sektorem ovlivňuje, jak jsme úspěšní jako země i jako lidé. Jde o to, jak umíme komunikovat, jak se umíme učit nové věci nebo jim přicházet na kloub. Lidský kapitál se tvoří postupně, během celého života, a základy získáváme už v tom nejútlejším věku.

Má na to tedy vliv i školka?

Ukazuje se, a přišel s tím i nositel Nobelovy ceny James Heckman, že nejdůležitější části lidského kapitálu se tvoří právě v nejranějších stádiích života. To není příliš intuitivní, protože lidé si představují lidský kapitál spíše jako odbornost, tedy jako něco, co získají až v poslední fázi vzdělávání. Fakticky se ale ta odbornost, kterou pak vidí i zaměstnavatel, musí nalepit právě na ty složky lidského kapitálu, které nabíráme už jako předškoláci. Vlastnosti velmi ceněné trhem práce – třeba schopnost fungovat s lidmi a v kolektivu a komunikovat – se tvoří ještě před nástupem do školy.

My vidíme jen konečný výsledek a máme pak pocit, že předškolní vzdělávání se dá snadno nahradit péčí rodičů. Částečně to platí, ale problém je, že každá rodina má k tomu jiné dispozice. Důsledky toho, že některé rodiny toho schopny nejsou, pak nesou děti, kterým se nedostane potřebného vzdělání, a nakonec i celá společnost. Školka toto vzdělávání poskytuje velmi úspěšně, na to existují data. Trénuje se tam například i schopnost se soustředit nebo nevzdávat se, když se mi něco hned nepovede.

Taková výchova v rodině je i časově náročná, že?

Ano, a v moderní společnosti je výhodnější, když rodiče ten čas věnují produktivní činnosti na trhu práce. Zde vypichuji druhý faktor, proč je předškolní vzdělávání pro ekonomy trhu práce důležité – umožňuje rodičům plné uplatnění na trhu práce, protože se nemusejí část dne věnovat výchově a vzdělávání dítěte.

V naší veřejné debatě se akcentuje právě ten druhý faktor, to jest kariéra matky, ale o přínosu pro děti se už tolik nemluví. Navíc se to často rámuje dost negativně, tedy ne na podporu budování školek, ale spíše jako tlak na matky, aby se namísto práce věnovaly předškolní výchově, protože „kvůli čemu jinému by ty děti měly“. Proč si myslíš, že se v  diskusi soustředíme spíše na matky než na děti?

Podle mě je to hodně dáno špatným společenskovědním vzděláním napříč společností, hlavně na vrcholových politických pozicích. Panuje taky silně zakořeněný pocit, že děti musejí školku přetrpět, ale ve skutečnosti by jim bylo lépe doma. Trošku za to může komunistická minulost a specifický odpor k institucionální péči jako takové. Samotné fungování školek pak není politické téma, což je podle mě škoda. Na rozdíl třeba od maturit se o tom velmi málo diskutuje. Školku stále nepovažujeme za zásadní vzdělávací instituci, máme pocit, že si tam děti jen hrají.

V politickém diskurzu pak rodinná i vzdělávací politika nikdy nikoho moc nezajímala, příslušná ministerstva stojí na pokraji zájmu a témat se často chápou politici se silným ideologickým pohledem. Oni třeba mají i nějakou vizi, ale ta spíš vychází z jejich osobního ideologického nastavení, než že by byla podložená nějakou vědou, daty či společenskou shodou.

Celý rozhovor si přečtěte ZDE.