Hospodářské noviny: žáci se mají učit jako badatelé. Může to pomoci při výuce novodobých dějin

ilustrační foto (c) Kateřina Lánská

Jak by se měla proměnit výuka dějepisu na základních školách, ověřuje v několika z nich pilotní projekt Dějepis+. Jaké jsou jeho cíle shrnuje ve svém textu Anna Brzybohatá. Článek vyšel 27. ledna v Hospodářských novinách.

Naučit se nazpaměť letopočty, udělat test a zapomenout. Způsob, jakým se dnes učí zlomové události z dob Mezopotámie, Egypta či světových válek, by se měl do budoucna změnit. Dějepis se má stát zábavným předmětem, kde děti budou zkoumat historické příběhy či události a pátrat po tom, co se stalo. Na vybraných školách už běží pilotní projekt Dějepis+, kde je hlavní myšlenkou učení dětí založené právě na badatelské výuce.

Děti takový způsob baví více než obyčejný výklad, jak potvrzuje dějepisář Benedikt Pinc z pražské Základní školy Vratislavova. „Výhody jsou v celkovém pojetí dějepisu. Žákům se rozvíjí historická gramotnost, učí se například pomocí dobových fotografií. Není to žádné učení letopočtů, ale souvislostí, aby žáci pochopili, že ke každé události vede několik cest,“ líčí. Program Dějepis+ začal v září a zatím se týká hlavně devátých tříd na základních školách. Především proto, že v tomto ročníku se žáci dostanou poprvé k událostem z 20. století.

Dát při výuce větší prostor novodobé historii je jedním z hlavních cílů ministra školství Petra Gazdíka (STAN). Školy se podle něj mají v hodinách zaměřit na nástup nacismu, komunismu a dalších historických milníků nedávné minulosti. Na projektu se proto podílí i Ústav pro studium totalitních režimů. Podle historika a didaktika z ústavu Jaroslava Pinkase je třeba děti naučit historické gramotnosti.

Výhoda do budoucna

Dvouletý pilotní projekt Dějepis+, který bude po skončení ministerstvo školství vyhodnocovat, běží ve vybraných školách po celé zemi od začátku školního roku. Podílí se na něm Národní pedagogický institut a Ústav pro studium totalitních režimů.

„Nedávejme dětem hotové příběhy, které jim říkají dospělí, ale dejme jim nástroje, aby si mohly kriticky vytvořit svůj vlastní vztah k minulosti. Ten nezískají tím, že budou poslouchat učitelem přebrané příběhy, ale že budou aktivně pracovat s archivy,“ sdělil HN Pinkas, který řešil pojetí celého projektu a materiály, z nichž učitelé čerpají.

„Badatelská výuka je založená na zapojení žáků, práci s primárními prameny a vytváření si vlastního názoru na dějiny tak, aby ten názor dokázali říct dál a obhájit si ho. Tím rozvíjíme schopnosti a dovednosti pedagogů i dětí,“ vysvětlil Pinkas.

Dějepis+ je založený na práci s historickými prameny, jako jsou vzpomínky pamětníků, úřední dokumenty nebo historické filmy či fotografie. Důležité je také vnímat jednotlivé vrstvy minulosti a ukázat, že příběh není jen jeden a jen v jedné historické lince.

„Je jich spousta a mohou si i navzájem odporovat. Děti se v tom musí orientovat a vědět, jak si události ověřit. Některé úhly pohledu jsou pravděpodobnější, některé méně, jiné jsou úplně lživé. To všechno je v dnešním světě potřeba rozeznat,“ říká Pinkas.

Trable v Sudetech

Zvláště v novodobých dějinách, jejichž součástí je poválečný odsun Němců ze Sudet či komunistický režim, může badatelský způsob výuky pomoci i pedagogům. Například výklad týkající se právě odsunu Němců je třeba problém pro učitele v pohraničních oblastech Česka. Podle předsedy Asociace učitelů dějepisu Pavla Martinovského je to kvůli tomu, že tam žijí lidé, jejichž příbuzní či oni sami se tehdejších událostí účastnili.

„Kolegyně v pohraničí samozřejmě učí žáky o regionální historii a některým z místních se to nelíbí. Jenže ona k tomu má nejen argumenty podložené archivními dokumenty, ale i zastání u ředitele školy, což je v takovém případě zásadní. Jsou ale i případy, kdy se o tom prostě nevykládá, protože v poválečných zločinech sehrála svou roli půlka vsi,“ říká Martinovský. V takových případech má nové pojetí dějepisu pomoci. „Děti si samy najdou, jak to bylo,“ míní.

V rámci projektu Dějepis+ učitelé využívají speciální učebnici od nakladatelství Fraus, ze které se děti pomocí QR kódů dostanou na webové stránky k vybraným událostem. Napojení jsou také na Historylab, kde jsou k mání různá cvičení.

Ministerstvo školství v současnosti připravuje rozsáhlou revizi toho, co se žáci v hodinách učí. „Případná redukce v rámcovém vzdělávacím programu dějepisu neznamená snižovat nároky, ale soustředit se na pochopení a vyšší cíle, než je pouhá paměťová reprodukce informací. Současně se musí změnit školní vzdělávací programy či učebnice,“ uvádí ředitel ministerského odboru řízení regionálního školství Jan Mušuta. Změnu ve školách je však podle něj nutné začít od učitelů, kteří prostor na výuku moderních dějin mají, jen ho dostatečně nevyužívají.

V projektu Dějepis+ je zapojených přes 240 učitelů z celého Česka převážně devátých tříd, kteří jsou rozdělení do 40 skupin. Každá z nich má svého koordinátora, díky čemuž si mohou učitelé mezi sebou vyměňovat zkušenosti z hodin a co by měli třeba dělat jinak, aby děti zaujali nebo probíranou látku lépe vysvětlili.

Připojit se s



Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments