Tomáš Feřtek: Učitelská profese znamená něco zcela jiného než před dvaceti lety

(c) Alice Hrubá

Tomáš Feřtek ve svém textu pro web Týdeníku Respekt shrnuje proměny učitelské profese a představ o tom, co znamená být dobrým učitelem. Změny ilustruje na příkladech učitelek a učitelů, finalistů ceny Global Teacher Prize CZ.

V posledních pěti letech každé jaro zažívám pocit jisté euforie, když si prohlížím profily třicet finalistů české varianty mezinárodní ceny pro učitele Global Teacher Prize.  Jednak proto, že je mezi nimi hodně mladých lidí, hodně těch s mezinárodní zkušeností, a jejich hodiny (jsou tu videa i fotky) se zásadně liší od toho, co zažívali ve škole třeba ještě i dnešní třicátníci. „Česká učitelka“ velmi často vypadá úplně jinak, než si ji veřejnost tradičně představuje.

GTP je především profesní cena, na rozdíl – dejme tomu – od Zlatého Amose. To je Zlatý slavík pedagogické profese, soutěž popularity u žáků, kde rozhoduje charisma a míra podpory dětí, které svého učitele nominovaly. Hodnocení v GTP je komplikovanější. Navrženo bývá – kolegy, rodiči či žáky – několik set učitelů. Na základě podrobných přihlášek hodnotitelé – také učitelé – vyberou třicet semifinalistů. Z nich pak deset finalistů, které objede štáb, natočí jejich hodinu a třináctičlenná odborná porota – v ní je kromě ředitelů a učitelů třeba i ústřední školní inspektor – s nimi vede hodinovou online debatu. Na konci jsou tři vítězové. Sláva, šampaňské, gratulace od ministra a rozhovory v novinách.

A tohle je pro mě slabé místo. Nic proti vítězům, díky nim je to veřejnosti celé srozumitelnější, ale nejsilnější dojem plyne ze čtení podrobných a obsáhlých přihlášek do soutěže, které nejsou veřejně dostupné. Z nich totiž pochopíte, co všechno dnes znamená „dobrý učitel“. Kolik je to práce, sebevzdělávání, spolupráce s profesními kolegy, často i mezinárodně. Kolik toho musíte umět navíc, kromě svého předmětu, který jste více či méně zvládli na fakultě. Tady je několik věcí, které vám při tom dojdou:

Přibývá lidí s mimořádným vzděláním v oboru a mimořádným nasazením. Lidí, kteří učí opravdu proto, že je to baví a mají příležitost být užiteční někde, kde je za nimi ta práce vidět.

Učitelství je týmová profese. Když se díváte na profily škol přihlášených učitelů, většinou zjistíte, že podobně silných učitelských osobností je tam víc, včetně ředitelky či ředitele. Protože právě takoví umí rozeznat, ocenit a navrhnout mimořádného kolegu.

O pocitu spokojenosti v učitelské profesi rozhoduje schopnost učitele vidět v dítěti především člověka v konkrétní životní situaci a ochota pomáhat mu, aby se zlepšil v tom, na čem mu záleží.

Přinejmenším u těch učitelů, kteří se do GTP hlásí, se hodiny a výuka zásadním způsobem proměnily. Jistě, sem tam i dnes sedí žáci v lavicích a někdo jim něco vykládá, ale mnohem častěji děti něco dělají. Samy, se spolužáky, ve skupině s různě starými dětmi. Učení tady už dávno není jen poslouchání, ale nějaká činnost.

Letos se vzhledem k situaci porota hodně soustředila na schopnost učit na dálku. A i tady finalisté obstáli. Rychlost, s níž se uměli přizpůsobit, a to, co jsou zvyklí dělat v hodinách, přenést do virtuální podoby, byla obdivuhodná. Například výuková videa jednoho z letošních vítězů mají milionová shlédnutí.

Při čtení profesních životopisů vám dojde, jak důležitá je podpora pro učitele a školy. Vlastně všichni učitelé zmiňují nejrůznější kurzy, vzdělávání, mentoring. Dnes jde o klíčovou součást profese. Často semifinalisté zmiňovali podpůrné programy, jako je například Pomáháme školám k úspěchu, jež je postrčily k tomu začít o své práci jinak uvažovat.

Velmi vlivný je i program Čtením a psaním ke kritickému myšlení (RWCT), který už přes dvacet let zavádí do českých škol základy konstruktivistické pedagogiky, kdy se dítě učí na věci ptát a kriticky je zkoumat. V obou případech jde o aktivitu neziskovek – a rozhodně to nebyly vyhozené peníze.

Z toho všeho se nedá soudit na stav celého zdejšího školství. Ale za pět let, co přihlášky čtu, je posun zřetelný. Skvělých učitelů přibývá a mládnou. Mládí není samospásné a neznamená to, že ti starší jsou horší. Ale do budoucna to není špatný startovní předpoklad.

No a kromě jiného je zřejmé, že hodně lidí si dobrých učitelů váží a umí je rozeznat. Loni přišlo 1 700 nominací. Od rodičů, kolegů, žáků, starostek a starostů. Zjevně začínáme jako veřejnost lépe rozumět tomu, co vzdělávání našich dětí prospívá.

Takže v září zase do školy. Zjevně to může být docela užitečná a zábavná instituce.

Připojit se s



Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments