Státem placené doučování a vysokoškolské praxe nejdou dohromady, myslí si vítězka ceny EDUína Adriana Wiegerová

Vloni na jaře se na Zlínsku zaplnily nemocnice. Školy byly zavřené a děti lékařů a zdravotních sester se učily z domova. Náš studijní program ošetřovatelství velmi úzce spolupracuje s Krajskou nemocnicí Tomáše Bati, oslovili nás, jestli bychom nechtěli pomoc,“ říká ředitelka Ústavu školní pedagogiky Adriana Wiegerová. Během týdne dostali do rodin první studenty. Pro ty to byla vítaná forma praxe, která nahradila zavřené školy. Projekt Budoucí učitelé v akci: záchranný kruh školám a rodinám získal letošní cenu EDUína pro inovativní projekty ve vzdělávání.

Začali jste pracovat velmi rychle. Co pro vás bylo na začátku nejtěžší?

Nejvíc asi přesvědčit studenty, že jim nic nehrozí. Šlo o děti lékařů a zdravotníků a o covidu-19 nikdo moc nevěděl. Když pak vstoupili do terénu, tak to už nebyl problém, už se hlásili sami. Zpočátku pomáhali při online vyučování. Měnilo se to s tím, jak nás oslovovaly další instituce. Jiné potřeby měly základní školy, jiné mateřské školy nebo dětské domovy. U těch si studenti řekli sami, že jim chtějí pomáhat. My jsme jen otevřeli síť a já jsem její činnost koordinovala z velína v Bratislavě.

Kolik studentů se do vašeho projektu zapojilo?

Bylo to asi 250 studentů. Víc jich bylo z oboru učitelství pro 1. stupeň, protože tam byla potřeba doučování vyšší, ale hodně jich bylo i z oboru učitelství pro mateřské školy. Školám studenti intenzivně pomáhali s přípravou online prezentací, což učitelé hodnotili velmi pozitivně. To byla zajímavá zkušenost. Letos je do projektu zapojeno dalších 150 studentů a chceme pokračovat.

Ministerstvo školství nyní upravuje pravidla pro národní program doučování. Vy máte zkušenost z terénu, jak to vidíte se zapojením studentů?

My jsme nepedagogická fakulta, a tak nedostáváme pro naše praxe žádnou podporu. Sami si sháníme projekty, abychom mohli zaplatit učitele v terénu. Velmi bych si přála, abychom byli rovnocenní s pedagogickými fakultami, i když jsme ve Zlíně. Proč bychom nemohli dostat šanci? Myslím, že děláme dobré věci a že bychom o tom mohli ministerstvo přesvědčit.

A financování národního plánu doučování?

Z toho mám trochu těžké srdce. Ve chvíli, kdy škola musí někoho platit na dohodu, tak tam sice můžeme studenta posunout, ale už se mu to nebude počítat jako praxe ani jako dobrovolnická činnost, to je z mého pohledu nedotažené.

Adriana Wiegerová společně s kolegou Viktorem Pacholíkem na vyhlášení cen EDUína 2021 (c) Kateřina Lánská

Jak na to reagují vaši studenti? Uzavírají se školami dohody a pokračují v doučování jinou formou?

O tom přehled nemám, pokud se dohodnou, nemusíme se o tom dozvědět. Dobré je to v každém případě. Školy si odchytávají naše studenty už během čtvrtého pátého ročníku, takže mají zaměstnání předdomluvené a ještě ani nemají státnice. To je pro mě zpráva, že to děláme dobře.

Hodně se mluví o tom, že řadě dětí dlouhé období online výuky ublížilo. Jak to vidíte?

Některé děti velmi strádají, potřebují sociální pomoc, sdílení vrstevníků. Ale znám i děti, kterým tento způsob vzdělávání vyhovuje víc. Asi by bylo dobré, aby škola brala v úvahu, že každé dítě je jiné, a když některé potřebuje na práci klid a lépe se učí samo doma, tak proč mu to neposkytnout. I z té zlé situace si můžeme odnést něco pozitivního. To pozitivní je urychlená digitalizace a nové strategie ve vzdělávání.

Text připravila Radka Hrdinová jako součást prosincového vydání newsletteru bEDUin. Přihlaste se k jeho odběru!