Beduin

bEDUinBeduin je pravidelný týdenní zpravodaj, který přináší shrnutí toho nejpodstatnějšího, co se kolem školství a vzdělávání během uplynulého týdne událo. Zároveň přináší inspiraci z praxe a tipy na nejbližší akce týkající se vzdělávání.


Všem zájemcům jej každé pondělí zasíláme přímo do e-mailové schránky.

Aktuální číslo i ta starší najdete také v elektronické verzi na našich stránkách ZDE.

Stáhnout jednotlivá čísla v pdf formátu můžete ZDE.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

3 comments on “Beduin

  1. Dobrý den,
    ráda bych chtěla poděkovat p. řediteli Slejškovi, za skvělý rozhovor v dnešní MF Dnes.
    Absolutně souhlasím a volám hurá. Tento systém potřebuje nový vítr.
    Jsem jedna z řad, která odešla ze školství díky systému, který je. Moje babička říkala, že „to mám dar od Boha“. Stále vyučuji, našla jsem si jiné cesty a studenti si našli cestu ke mě. Je to můj život.
    Moc Vám fandím a přeji hodně sil v novém roce, Vám všem, celému teamu EDUin.

    Gabriela Smetanová, tlumočnice a překladatelka, lektorka jazyků

  2. Také bych rád panu Slejškovi „poděkoval“.
    Za další příspěvek k dehonestaci učitelské profese.

    Proč každý nadpis článku o školství musí působit tak, že jej napsal arogantní hlupák s jediným cílem – urážet?
    Učitelé nejsou ani dobytek, ani darebáci, ani líní paraziti, aby bylo třeba je odněkud nebo někam „vyhnat“.

    Přitom by stačilo napsat třeba: „Rád bych umožnil učitelům poznat prostředí v průmyslové praxi“, nebo tak něco.

    K ostatním „knížecím radám“ snad ani nemá cenu se vyjadřovat. Přesto:

    Kde jsou ty zástupy odborníků z praxe, které se chtějí uplatnit ve školství?
    Navíc teď, když průmysl trpí nedostatkem kvalifikovaných sil?
    Kolik vysokoškoláků, třeba z běžné chemičky má schopnosti a potenciál učit chemii na druhém stupni základní školy?
    A pro úplnost, kdo přiláká odborníka na poloviční plat?

    Učitelé mají mít dvouleté adaptační období, pojďme ho využít k tomu, abychom do školství pustili lidi zvnějšku. Budou mít dva roky na to, aby ukázali, jestli mají na to, být učiteli.
    No tak to se nám ta inkluze přímo zdokonalí na ještě vyšší level.
    Kromě asistentů s párhodinovým kurzem budou hendikepované děti učit nekvalifikovaní „lidé z vnějšku“, kteří budou dva roky zkoušet, jestli mají na to, aby jednou možná byli učiteli a dodělali si potřebné kvalifikační studium. Nebo možná ani to ne. (Nejspíš stačí, že budou mít rádi děti, což?)
    A tento „pokus“ se bude realizovat na dětech.
    Fakticky „odborník z EDUINu“.

    Ale abych jen nekritizoval.
    Myšlenku na „studijní volno“ po cca sedmi letech sám už léta podporuji.
    Jen se obávám, že přínosem pro výuku bude spíše učitelům odborných předmětů na středních školách. Dost dobře si neumím představit, jak třeba „práce ve firmě, nebo neziskovce“ obohatí pro jeho profesi třeba češtináře, nebo učitele přírodopisu. Ale pro mne za mne, nechť nasbírají novou energii třeba v indickém ášramu.

    Základní omyl ale spočívá v myšlence, že učiteli pomůže „nějaká práce mimo školství“ v tom, aby byl lepším učitelem. Učitelé nejsou mimoni, žijící v nějaké virtuální realitě a kterým chybí poznání „skutečného“ světa.
    Učitel se stává lepším učitelem, když má volnost, když může svobodně volit vhodné metody a formy výuky podle potřeb svých žáků. Když může jít s žáky na vycházku, nebo dělat chemický pokus beze strachu, že jej zavřou, pokud se přitom někdo zraní. Když nemusí sepisovat „projekt“ jen proto, aby si mohl zakoupit potřebné pomůcky. Atd.
    Učitel se stává lepším učitelem, když má možnost pozorovat jiného, zkušeného kolegu při práci.
    Učitel se stává lepším učitelem, pokud má více času na přípravu své výuky a pokud si může své nápady na zlepšení ověřovat přímo ve škole mezi žáky.

    Učitel se stává lepším učitelem, když může učit. (A neztrácet čas a energii podružnostmi.)
    Jenže veškeré „reformy“ poslední doby jej právě od této činnosti vzdalují. Počínaje adorovanou inkluzí, která v důsledku hendikepovaným dětem přinesla jen zhoršení prostředí podmínek a učitelům jen nárůst byrokracie a konče třeba „nadějným“ kariérním řádem, kdy se ambiciózní jedinci budou muset zaměřit na budování „portfolia“ a shánění „certifikátů“, zatímco učit za ně budou kolegové, bez nároku na odměnu za práci navíc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *